"Bulharský Váňa" závodí i v devětašedesáti. České legendy by se nebál

Ve městě, kde jsou symbolem sportovní dlouhověkosti Josef Váňa s Dominikem Haškem, to bylo poněkud zvláštní setkání. Drobnému muži s plnovousem, který dorazil na víkendovou recepci vítězů Velké pardubické, by devětašedesát let hádal jen málokdo.

Ale hrdina slavné steeplechase z roku 1970 Nedělko Milev je stále aktivním žokejem. "Vážím 61 kilo a loni jsem vyhrál bulharské derby. Steeplechase už u nás pět let nejsou, tak musím jezdit roviny," šibalsky mhouří oči.

Nemůžeme si to dost dobře ověřit, bulharské dostihy už řadu let probíhají stranou mezinárodního zájmu a informací o nich je poskrovnu. Milev ale doma evidentně patří mezi legendy. Dostal titul zasloužilého mistra sportu a natočili o něm krátký film.

Sen o vítězství ve Velké pardubické si splnil před čtyřiceti lety, když s klisnou Veznou II v konkurenci koní ze "spřátelených" zemí přerušil panování legendárního Koroka s Václavem Chaloupkou.

"To bylo něco neuvěřitelného, fotbaloví fandové ze Sofie ze mě po dostihu rvali dres a všechno ostatní. Do stáje jsem se vrátil jen v tom nejnutnějším,“ usmívá se.

Bulharská výprava v těch časech přijížděla do Pardubic s dobrými koňmi, ale s výrazně horším vybavením a také stylově se od místních standardů lišila. Milev si musel pomáhat různě.

"Říkali o mně, že jsem bulharská liška. Na úseku kolem dropu bývala moc těžká oranice. Tak jsem udělal dva cvalové skoky doprava a jel jsem po trávě,“ vysvětluje finty, které později patřily i do arzenálu Josefa Váni a Petera Gehma.

Posloucháme Milevovo vyprávění a do myslí se nám vkrádá kacířská otázka – jak by asi vypadal jeho souboj s Josefem Váňou?

"Váňa je Váňa a já jsem Nedělko," reaguje mírně popuzeně, ale pak se zase rozpovídá. "Velká pardubická je dnes lehká a rychlá. S námi se nikdo nemazlil, museli jsme si poradit s obrovským Taxisem, hlubokou oranicí i s rozvodněnými vodními příkopy. Klidně bych si troufl a to mi bude brzo sedmdesát let."

Má to jen jeden háček – potřeboval by dobrého koně. Své vlastní přivézt nemůže, museli by jet přes Rumunsko, kde je prý slintavka a kulhavka. "Tak holt budu dál jezdit doma," mávne rukou.

Obrazem: Váňova neděle: Chvíli v obleku, chvíli v bronzu a pak posedmé hrdinou přejít do fotogalerie