Šlégr: Ministr Dobeš chce sportu pomoct. Tak proč bych ho nepodpořil?

Jako hokejový reprezentant býval Jiří Šlégr neústupný. Zůstalo mu to i v politice, nedávno přišel s iniciativou s trochu kostrbatým názvem Projekt za ukončení likvidace českého sportu (PULS). Někdo by mohl v jeho snažení při počtu různých sportovních sdružení a hnutí vidět snahu se zviditelnit. Na to ale Šlégr v rozhovoru pro HN říká: "Nic jiného za tím nehledám."

HN: Co vás k rozjezdu PULSu tedy vedlo?
Sport je zanedbaná oblast a já chci pro změnu něco udělat. Jelikož jsem v opozici, tak jsem přemýšlel, co bych s tím mohl dělat. Můžu tak maximálně interpelovat, něco povídat, ale změn moc neuděláte. Tak mě napadlo, že bych mohl oslovit sportovce, aby mi řekli, co je správná cesta. Zjistil jsem, že se ztotožňují s tím, co říkám a mají zájem na tom, zabývat se sportem ze systémového a finančního hlediska.

HN: Podle čeho vybíráte lidi do vaší iniciativy?
Chci mít ve skupině jména, které mají váhu nejen směrem ke společnosti, ale především k politikům. Je pravda, že mi teď Martin Doktor a Helena Suková řekli, že do toho nepůjdou. Prý je to na ně moc politiky. Řekl jsem OK, tohle je dobrovolná iniciativa. Je to otevřené pro všechny, kdo mají zájem pomoci. Ozval se mi třeba volejbalista Novotný, který se s námi ztotožňuje. To mi dělá radost.

HN: Čeho chcete se svým hnutím dosáhnout?
Chci komunikaci sportovců vevnitř, která má vést k tomu, aby se o sportu začalo ještě šířeji hovořit. To je náš záměr. Asi nepřinutíme politiky, aby najednou změnili zákony. Ale chceme dávat podněty a impulsy, co by se pro sport dalo udělat. I kdyby z toho mělo vypadnout jen malinko, tak je to dobře. Problémy Sazky odstartovaly diskuzi... 

HN: Tady vás přeruším. Tu diskuzi ale vede se státem už několik sdružení. Namátkou: ČSTV, Kaderkova alternativní Asociace českých sportovních svazů, poradní orgán ministerstva školství, do toho přichází vaše iniciativa. Není toho nějak moc?
Ne! Ať je nás ještě víc. Čím víc nás bude, tím víc se bude o sportu mluvit. Každý může přinést nový nápad, celé to ale musí směřovat ke stejnému cíli: kde seženeme peníze. Tady jsem musel poprvé souhlasit s ministrem Kalouskem, který se chystá zdanit loterijní společnosti a fixně dát ty peníze na sport. To je suverénně nejlepší řešení.

HN: Kdy se ale tak stane?
Jestli to bude za rok, nebo za dva už nehraje takovou roli. Kalousek dal garanci, že do té doby budou peníze od státu stejné, ne-li vyšší. A pak by se sport měl oživit o miliardu a víc. To jsou přesně peníze, které teď od Sazky chybí. Když peníze získáme, přijde fáze dvě, ve které právě odborné skupiny, jak je ta naše, by měly dávat návrhy, jak je využít. To už ale není politika, proto jsem PULS udělal napříč stranami.

HN: Konkrétní program ale ještě nemáte?
Ještě neproběhla první oficiální schůzka. Až pořádně začneme, spustíme webové stránky a uděláme tiskovou konferenci. Zatím jsme to představili narychlo, abychom dali za sportovce najevo, že nám nejsou události okolo Sazky lhostejné.

HN: Jiné cesty financování kromě zdanění loterijního průmyslu?
Byla by cesta v rámci zdravotních pojištoven. Ale když jsem to řekl v televizi, tak mi redaktor opáčil: Zdravotnictví má takové problémy a vy jim chcete ještě brát? Ale tak to není. Musíme si uvědomit, že sport zdravotnictví ulevuje a platí staré známé rčení: Každá investovaná koruna do sportu znamená úsporu čtyř korun v oblasti zdravotnictví. Ale v současné době je to asi neprůchodná alternativa.

HN: A co zisky z reklamy v České televizi?
To padlo. Rozhodlo se, že tyto finance podpoří českou kinematografii. Ministerstvo kultury s tím počítá, protože na sport by měla jít zhruba miliarda z loterijního průmyslu. 

HN: Jak jste dospěli zrovna k miliardě?
To se nedá přesně vyčíslit. Nevíme, jak se bude sázet za dva roky. Teď víme, že povinné odvody v rozmezí mezi šesti a dvaceti procenty se pohybují od 500 do 600 milionů. Je tam problém, že si ty peníze můžou rozdělit, jak oni sami uznají za vhodné. Férové je to zdanit.

HN: Odvody by se pak zrušily. A co ty dobročinné organizace, které z dosavadní praxe profitovaly a žily?
Ty by na tom nesměly být škodné. Proto by fixní částka z nové daně směřovala i k nim. Třeba dětské domovy, které z toho žijí, nemůžou přijít o peníze kvůli sportu.

HN: Opozice se zdaněním souhlasí?
Nevím, proč by neměla. Nemáme, proč tomu bránit, říkám aspoň za sebe.

Tři a půl miliardy pro sport? Fantastický, budeme moct pracovat

HN: Měl by mít sport zafixovanou částku ze státního rozpočtu?
To je spíš otázka pro ministra financí. Z jeho slov jsem ale pochopil, že sport by měl dostat takovou částku, která je minimálně nutná, aby sport začal fungovat. To je ta miliarda navíc k tomu, co dneska máme. Tak bychom se vrátili do roku 2004, před stavbu arény. Když bychom se dostali na celkovou částku 3,5 miliardy ročně, tak to bude fantastický a můžeme začít pracovat s mládeží tak, jak bychom si představovali.

HN: Je mezi politiky vůle sportu pomoct?
Když vyšlo vládní prohlášení se třemi větami o sportu, tak jsem se ozval. Pak jsem vystoupil proti obcházení ČSTV. Pak to bylo bráno tak, že ať se udělá cokoli, tak bude sociální demokracie proti. První signál, že lze spolupracovat, přišel teď. Vidím, že ministr financí má vůli českému sportu pomoct. Proč bych ho pak nepodpořil, přestože si o něm můžu myslet cokoli. Mně jde o sport a od začátku hlásám, že by se v něm nemělo politikařit.

HN: Jak při jednání s kolegy politiky argumentujete - nebo jinými slovy: Proč by měl stát dávat peníze na sport?
Prošel jsem světem, tak vím, jak lidé na zmínku o nás reagují. Je jednoduchá: Česká republika? Jo, Baroš, Nedvěd, Jágr... pak Havel. Nic jiného neslyšíte. A jde také o mládež. Má dítě sedět u počítače, nebo jít sportovat? Co mu přináší víc? V tom jsou schované i ty úspory ve zdravotnictví.

HN: Dejme tomu, že peníze budou. Co nastane potom? Ve svém programu máte zavedení krajských středisek mládeže, což zní jako návrat ke komunistickému systému.
Můžeme tomu říkat, že to je z minulého režimu. Ale minulý režim se natolik věnoval sportu, že to byla naše výkladní skříň. Je to k zamyšlení se k tomu nějakou formou vrátit. Je spousta různých programů po světě, které bychom mohli využít. Ale teď to nejde, protože finance nejsou.

HN: Jiří Paroubek, váš bývalý šéf v ČSSD, měl ideu, že by sport dotovaly velké firmy jedním procentem ze základu daně. Je ta myšlenka ve vaší straně stále živá?
Je to myšlenka, ale když nejsme u moci, tak nevím, jak bychom to mohli realizovat. To je zatím není na stole.

HN: Potřebuje český sport ještě ČSTV? 

Bude se muset každopádně restrukturalizovat. Je tam ale strašně moc peněz, takže se to nedá jen tak zabalit a zahodit. Teď ČSTV dostalo ťafku a snad si to lidé v jejím vedení uvědomili.

HN: Neměl by stát či město pomoci Sazce s financováním haly?
Tam bylo od začátku špatně nastavené financování, ale já se v tom pořádně nevyznám. Jediný, kdo to dokáže, je pan Hušák, protože ten to vždycky přednáší s takovou grácií, že ostatní jenom koukají. Mně to nepřísluší hodnotit, jsou to ekonomické záležitosti a obyčejný ekonom by mě rozcupoval na mé první odpovědi.

Politika mi otočila život naruby. Vysedávání bolí

HN: Teď se začal sport v politice znovu hodně řešit, takže jste našel náplň práce, že?
Určitě. Začalo mě to bavit. Dělá mi radost, že se řeší to, proč jsem do politiky šel. V životě jsem se nezabýval zdravotnictvím či zemědělstvím. Já nemůžu někde vystupovat a tvrdit, že má být mléko za tolik nebo za tolik. V tomhle musím poslouchat odborníky, těžko k tomu můžu něco sám říct.

HN: Řekněte, jaký byl pro vás jako profesionálního sportovce přestup do vrcholné politiky?
Skončili jsme v opozici, což je škoda, protože bychom lidem mohli pomoci víc než tahle vláda. Na druhou stranu si dávám čas učit se politiku v rámci sportu. Je to obrovská změna, život se mi otočil naruby. Místo tělesné aktivity pořád sedíte někde po schůzích. Chodím v sedm ráno běhat, protože to potřebuju a přes den to nestihnu. Je to náročnější než sportovat. Přibral jsem tři kila, víc bych nerad. Mrzí mě, že nemám čas chodit cvičit, protože to jsem vždycky strašně rád dělal.

HN: Netrpí vaše záda, která vás ke konci kariéry hodně trápila?
Vysedávání je náročné. Proto ve Sněmovně moc nesedím, radši chodím po chodbách. Jsou tam obrazovky i zvuk, takže stihnu přiběhnout na hlasování. Kdybych tam měl osm hodin sedět, tak bych se zbláznil bolestí.

• Diskuse
• Celkem 63 příspěvků