Unavený z náročného programu v Praze, ale stále přívětivý a ochotný. Krasobruslař Jevgenij Pljuščenko přiletěl do české metropole rovnou z mistrovství Evropy v Tallinnu, kde svůj comeback na světovou scénu vyšperkoval zlatou medailí a rekordním bodový ziskem. V Praze dva dny propagoval svou dubnovou exhibiční tour, už dnes se ale vrací zpět do Petrohradu, kde dokončí přípravu na nadcházející olympijské hry v Kanadě.

Návrat se vám podařil skvěle, ale jak jste vy sám se sebou spokojený?
Tak především jsem rád, že jsem zdravý. Necítím žádný problém s kolenem či achillovkou. Takže se můžu soustředit jen na skoky a čistotu skluzu. A proto si myslím, že jsem zase vyhrál. Jsem šťastný, že jsem pošesté vyhrál evropský šampionát, ale stejně důležité je, že jsem porazil skvělé krasobruslaře.

Nepřekvapilo vás, že jste své soupeře v Tallinnu porazil o třídu? To se nezlepšili, když jste nezávodil?
Samozřejmě jsem je sledoval. Jsou dobří, ale jde především o mě. Abych odvedl to nejlepší, co umím.

Jste známý po celém světě a záleží vám na dění v Rusku. Jste tedy něco jako ruský ambasador?
Ano, v krasobruslení tomu tak asi je. Víte, vždycky se snažím dělat maximum. I v historii jsme měli výborné krasobruslaře - Kurmanova, Petrenkova, Jagudina. Snažím se dostat mezi ně, zapsat se do knih, aby si mě lidé pamatovali.

Pomohlo k vaší popularitě i to, že jste na rozdíl od jiných ruských sportovců neopustil rodnou zemi a stále žijete i trénujete v Petrohradě?
Spíš moje popularita vzešla z toho, že jsem začal sbírat úspěchy jako hodně mladý kluk. Ve třinácti letech už jsem bruslil na světové scéně. Ve čtrnácti jsem vyhrál juniorský titul. V patnácti jsem závodil se světovou elitou. O rok později jsem už skončil druhý. A v osmnácti to celé vyhrál. A od té doby sbírám tituly. Proto jsem populární. A k tomu jsem přidal i prvenství ze soutěže Eurovision Song. Navíc moderuji televizní show. Dělám zajímavé věci a to lidé chtějí vidět.

Zastavuje vás v Rusku na ulici hodně lidí?
Každou chvíli. I proto nerad chodím, radši řídím auto.

Nedávno jsem ve Washingtonu mluvil s hokejistou Alexandrem Ovečkinem a říkal mi, že on v Rusku není tak populární jako třeba fotbalisté nebo vy. Čím to?
Protože žije v Americe. Tam je obzvláště populární, vidí ho tam v mnoha zápasech. V Rusku není lidem tak blízko.

Znáte se?
Ano, je to můj přítel. Rád bych ho viděl hrát ve Vancouveru, hokej je pro mě hlavní atrakce. A finále Rusko - Kanada, to bude paráda.

Pojďme zpět ke krasobruslení. Vidíte v Rusku vyrůstat nějaké své nástupce?
Máme pár nadějných děvčat i kluků, třeba se ukážou už na olympiádě v Soči v roce 2014. Často je vidím, protože trénují se mnou.

Krasobruslení se snažíte pomoct i vazbami na politiky, že?
Hodně s nimi mluvím. Premiér Putin i prezident Medveděv nám pomáhají ve spoustě věcí. Pro sport se teď v Rusku dělá hodně, olympiáda v Soči má pro všechny zvláštní význam. Možná i já se tam objevím na ledě.

Takže kontakty na politiky jsou velmi důležité...
Ano, ale když nebudu mít dobré výsledky, žádným ambasadorem ruského sportu nebudu. Nikoho by pak nezajímalo, že jsem nějaký Pljuščenko. Lidé samozřejmě ví, že jsem kamarád s prezidentem a premiérem. To pomáhá v mnoha věcech.

Berete i po těch všech letech a výhrách krasobruslení jako zábavu, nebo jako rutinu?
Krasobruslení je můj život. Znamená pro mě všechno. Pořád si to užívám, být před publikem je něco skvělého.

Kromě krasobruslení jste úspěšný podnikatel s nemovitostmi a místní politice v Petrohradě. Děláte to pro radost nebo jako byznys?
Víte, jsem pořád ještě docela mladý. Mám v sobě hodně energie a jde mi to, takže si říkám: Proč ne? Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. Dám vám příklad: Neumím zpívat a ani mě to nebaví. Takže ze mě nikdy nebude zpěvák. Necítím se na to.

Proto už dlouho spolupracujete s maďarským houslistou Edvinem Martonem?
Dělá pro mě muziku už skoro deset let. S jeho hudbou jsem vyhrál, co se dalo. A pořád pokračujeme, zrovna nedávno pro mě napsal další dvě skladby.

Bude vás provázet i na olympiádě ve Vancouveru. Jak se připravujete vy sám na vrchol sezony?
Zítra už odlétám do Petrohradu a začnu pořádně trénovat. Nic zvláštního. Skoky, kroky, otočky... A když všechno půjde hladce, možná ve Vancouveru zařadím i nějaké číslo z exhibice, nějakou show.

S jakým výsledkem budete ve Vancouveru spokojený?
Přijmu jakýkoli výsledek. Každopádně ale chci medaili. Bronz by byl dobrý, stříbro lepší. A zlato by dokázalo, že jsem pracoval správně.