Poničené a umazané lyže a kombinézy sice byly nepříjemné, ale mnohem více odrazovaly potenciální lyžaře zdravotní důsledky tvrdých pádů na umělou hmotu. Na svah se tak vydávali zejména zkušenější sjezdaři, zatímco školou povinná mládež si někdy doslova drsnou zábavu nechávala ujít. "Zkraje to bylo poměrně hodně využívané, ale pak lidé zjistili, že je to svým způsobem nebezpečné, takže pak zájem upadal a jak přišla po revoluci možnost jezdit ven, tak upadl definitivně," vysvětluje Gustav Šmíd, který vedl stavbu sjezdovky.