Hašek: Kdyby mi před pár lety řekli, že skončím v Rusku, měl bych je za blázny

Ten zápal a buldočí zarputilost, s jakými jde za novými výzvami, nezničitelný pětačtyřicetiletý hokejový brankář Dominik Hašek, by mu mohl závidět leckterý mnohem mladší hráč. Ostatně mezi prvním extraligovým titulem a tím posledním, loňským, s Pardubicemi je neuvěřitelných třiadvacet let.

Teď čeká dvojnásobného vítěze Stanley Cupu nový výzva - angažmá v moskevském Spartaku v ruské KHL. Sám přiznává, že kdyby mu někdo ještě před pár roky tvrdil, že bude hrát v Rusku, klepal by si významně na čelo. "Člověk se ale pořád mění, hledá nové věci, impulzy," přiznal olympijský vítěz z Nagana na prahu své ruské mise.

HN: V předchozí sezoně jste získal extraligový titul s Pardubicemi. Tolik moc jste toužil po další nové výzvě či impulzu, že jste přestoupil do Spartaku Moskva?

Je to tak. Pro mě je to nová výzva i impulz. S klukama z Pardubic se nám podařilo vyhrát titul. To bylo také to, proč jsem do Pardubic šel. Můj cíl. Věděl jsem, že je tam dobrý mužstvo, že je tam velká šance ligu vyhrát. Podařilo se nám to. Potom jsem si říkal, co je ještě přede mnou. Když přišla nabídka z Ruska, bylo mi jasné, že když se nerozhodnu letos, pak už asi nikdy. Proto jsem tuhle výzvu přijal.

HN: O ruské KHL se mluví jako o nejlepší evropské soutěži. Chtěl jste ji poznat?

Jednoznačně. Kdybych měl zájem jít do jiných evropských lig, myslím si, že by to nebyl problém. Chtěl jsem ale zkusit KHL. Odchází tam spousta vynikajících hráčů, hraje tam mimo jiné i Jarda Jágr. Je považovaná za nejkvalitnější v Evropě. Proto jsem do toho šel.

HN: Dobře, ale přece jen jdete do nového prostředí, do jiné soutěže. Nemáte z toho trochu i obavy, mrazení v zádech? Přece jen říct ještě před pár roky, že jdu hrát hokej do Ruska, se moc nenosilo...

To je pravda. To platilo ještě celkem nedávno i u mě. Tak tři čtyři roky zpátky bych si ještě klepal na hlavu, kdyby mi někdo tvrdil, že půjdu hrát do Ruska. Ale člověk mění názory, vyvíjí se. A věci kolem. Skončil jsem v NHL, vrátil se do Evropy a musel pozměnit vztah k Rusku i hokeji. Je jiný než před deseti lety. A to se ani nebudu vracet do ještě dávnější minulosti. Určitě trochu mrazení v zádech mám. Nevím, co přesně mohu očekávat. Je to nová soutěž, nové prostředí, noví lidé. Mně pomohlo, že trenérem Spartaku je český kouč Miloš Říha, s nímž se znám. To mělo na mé rozhodování velký vliv.

HN: Nechal jste si poradit třeba i od hráčů, kteří už v Rusku hráli?

Mluvil jsem s některými už dřív. Samozřejmě určité výhrady měli. Třeba ti, co to měli možnost porovnávat, přiznávali, že se nedá srovnat s NHL. Ale to je celkem logické. Tak to prostě je. Nedá se očekávat, že v Rusku bude na každý zápas chodit dvacet tisíc diváků, jiná je historie. Jsou tam ale peníze, a tím i spousta vynikajících hokejistů. A podle toho by měla liga vypadat.

HN: Trenér Říha už se nechal slyšet, že by si přál, abyste byl prodlouženou rukou mezi kabinou a trenéry tak, jako v Pardubicích. To by se mu prý líbilo. V Pardubicích údajně ani trenér nemusel chodit do kabiny...

Takhle bych to říkat nechtěl. Jsem tady jako hráč, jako brankář. Nechci žádné výhody. Ani žádné nemám. Tou jedinou je to, že chci trénovat v přípravě jen jednou denně na ledě. To jsem praktikoval i v Pardubicích. V mých letech by bylo častější chození na led spíš kontraproduktivní. Trénuji o trochu méně než ostatní kluci, ale nemyslím, že je to něco špatného. Pro mě je lepší, když se budu připravovat postupně, a ne tak intenzivně, jako ostatní. Pro mě je důležité, abych se dobře naučil rusky, abych mohl líp komunikovat. Jak se potom vyvine prodloužená ruka, to se uvidí. Každopádně budu rád, když si budu moci organizovat obranu. Aby kluci hráli agresivně, nebáli se, že udělají chybu. To je potom spíš horší. Hodně s nimi chci mluvit, rozebírat to s nimi, ale nikdy jsem nezasahoval trenérům do práce. Ani to dělat nebudu.

HN: Před návratem do Pardubic jste přiznával, že se budete muset "učit" útočníky. Jak hrají, jak zakončují. To vás teď čeká znovu a asi to bude i o trochu těžší.

Přesně tak. Určitě složitější. Přiznám se, že v extralize jsem ani za ten rok nemohl stihnout všechny útočníky přečíst. To opravdu chvíli trvá. I moje výkony podle toho vypadaly. První půlka byla slabší, pak jsem se zranil, ale druhá půlka, myslím, už byla vynikající. Budu se ale učit nejen cizí hráče, ale hlavně vlastní. Jako v Pardubicích. Měsíc mi trvalo, než jsem se všechny kluky naučil jmény, další dva tři měsíce, než poznal, co od nich čekat v tréninku a hlavně na ledě. To jsou důležité věci, které se člověk nenaučí přes noc.

HN: Není trochu paradox to, že čím jste starší, tím dřív musíte na led?

To mi ani neříkejte. Jestli něco nenávidím, tak trénovat v těchto parných letních dnech na ledě. To je hrozný. Kdyby se mě teď někdo zeptal, jestli je tohle moje poslední sezona, tak mu stoprocentně řeknu, že je. Ale radši neříkám nic, protože v zimě se mi to začne líbit. No a když ještě sezona dopadne dobře, je mi líto s tím skončit. Ale v těchto dnech si říkám, jestli mám vůbec zapotřebí tam lézt, když jsou taková vedra a jak by bylo krásně u vody nebo v lese (smích).

HN: Když vás ale člověk vidí, jak dřete na suchu i na ledě, tak takový pocit vůbec nemá. Jak vůbec vypadá vaše letní příprava. Sázíte na osvědčené způsoby, nebo třeba zkoušíte nové věci?

Jednoznačně hledáme i nové věci. Myslím, že je velice důležité všímat si, co se ve světě děje. Především mezi brankáři. Hokej se neustále vyvíjí a s trenérem Brukem, s nímž se každé léto připravuji, není žádný rok stejný. Je mu už nějaký ten rok přes sedmdesát, abych ho neurazil (smích), ale on pořád studuje a pokaždé přichází s něčím novým. Proto mě to baví, proto s ním spolupracuji. Letos jsem začal zkoušet cvičení na stroji Power Plate. Zaujalo mě to.

HN: Čím?

Když se chcete zdokonalit, být ještě lepší, musíte stále zkoušet nové věci. Tohle je jedna z nich. Můžete na tom stroji lépe posilovat partie, které se jinak posilují špatně. Menší svaly potřebné pro mě, pro hokejového brankáře. Třísla, břišní svaly, zádové svaly. Dobrý je ten stroj i na protahování.

HN: S jakými osobními ambicemi vstoupíte do sezony v dresu Spartaku?

Ty jsou jednoduché. Chytat co nejlépe. Těžko mohu mluvit za mužstvo. Vůbec ho neznám a těžko mohu odhadovat jeho ambice. Chci chytat jako loni. Co nejlépe, dát do toho všechno a dostat se do formy co nejdřív. Postoupit do play-off a pak se uvidí.

HN: Nahlédněme trochu do budoucnosti. Co říkáte titulku: Detroit ve velké krizi. Hašek se vrací, aby pomohl...

Doufám, že Detroit nebude nikdy ve velké krizi, protože to je mužstvo, které bylo vždycky chytře doplňované. I když možná až skončí Lidström, nejlepší obránce, se kterým jsem kdy hrál, se to možná opravdu stane. Já už se ale s NHL rozloučil a vrátit se by nebylo vhodné. Neříkám, že bych na to neměl výkonnost. Řekl jsem ale, že NHL už nikdy a nebylo by to vhodné. I když mi i agent volal... NHL už ne. Za tím si stojím.

HN: Takže Detroit si bude muset poradit bez vás?

Mám na Detroit jen krásné vzpomínky, ale už je to minulost. Mám s Red Wings dva Stanley Cupy, a to stačí.

Haškova čísla

45 let

mu je. V tomto věku se může stát nejstarším brankářem české reprezentace, pokud bude nominován. V osmnácti letech byl zároveň nejmladším.

23 let

dělí od sebe první a druhý Haškův titul v české nejvyšší soutěži, kterou hrál poprvé v šestnácti letech.

6 Vezina Trophy

pro nejlepšího brankáře NHL získal čtyřikrát, dvakrát Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL.

4 medaile

má z mistrovství světa - jedno stříbro a tři bronzy. Schází mu jen zlato.

1 olympijské zlato

získal na zimních hrách v roce 1998 v Naganu.

• Diskuse
• Celkem 3 příspěvků