Za každým úspěchem je oběť. Jen to pokaždé padne na mě, smál se Jágr po zlatém triumfu

/Od našeho zpravodaje z Německa/
Z rozjařené kabiny, ve které se slavil český hokejový zázrak, vyšel Jaromír Jágr jako poslední. "Slíbil jsem vám, že si popovídáme po našem posledním zápase. Jen jsem netušil, že to pro nás tady bude tak dlouhé," žertovně prohodil směrem k novinářům. Během mistrovství světa totiž s reportéry příliš nemluvil. Když ale mezi ně po nedělní půlnoci přišel, měl na krku zlatou medaili a sálala z něho obrovská spokojenost.

Jaký pocit ve vás teď převládá?
Hlavně únava. Jsem rád za kluky, kteří jsou poprvé na šampionátu. Mně dělá radost, když vidím, že jsou šťastní. Já už mám všechno za sebou. Ale když pozoruju, jací oni jsou bojovníci! Hráči, do kterých bych to nikdy neřekl, září na mistrovství světa. Ne že bych jim nevěřil. Jen jsem nevěděl, že jsou tak dobří.

Je tohle pro vás větší radost než samotné zlato?
V každém věku se na věci díváš jinak. Když jsi mladší, chceš dávat góly a vyhrávat. S věkem se to mění, získáváš radost z něčeho jiného. Mně teď dělají radost oni.

Ve třetí třetině finále vás fauloval Jemelin a vy jste odkulhal na střídačku. Bolí vás noha ještě?
Bolí. Víš, jak to chodí. Za každým úspěchem musí být nějaká oběť. Jen to pokaždé padne na mě (smích). Pokud budou ty turnaje i nadále vítězné, tak ať to klidně schytávám.

Na olympiádě vás sestřelil Ovečkin, ve finále teď srazil spoluhráče Fjodorova a Češi pak dali gól. Berete to jako hříčku osudu?
Záleží, jak se na to díváš. Předtím jsem tam taky nechtěně dal Ovečkinovi koleno. To je osud. Takhle to chodí. Buď si toho všímáš, nebo ne. Možná by člověk nad tím ani neměl přemýšlet. Já už to beru jako součást života. Mě už nic nepřekvapí. Vůbec nic.

Jak vám bylo v závěru finále, když jste seděl zraněný a bezmocný za mantinelem?
Ty se mi divíš, že jsem vypadal bezmocně? Když jsi tam viděl na ledě tu ruskou šestici, hrozivých šest na tři, to bylo asi všem blbě (smích). Kolem naší branky kroužilo sto milionů. Já jsem snad byl radši, že jsem se zranil. Nebylo to jednoduché. Klobouk dolů před kluky, že to zvládli.

Jak bylo těžké hrát proti Rusům v takové sestavě?
Na velké hřišti je to jiný hokej. Jako když mě volala máma a povídala: Teď jsem se dívala na Montreal s Philadelphií a ti tam teda lítají. Na to jsem jí mohl odpovědět akorát to, že oni to hrají na malém hřišti. Že to bych lítal i já. Kdo tomu nerozumí, nepochopí to. Dneska proti nám šli nejlepší hráči na světě. Kdo by řekl, že s nimi můžeme hrát vyrovnanou partii. My, s polovinou týmu z extraligy. A přece to šlo.

Pomohlo vám nečekané zaváhání s Norskem?
Teď v tom můžeš něco hledat, nemusíš. Hráli jsme ten zápas stejně jako proti Rusům. Přestříleli jsme je, ale umřeli jsme na naši slabou koncovku. Nebyli jsme jediní, kdo na turnaji vyhořel proti slabšímu soupeři. Snad bylo lepší, že jsme ve finále hráli proti Rusku, a ne proti Německu. Vždyť my jsme porazili všechny silné týmy, zato s těmi slabšími jsme prohráli. Vidíš, jak je to vyrovnané.

Kdyby vám někdo po utkání s Norskem řekl, že vyhrajete zlato…
… tak bych si šel vsadit (smích). To by byl kurz jedna ku milionu. Dal bych do toho desetník a dneska bych to šel vybrat.

Jste na ten tým pyšný?
Nejde o mě. Hráči, kterým nikdo nevěřil a kteří by nejeli, pokud by svou účast neodřekli kluci z NHL, se najednou stali klíčovými postavami celku. Vampy hrál výborně. Přitom kdyby přijel někdo z NHL, šel by pryč asi první. On je kluk do kabiny. Nebo Koukič. Rolas. Hubáček. Nebo obránci, ti mě překvapili, hráli perfektně,

Takže talent nahradila bojovnost?
Vždycky něco něčím nahradíš. Možná hráči z NHL mají větší talent, jenže když máš větší talent, tak zase ztrácíš tu bojovnost. Nepotřebuješ jí k tomu, abys vynikal. Hraješ to na ten talent. My jsme třeba tady neměli takový talent, ale museli jsme to nahradit tou bojovností. Všechno má něco do sebe.

Dá se tenhle tým srovnat s tím z olympiády?
To se nedá srovnávat, protože je jiné hřiště.

Já myslel spíš atmosféru v týmu.
Jiný hokej, jiná atmosféra, jiná akce. I kdyby sem přijelo nejlepší kanadské mužstvo, tak by mělo problém na tom velké hřišti. My bychom s nimi hráli vyrovnanou hru.

Po olympiádě jste říkal, že český hokej nic nevyhraje deset let. Pamatujete?
Zrovna jsem na to myslel. Jsem nás podcenil. Jsme se ponížili, abychom se zase vyvýšili a dostali na vrchol.

Zafungoval strach z historického neúspěchu jako motor? Tak to bylo i v Naganu.
Výhoda je, že když máš ty mladé hráče, tak oni se nebojí hrát. Když jsi starší, bereš to zodpovědněji, bojíš se udělat chybu. Když jsi mladej, tak nemáš vůbec strach hrát. Když jsi starší, tak jsi opatrnější. Tohle tým měl. Že se hráči, kteří nemají tolik zkušeností, nebáli hrát. Protože oni si šli zahrát. Ne, oni si nešli zahrát, oni šli vyhrát!! Slyšíš ten rozdíl?!

Hodně ke zlatu pomohl i brankář Vokoun, že?
Bez gólmana nemůžeš nic vyhrát. Bez Hašana bysme neměli zlato z Nagana, bez Vokyho bychom neměli zlato tady. Když máš výborného gólmana, tak ti to dodá psychiku. Víš, že ti stačí dát jeden dva góly a víš, že ten zápas aspoň zremizuješ a dotáhneš do prodloužení. Když jedou tři na dva tak se nemusíš vracet.

Už ve dvacáté vteřině jste dali úvodní gól. Co jste říkal na takový začátek?
Tak to už jsem věděl, že vyhrajeme.

Jak zlato oslavíte?
Já moc neslavím. Alkoholem vůbec. Nejlíp to oslavil Karel Rachůnek. Z něho si vezměte příklad. Žádná ožíračka...

• Diskuse
• Celkem 107 příspěvků