Čtyři příběhy: Železník a největší stíhací jízda Velké pardubické

Čestmír Olehla, trenér Železníka a Registany: Každá Velká pardubická je obrovské drama. Trénoval jsem výborné koně a byl jsem šestkrát u toho, když některý z nich vyhrál, takže se těžko mezi nimi vybírá. Loňský ročník s Josefem Váňou byl úžasný po všech stránkách, ale mně osobně běhá mráz po zádech, když se dívám na ročník 1991. Železník upadl na Poplerově skoku a když jsem to na tribuně viděl, tak si říkám: To je konec, máme po Velké. Jenže pak se Pepa Váňa zorientoval rychleji než Železník a dokázal ho včas chytnout a naskočit. Od té doby mi jen kmitaly oči mezi čelem pole a Železníkem, protože ta stíhací jízda byla velkolepá. Když Železník přeskočil Havlův skok a šel přes vedoucího Draka, tak mi blesklo hlavou: Ježiši, to ten kůň nemůže prostát. Pepa mu nedal vydechnout, celou dobu se dotahoval a stupňoval tempo. Samozřejmě to dnes beru relativně, tenkrát se běhalo pomaleji než dnes. Kdyby to tenkrát Vašek Chaloupka s Drakem odkopnul, tak to Železník nestihne. Ale soupeři jeli přesně tak, jak se v té době jezdívalo. Tehdy jsem ovšem neměl ten odstup a trnulo mi. Připadalo mi, že takovou stíhací jízdu nemůže normální kůň vydržet a je pravda, že po doběhu byl Železník hodně zničený. Vydal se z podstaty, to kůň neudělá jen tak. On to tenkrát vyhrát chtěl...

Josef Bartoš, vítězný jezdec 2006 a 2008: Největším zážitkem pro mě samozřejmě byl první úspěch v roce 2006 s Decent Fellowem, protože první vítězství je jen jedno. Tuhle jsme se o tom bavili s mladým Pepou Váňou. Říkal jsem mu, že pokud náhodou vyhraje, musí si to pořádně užít, protože takový pocit už nikdy v životě nezažije. To se ani nedá popsat, protože dokud člověk tu Velkou nevyhraje, vlastně tomu sám pořádně nevěří, i kdyby seděl na největším favoritovi. Když jsme projeli s Decentem cílem, byl to opojný pocit. Jinak ale musím říci, že jsem Velkou pardubickou pozorně sledoval už dlouho předtím a nejvíce mě vzal za srdce rok 1991, když Železník vyhrál navzdory pádu během dostihu. Byl jsem tenkrát u toho jako malý kluk a pamatuji si na tu neuvěřitelnou atmosféru, když v cílové rovině tribuny začaly bouřit a když se dostal Železník dopředu, všichni byli na nohou. Nádherný dostih.

Václav Luka, prezident Jockey Clubu a majitel vítěze 1996: Cipískovo vítězství bylo pro mě něčím naprosto výjimečným. Podmínky tehdy a dnes se těžko srovnávají, je to sice jen čtrnáct let, ale mezitím se všechno zase posunulo dopředu. Tenkrát úspěch Cipíska nikdo nečekal, navíc to byl rekordně rychlý dostih a náš kůň porazil dva silné Angličany, ze kterých všichni měli strach, It's A Snip byl koneckonců obhájce vítězství. Neuvěřitelnou historii mělo angažování žokeje Vladislava Snitkovského. On už totiž byl angažovaný na Double Oddse a vůbec tedy nepřicházel v úvahu. Hrozně jsme si tenkrát lámaly hlavy nad tím, jakého jezdce angažovat a žádná varianta se nezdála být dobrá. Tenkrát ještě šlo uvést jezdce až v den dostihu, takže Cipísek měl na startovní listině jako jediný místo žokeje uvedené "x". A pak nás oslovil jeden dostihový příznivec s tím, že Snitkovskij by rád jel Cipíska. Okamžitě jsme na to kývli, vždyť on už jednou Velkou pardubickou vyhrál s Eruditem a byl tehdy na vrcholu formy. Z naší strany to vlastně byl nefér tah vůči stáji, která už Snitkovského angažovala a logicky kolem tohjo bylo hodně emocí. Snitkovskij ale Cipíska chtěl a radši zaplatil pokutu. Double Oddse pak jel britský jezdec Guy Lewis a spadl na Taxisu.

Jan Červenka, majitel účastníka VP Junga: "Velmi na mě zapůsobilo vítězství Železníka po pádu, ale ještě větší mezník si pamatuji z dětství. V roce 1975 vbíhal do cílové roviny ve vítězné pozici populární Flang s jezdcem Františkem Grasslem a zdálo se, že už jim nic nemůže ve vítězství zabránit. Jenže najednou se na dráze vynořil Bledax, volný kůň bez jezdce a narazil do Flanga. Jeho jezdce doslova sestřelil ze sedla a to byl konec nadějí. Ani Flang, ani Grassl už nikdy později Velkou nevyhráli. Díval jsem se na to jako kluk v televizi a bylo to mrazivé, skutečná sportovní tragédie. Teoreticky se něco podobného může stát kdykoli - řada koní ztratí během dostihu jezdce a pak bezcílně pobíhá po závodišti, než jsou opět odchyceni. Flangův osud je asi noční můrou každého dostihového majitele.