"Pokazil se koeficient, takže je obtížnější se do Ligy mistrů dostat. Před lety měl český mistr jistou přímou účast, to už teď není," rekapituluje Jozef Chovanec, generální sportovní manažer Sparty.

Koeficient se ale nepokazil sám od sebe. Věrně totiž odráží sníženou konkurenceschopnost českých týmů, počítá se z bodů, které v Evropě uhrály. A těch je v posledních letech málo. Češi klesli na 19. příčku žebříčku, za Švýcarsko, Izrael či Rakousko. Už dotírá Kypr.

Když se v čele evropského fotbalu ocitl Michel Platini, učinil reformu, která má pomoci klubům zemí "střední velikosti". Ty se proto v kvalifikaci Ligy mistrů míjejí s velikány z Anglie, Itálie či Německa, o postup hrají mezi sebou. Jenže ani tahle úprava českým klubům nepomohla. Loni se Slavia usmažila už ve 3. předkole s moldavským Tiraspolem, letos si Sparta uřízla ostudu v Žilině.

Sparta vydělávala za sedm let přes miliardu

Od rozpadu federace ještě český klubový fotbal tak hluboko jako teď nebyl. Éra, kdy Sparta hrávala Ligu mistrů takřka automaticky, je dávno pryč. V letech 1999-2006 v ní vydělala celkem jednu miliardu a 70 milionů korun navrch. Navíc v ní měla možnost představit evropskému trhu hráče, které pak prodávala za další stamiliony korun.

Realita dneška? Za účast v Evropské lize, v níž bude Sparta startovat, posbírá patrně od 30 do 50 milionů, radost jí může dělat jen bonus 52,5 milionu Kč od UEFA za účast v play-off se Žilinou. Kdyby přes ni postoupila, získala by 180 milionů.

Proč už Sparta ani jiné české kluby na tyhle peníze nedosáhnou? Jejich kvalita klesá, maximálně stagnuje. Zatímco ostatní kráčí vpřed. Jablonecké letos v předkole Evropské ligy přejel kyperský tým, Ostravany zaskočili běloruští molodci, kteří přijeli autobusem...

České týmy nestačí evropskému standardu tempem ani kvalitou hry. Vyskočí-li někde talent, bývá zhusta už v dorosteneckém věku prodán do ciziny. A tam se často vytrácí.

Brzy nebude koho prodávat

Někdejší systém, kdy vlastně všichni tuzemští talentovaní hráči přestupovali do Sparty či Slavie, tam získali ostruhy v evropských pohárech, nakoukli do reprezentace a pak byli připraveni na velký transfer do ciziny, už neplatí.

Vstup Česka do EU v kombinaci s úspěchy mládežnických reprezentací zhruba před deseti lety přinesl tento efekt: své hráče si do zahraničí najednou uměly prodávat přímo i Baník, Brno či Teplice. Takže kvalita pražských "S" začala klesat. Doplnění začaly hledat v cizině, Slavii se to občas daří, Spartě vůbec ne. Liga se vyrovnala, úroveň klesla.

"Asi je čas na reorganizaci ligy," míní Chovanec. Mluví se o propojení se slovenskou ligou, podle HN by byl nejlepší model samostatné české soutěže s 12 účastníky, v níž by se koncentrovala hráčská kvalita i větší ekonomická síla.

Kluby si musí uvědomit, že za chvíli už nebude koho prodávat. Proto musí zejména u mládeže, ale též u ligových týmů zaměstnat kvalifikované odborníky, kteří do své práce vnesou inspirace z fotbalové moderny. Slavné hráčské jméno v trenérské pozici možná láká fanoušky i sponzory, ale zárukou kvality být nemusí.

S reorganizací mládežnických soutěží už ČMFS začal, je zapotřebí říznout i do I. ligy. Investovat maximum prostředků do vzdělání trenérů. Odříznout šíbry, kteří výsledky zařizují v zákulisí. A pak se český fotbal opět pohne nahoru.