Radek Sikora brečí na ramenou Aleše Zálesného. "Měli jsme dát góly z jasných pozic a všechno by bylo jinak," řekl kouč, jehož další angažmá u národního týmu je nejisté.

Prohrávali jste 1:3, pak vedli 4:3. Proč se nepodařilo náskok udržet?

Povedlo se nám to neuvěřitelně otočit. Ale pak jsme asi podlehli atmosféře. Kdyby se šampionát hrál jinde, tak bychom to minutu udrželi a snad dovedli zápas do vítězného konce. My se ale nechali strhnout diváky a chtěli dát víc gólů. A propadli jsme.

I v prodloužení jste ale měli šance.

Ano, ale nedali a udělali jsme chybu ve středním pásmu, ani nevím kdo. A bylo rozhodnuto.

Čtěte také:

Co jste svým svěřencům po zápase řekl?

Hráči mohou být hrdí, ustáli domácí šampionát na hřišti i mimo něj. Tlak byl velký. Jenom tomu chybí ta medaile. Po zápase seděli vyřízení v šatně a hodně jich brečelo. Nevím, jestli to přebolí. Pro mě to byl určitě náš herně nejlepší šampionát.

Nepřišlo vám přísné, že rozhodčí po Sikorově úvodním gólu za radostné vskočení na lavičku soupeře?

Rozhodčí věděli, co dělají. Znají pravidla lépe než já. Já jsem Sikimu ani nic neříkal, sám z toho byl dost špatný.

Sikora se Zálesným vůbec dost jančili. Nesnažil jste se je uklidnit?

Já je uklidňoval, ale co je platný, když se na metr v tom hluku neslyšíme. Koukají na mě, ale veděl jsem, že mě nevnímají.

Co bude se současným kádrem dál? Víte, kdo skončí?

Končí Tomáš Trnavský, Pavel Kožušník říkal, že je to asi jeho poslední sezona v reprezentaci. Nevím co Sikora, Zálesný a další starší kluci.

A vaše budoucnost?

Ta nejbližší? Zkontrolovat manželku, jestli už nemáme dítě. A v reprezentaci? Nevím, před šampionátem jsme to neřešili. Teď mi končí smlouva.

Ani sám nevím, jestli budu mít v sobě sílu po tomhle pokračovat. Jestli, tak s výrazně obměněným realizačním týmem. A musí dojít i k velké hráčské výměně, omlazení. Rozhodnutí musí padnout brzo, už v únoru je další reprezentační akce.

Hráče jste pochválil. Čtvrté místo ale není velký úspěch, zkritizoval jste někoho?

Nebudu o někom do novin říkat, že hrál špatně. Řeknu mu to sám. Byly tam chyby, hráči byli pod tlakem. A u některých jsem viděl přehnanou sebedůvěru.

Bude právě skončený šampionát pro český florbal výrazným impulsem?

Doufám, že to florbalové hnutí znovu nakopne, tak jao při posledním domácím šampionátu v roce 1998. Teď se hodně zvedl zájem o florbal a my na to musíme zareagovat.

Nesmíme to prováhat, jako hokej v té zlaté éře a po domácím mistrovství světa v roce 2004. Nechceme opakovat jejich chybu, musíme na to být připravení.

Budou teď už všichni Češi vědět, co to je florbal?

Já doufám, že ano. Občas čtu nějaké diskuze na internetu a někteří na florbal nadávají. Říkají, že jsme sekta. Ale vědí, co to florbal je.

Jak dlouho ještě na šampionát budete myslet?

Teď ještě dlouho. Jsme sportovní rodina, budeme se o tom určitě hodně bavit. Ale jsou důležitější věci. Zítra ráno jdu do televize, pak pojedu domů do Liberce. V úterý bych chtěl jít na běžky. Prostě zpátky do reality.