Rychlostní kanoisty čeká MS v německém Duisburgu

Počínaje letošní sezonou dochází v české reprezentaci k převratné změně. Tradiční domácí jednička na "rovné vodě" Martin Doktor, jenž zásoboval Českou republiku rok co rok cennými kovy všeho druhu, uzavřel své bohaté účinkování na singlkanoi a na závěr kariéry usedl do jedné lodi s Jiřím Hellerem.

Šance této dvojice na letenku do Číny jsou velmi reálné, nicméně největší předpoklady zabodovat na olympijských tratích má v Duisburgu zřejmě jiná posádka: ženský deblkajak Michala Mrůzková, Jana Blahová. Už na loňském šampionátu v Szegedu závodnice dokázaly, že mohou mít ty nejvyšší ambice.

Suverénně nejlepší současné světové kajakářce ve sjezdu na divoké vodě Mrůzkové se brzy podařilo prorazit i v rychlostních disciplínách a na MS v Maďarsku dosáhla zatím svého největšího úspěchu. Nejprve skončila třetí v kategorii K1 na kilometrové trati a posléze vybojovala stříbro s Blahovou na olympijské pětistovce. Z poslední ženské medaile se přitom tuzemská kanoistika radovala v roce 1948 zásluhou stříbra Marty Kouhoutové-Pavlisové a Růženy Košťálové (K2, 500 m).

Posledním článkem loňské kompletní medailové sbírky byla zlatá čtyřkanoe ze závodu na 200 m ve složení Petr Procházka, Jiří Heller, Jan Břečka, Petr Fuksa. Sprinterská dvoustovka je přitom přímo specialitou české čtyřkanoe. Na stupně vítězů se na MS prosadila už podesáté za sebou, přičemž podruhé brala titul (2-6-2). Osmkrát byli součástí její posádky veteráni Procházka s Fuksou, na šesti medailích se podílel Břečka.

Společně s kanoistou Doktorem vybojovaly lodě kategorie C4 drtivou většinu z 31 ryze českých medailí (4-19-8). Doktor, držitel čtrnácti světových cenných kovů (2-9-3), nicméně v Maďarsku vyšel už podruhé za sebou naprázdno.

Zavazující úspěšná minulost

Celková bilance domácí rychlostní kanoistiky dosud čítá 76 medailí. Čeští a dříve českoslovenští závodníci zatím přivezli z dosavadních 35 světových šampionátů 13 zlatých, 34 stříbrných a 29 bronzových kovů.

Z hlediska umístění bylo nejúspěšnější akcí MS roku 1950 v Kodani. Zlato a stříbro tehdy získal Josef Holeček (C1 1000 m a C1 10.000 m), dva tituly přidala deblkanoe Jan Brzák, Bohumil Kudrna (1000 a 10.000 m) a na stejných tratích si pro bronz dojely páry Václav Havel s Jiřím Peckou a Bohuslav Karlík s Oldřichem Lomeckým.

Vedle "Felixe" Brzáka nebo Holečka patřili k největším tuzemským postavám dalších let mistři světa Jiří Vokněr či Jiří Vrdlovec. Posledním borcem světové špičky před nástupem Doktora byl slovenský kajakář Attila Szabó. Mezi ženami se o jediné zlato postaraly na MS 1938 deblkajakářky Marta Pavlisová s Martou Zvolánkovou (500 m).

Sportovní počátky rychlostní kanoistiky spadají do poloviny 19. století. Jejich průkopníkem byl John MacGregor, který stál u zrodu nejstaršího kanoistického klubu světa Royal Canoe Club v Londýně (1866) a tři roky nato v Anglii zorganizoval první vodáckou regatu.

V tuzemsku se o první rozmach kanoistiky nezasloužil nikdo jiný než Josef Rössler-Ořovský. Po vzniku řady oddílů byl roku 1913 založen Svaz kanoistů království českého, dnešní Český svaz kanoistů. Ten je považován za jednoho z pěti zakládajících členů Mezinárodní kanoistické federace ICF (v letech 1924-45 IRK).

První významnou akcí mezinárodního rozsahu bylo premiérové mistrovství Evropy. Uskutečnilo se roku 1933 a úlohy pořadatele se zhostila Praha. Na olympiádě se rychlostní kanoistika poprvé objevila roku 1936 v Berlíně, dva roky poté se ve švédském Vaxholmu uskutečnilo první MS. V roce 1958 se pak v Praze sešla rovněž světová elita, a to zejména díky iniciativě tehdejšího předsedy ICF Karla Popela z Československa.