Hokejové hvězdy končí, ale českému hokeji se snaží dál pomáhat

Čtrnáct zlatých medailí z mistrovství světa olympijských her. To je pohled do vitríny Jiřího Šlégra, Roberta Reichela, Josefa Beránka, Milana Hniličky, Romana Turka a Jana Čalouna, šesti hokejistů, kteří letos skončili s aktivní kariérou. V nejbližších dnech tento výčet zřejmě rozšíří i kladenský útočník Martin Procházka, jenž jde na operaci menisku a v 38 letech zvažuje, že hraní nadobro nechá.

Konec nejúspěšnější generace v dějinách českého i československého hokeje je toto léto hodně vidět. A stejně jasná je i snaha Reichela, Šlégra a spol. využít ve prospěch českého hokeje i poté, co definitivně odloží hokejky a brusle. "Tahle generace má pro nás velké využití. Většina z kluků, kteří skončili, se do hokejového dění dále zapojuje v jiných rolích," říká šéf hokejového svazu Tomáš Král.

Čtyřicátníci stále stačí

I z toho, že další strůjci mimořádné éry - Jágr, Hašek, Straka, Patera či Dopita - dál natahují svou kariéru daleko do veteránského věku, lze poznat, o jak výjimečnou generaci šlo. Mají věk okolo čtyřicítky (někteří i pár let za ní) a stále jsou schopní s dvacetiletými mladíky držet krok a patřit k nejlepším na extraligové či dokonce mezinárodní scéně.

Aby úspěšní reprezentanti narození na přelomu šedesátých a sedmdesátých let nezmizeli ze scény úplně, mají pro ně kluby i hokejový svaz připravené nové role. "Jsou to kluci, kteří stáli u největších úspěchů. Jestli na to budou mít i intelektuálně, měli by pomáhat v různých funkcích," míní František Kučera, vítěz z Nagana a dvojnásobný mistr světa z přelomu tisíciletí.

Doutníky, víno, mrazáky...

Kučera v pražských Letňanech provozuje s bratrem halu a je tak příkladem úspěšného reprezentanta, který u ledové hry zůstal. Stejně jako třeba Antonín Stavjaňa či Jiří Kučera, kteří se stali respektovanými trenéry. To Vladimír Růžička dokonce hokejové funkce kumuluje - ve Slavii je trenér extraligového týmu, spolumajitel klubu, generální manažer, dohlíží na mládež a donedávna vedl i reprezentaci.

Střelec zlatého gólu z Nagana Petr Svoboda zůstal na pomezí: stal se hráčským agentem, ale zároveň pomáhal zakládat firmu na mražené potraviny.

A pak je tu skupina těch, kteří po skončení z hokejového prostředí zmizeli. Obránce naganského týmu Richard Šmehlík provozuje v Buffalu psí hotel, mistr světa z roku 1996 Stanislav Neckář zase jezdí po Spojených státech s luxusně zařízeným autokarem, ve kterém pořádá doutníkové party. A brankář Roman Čechmánek jako velký milovník vína našel byznys v jedné pražské vinotéce.

Sází na poslance Šlégra

Těch, kteří ale hokejový svět zcela opustí, je pomálu. "Většina se do hokejového dění hned zapojuje, což vítáme. Na svazu už běží úzká spolupráce třeba s Reichelem a Šlégrem. Pomáhali na letních kempech mládeže," říká Král a připomíná, že Reichel dostal nabídku trénovat jednu z juniorských reprezentací. S jeho prací v klubu to ale nejde skloubit," podotkl Král.

Jím vedená garnitura si hodně slibuje i od nového Šlégrova angažmá - jako poslanec má sport za klíčovou agendu. "Snad pro hokej pomůže něco prosadit," věří Král. Ani Šlégr není o mnoho konkrétnější. "Prosadit co nejvíce legislativních i systémových změn, abychom sport posunuli dopředu," tvrdí poslanec přezdívaný Guma.

Šlégr je každopádně jedním z těch, kdo chtějí hokeji pomoct i poté, co vyměnili dres za oblek a kravatu. "Chce to chodit mezi děti, pořádat besedy ve škole, pracovat v klubech i na svazu. Vím, že spousta z nás na to chuť má," prohlásil Šlégr. "Je to o vůli chtít pracovat. Na to naše generace byla zvyklá na ledě, takže tomu tak bude i po skončení kariéry. Co konkrétně to bude, záleží na vlohách," dodal.

• Diskuse
• Celkem 2 příspěvků