Stříbrná triatlonistka Frintová: Za medaili jsem dostala vyšší plat

Sedmadvacetiletá česká triatlonistka Vendula Frintová se po historickém úspěchu v podobě stříbrné medaile na mistrovství Evropy zařadila mezi tajné české olympijské naděje pro Londýn 2012. Úspěšná závodnice by ráda formu prodala i v dalších závodech, dobré výsledky potřebuje i kvůli kvalifikaci na OH.

Jenže musí čekat. Krátce po ME jí diagnostikovali dlouhodobé problémy s kotníkem jako únavovou zlomeninu a tak teď jen opatrně trénuje a trpělivě čeká, co jí tělo dovolí.

„Navlékám korálky. Ruční práce jsou ke sportu super relaxace. Potřebujete u toho trpělivost, což se mi teď hodí,“ říká a hlas jí přitom trochu pookřeje.

Stříbrná medaile na mistrovství Evropy v Pontevedře je historickým českým úspěchem. Jaké jsou vaše cíle pro zbytek sezóny?
Můj hlavní cíl je olympiáda v Londýně. Pokud se dokážu po plavání a kole udržet ve vedoucí skupině, může se v běhu stát cokoliv. Teď ale hlavně chci být zdravá. Minulý týden mi po dlouhodobých potížích diagnostikovali únavovou zlomeninu, takže zvažuji další starty. Jde přitom i o Londýn, potřebuji body do žebříčku.

Jak vede cesta na olympiádu?
Od minulého roku sbíráme body na závodech Světového poháru. Já jsem teď v žebříčku okolo 40. místa, účast má jistou prvních 45. Takže určitě potřebuji nějaké body přidat. Moje postavení je dáno tím, že jsem kvůli zdravotním potížím nezávodila. Ale nic není ztraceno, sezóna je dlouhá, trvá až do listopadu, takže výpadek se dá dohnat. Navíc žebříček se bude ještě redukovat, z každé země může na olympiádu jen omezený počet sportovců.

Když se řekne triatlon, lidem se vybaví slavný havajský Ironman. V čem se od vašich závodů liší?
Je to úplně jiný sport než olympijský triatlon, který dělám já. My plaveme 1,5 km, jedeme 40 km na kole a pak je 10 kilometrů běh. Na trati jsme třeba dvě hodiny, zatímco při Ironmanu jsou vzdálenosti větší, závodíte třeba devět hodin. Nedá se to moc srovnávat, potřebujete úplně jiný způsob přípravy.

Ve světě je triatlon hodně populární. Proč tomu tak není v Česku?
Nevím, proč se to tady nedaří prosadit. V zámoří nebo Austrálii, ale i v sousedním Německu, to jsou závody před obrovskou kulisou. Čeští triatlonisté přitom v nedávné minulosti dosahovali dobrých úspěchů, ale stejně to propagaci triatlonu tady nijak zvlášť nepomohlo.

Pomohl alespoň vám osobně úspěch na mistrovství Evropy?
Tak určitě mi to pomohlo u mých partnerů a sponzorů. Že by se začaly ozývat nové firmy, to zrovna ne, ale pro moje partnery, kterými jsou vesměs výrobci sportovního vybavení, je to dobrý výsledek. A vlastně mi to pomohlo i v zaměstnání. Jsem vedená pod Centrem sportu Ministerstva vnitra ČR a za stříbro jsem povýšila do vyšší platové třídy.

Sponzoři se v Česku shání špatně?
Ještě to jde, pokud jde o sportovní vybavení, které je také dost drahé a jde každý rok dopředu. Ale peníze na přípravu se zvlášť po hospodářské krizi, která je pořád cítit, shání těžko. Když nemáte známé, tak v Česku nemáte moc šanci.

Jak jste se vlastně k triatlonu dostala?
V dětství jsem závodně plavala, ale v pubertě jsem začala pokukovat po dalších sportech. Nakonec jsem skončila v nějakých sedmnácti u triatlonu a plavání je teď paradoxně moje nejhorší disciplína. Byla jsem zvyklá plavat jen krátké tratě, třeba 100 metrů prsa, a teď najednou musím plavat víc než kilometr. Takže s plaváním bojuji, nejsilnější mám běh.

fotogalerie: Frintová

Změnil se triatlon hodně za poslední roky?
Určitě, je mnohem rychlejší. Dřív vám stačilo zaběhnout desítku za 37 nebo 36 minut, dneska jak nejste pomalu pod 35, nemáte téměř šanci. Hodně dopředu jde vybavení, kola, neoprény. Materiál je stále kvalitnější a lehčí, víc nám pomáhá.

Proč jste se rozhodla trénovat s mezinárodní skupinou?
Mám lepší podmínky pro přípravu. Určitě je lepší být ve skupině, než trénovat sama. Nakoplo mě to, jsou tu se mnou holky z první desítky, mám větší motivaci.

Kde je momentálně světová triatlonová špička?
Mezi triatlonové velmoci patří určitě Austrálie. Nejlepší ženou je Kanaďanka Paula Findley, která dokázala jako první vyhrát čtyři závody MS po sobě. Mezi muži teď vládnou britští bratři Brownleeové, což by triatlonu mohlo hodně pomoci na olympiádě v Londýně. Triatlon se neustále rozšiřuje, populární je třeba i v Japonsku nebo JAR.