Jako muži bez fantazie, jako unavení sluncem, jako poražení v bitvě vybírají vládcové českého fotbalu reprezentačního trenéra. A přece je tolik inspiračních zdrojů, jak vnést do volby, která dnes vyvrcholí na výkonném výboru, více variant, než ukázat na Jozefa Chovance či Petra Radu. Na jednoho z těch, kteří zbyli.
"...Volba šamana je delikátní záležitost. Jedná se o prastarý rituál, při kterém je nejstarší elf zvolen šamanem. Před začátkem si všichni stoupnou do kruhu tak, že každý elf vidí pouze své dva sousedy a nikoho jiného. Takže např. ani nevědí, kolik celkem jich v kruhu je..."
Nepomohl by španělský model?
Což poradit fotbalovým šéfům, aby stoly a židle odsunuli ke stěnám volební místnosti a vnesli do veledůležitého zasedání prvky mystiky? Třeba by je pak napadaly věci nevídané.
Třeba "španělský" model. Nevyhráli snad potomci El Cida evropský šampionát pod koučem se sedmi křížky na krku? Povolejme takového i k Čechům! Máme kde brát. Je to teprve čtyři roky, co Cenu Václava Jíry převzali dva erudovaní a renomovaní mužové. Milouš Kvaček překonává letos Aragonése o čtyři roky, Milan Navara dokonce o devět. Takové mít u mužstva, míříme ne k evropskému, ale světovému zlatu.
Že by byl jeden spasitel málo? Nabízí se varianta indiánská. Jistě mnozí členové fotbalové exekutivy čítávali ty příběhy a nosí v hlavách vzpomínky na to, jak moudře rozhodovaly rady starších. Když se nemůžeme dohodnout na jednom, ustanovme kolegium. Arvallští bratři ho měli dvanáctičlenné, nám stačí jedenáct. Na každého hráče v sestavě jeden trenér. Víc hlav víc ví. A hlavou nejvyšší ať se stane Ladislav Valášek. Kdo jiný než dlouholetý zasloužilý šéf technické komise. Té, která před volbou kázala o povolání zahraničního trenéra jako o kacířství.
"...Začátek rituálu je oznámen úderem do speciálního bubnu z hroší kůže a bubnování pokračuje po celou dobu rituálu. Mezi dvěma po sobě jdoucími údery si může každý elf vyměnit krátké zprávy se svým kolegou vlevo i vpravo. Každý elf si může pochopitelně také něco pamatovat..."
Ať každý zápas vede někdo jiný!
Hroší kůže by pro "model putovní" bylo dost. Ještě nedávno se zdálo, že náhrada za Karla Brücknera není, najednou se hovoří o vyhlášené české trenérské škole. Bylo by pak škoda svěřit jeden tým jednomu muži. Ať každý zápas vede někdo jiný. Hraje se desetkrát do roka, majitelů profesionální licence jsou u nás stovky. Že by vázla komunikace? Ve světě, jemuž vládnou krátké textové zprávy, oblíbené SMS? Pchá!
Moderní technika dnes vůbec dokáže věci. S její pomocí tuplem platí, že v Česku je každý trenérem. Lidová varianta se přímo nabízí, už Alois Jirásek na to kápnul. Povolejme novodobého Přemysla Oráče. Nenechme ho dooorat jeho pole a šup s ním do Prahy.
"...Všichni elfové musí ve stejném okamžiku vědět, že rituál již skončil. V okamžiku, kdy skončí, musí všichni vědět, kdo je novým šamanem (včetně šamana samotného)...".
Tak tohle není potřeba brát zase tak doslova. Předseda svazu Pavel Mokrý vyhlásil před týdnem informační embargo na zprávy o výběru trenéra. Třeba ho ještě prodlouží. Kouč bude dnes zvolen, ale generalita si jeho jméno nechá pro sebe. Tajný kouč, to je ono. A dál budeme jedineční, výjimeční, originální, světoví a mystičtí.
(V textu jsou použity ukázky ze serveru ksp.mff.cuni.cz.)
