Jsou to moje nešťastnější dny, tvrdí střelec a otec Rachůnek

Cestou z ledu se ozýval radostný jekot, útroby Lanxess Areny duněly českou radostí. "Kluci, piště už něco,“ prohodil Jaromír Jágr laškovně k reportérům, když šel do kabiny. Češi se právě navzdory všem očekáváním dostali do finále mistrovství světa!

Přitom ještě osm vteřin před koncem základní hrací doby semifinále prohrávali se Švédskem 1:2. Když ale na kostce nad ledem při odpočítávání závěrečných vteřin naskočila sedmička, Karel Rachůnek svištící dělovkou vyrovnal.

"Vždycky si myslím, že takový gól je o štěstí. Ale věříte do poslední vteřiny, oni tam udělali chybu a otevřeli silnici mezi kruhama, Karel tam najel a zavěsil to tam,“ říkal trenér Vladimír Růžička. "Jsem v obrovské euforii, hráči jsou natěšení a už to chceme dotáhnout do vátězného konce. Je už jedno, kdo to ve finále bude. Nemáme co ztratit, hráči ukázali svoji sílu,“ uvedl na tiskové konferenci. Jeho svěřenci se mezitím o radostné pocity dělili s novináři v mixzóně. Co říkali?

Jan Marek, útočník, proměnil vítězný nájezd
Věřil jsem, že ty nájezdy vyhrajeme. Můj nájezd? Dneska jsem si byl jistější, že ho dám, i když jsem zase v prodloužení nehrál. Vyrovnali jsme sedm sekund před koncem, to už byl hrozně špatnej led. Od desátý minuty třetí třetiny se tam dá máloco dělat. Ale najednou přišla nahrávka na hokejku Karla Rachůnka a pak fantazie!

Finále? Je to něco úžasného. Tahle sezona nebyla bůhvíjaká, ale tady to je pohádka, málokdo tomu věřil, i my hráči, že se můžeme dostat tak daleko. Nejsme tady moc hvězdy, ale každej ví, o co hraje. Jako malej jsem o finále mistrovství světa snil, když jsem v pěti letech začal hrát před barákem hokej, viděl jsem každý šampionát. To ještě bylo Československo.

Tomáš Rolinek, kapitán Česka
Ani se nemusíte ptát, rovnou vám řeknu, že bych chtěl, aby tady místo mě stál celý tým. Když se šlo na nájezdy, tak jsem věděl, že vyhrajeme. Tomáš Vokoun se na ně skvěle připravil, dopadlo to a já jsem strašně šťastnej.

Tohle je ještě o trošičku lepší než v Rize v tom, že tým žije pospolu. My vždycky bojujeme a zvládneme to, i když prohráváme.
Pro Karla Rachůnka je to krásný, narodilo se mu dítě během čtvrtfinále, tak mu ten gól určitě věnuje. Ale ať to dá kdokoliv, je to jedno, protože my všichni po tom ledě lezeme a hrajeme týmovì. Není to o jednom o dvou borcích, ale o všech.

Během nájezdů se držíme kolem ramen, ale nedá se říct, kdo to vymyslel. To je spontánní, najednou se chytne celá střídačka a pak už se jen držíte. My se ještì drželi u hymny a zpívali jsme ji. Říkali jsme, aby ji zpívali všichni.

Karel Rachůnek, střelec vyrovnávací branky
Pocity? Nedá se to popsat, bylo to neskutečný. Měli jsme velké štěstí, ale my jsme na turnaji předváděli docela dobrý hokej. Myslím, že jsme si to zasloužili tou tvrdou prací a bojovností, co je v mužstvu.

Jestli jsem dal někdy tak důležitý gól? Nepamatuji si, možná v prodloužení někde v NHL nebo v Rusku. Je to úplně něco jiného, byli jsme několikrát už mimo hru a vždycky jsme se dokázali vrátit a vždycky jsme to zlomili.

Opravdu se sešla výborná skupina kluků, která dostala šanci na mistrovství světa a všichni pracují pro tým. Jsem hrdý na mou rodinu a na manželku, že to zvládla. Určitě to venuju malé, ani ode mne jinou odpověď nečekejte. Určitě jsou to moje nejšťatsnější dny, je to naše druhé dítě, funguje nám to, jsem šťastný a hrdý na manželku a na děti.

• Diskuse
• Celkem 7 příspěvků