Každý z pěti účastnických týmů musí podle pravidel turnaje, jenž sponzoruje světová fotbalová federace FIFA, na hřišti šest jednonohých hráčů v poli a jednorukého brankáře.

Mnoho z hráčů, kteří na turnaji startují, přišli o ruku či nohu během dlouhých občanských válek, kterými jejich země procházely. Jen v Sieře Leone žijí tisíce lidí, jejichž končetiny padly za oběť násilí povstalců v občanské válce ukončené až v roce 2002. Na plážích nedaleko hlavního města Freetownu jich často hrají fotbal desítky.

Zahajovací utkání turnaje na Národním stadionu ve Freetownu vidělo na 10 tisíc diváků. Trenér domácích Nose Mambu, jehož bratr ve válce přišel o nohu, řekl, že si je jist, že obyvatelé Sierry Leone budou na jeho tým hrdí.

"Naši lidé s oběma nohama jsou už léta k ničemu, pokoušíme se oživit fotbal takto," řekl britské zpravodajské organizaci BBC.

Sierra Leone, země s jednou z nejnižších úrovní na světě, není proslulá ani fotbalovým uměním. Za padesát let samostatné existence se pouze dvakrát probojovala do finálového turnaje Poháru afrických národů. "I když třeba Nigérie má profesionální hráče, svým chlapcům věřím," řekl Mambu. "Máme dostatek technických kvalit a navíc hrajeme doma."

Mambuho svěřenci měli původně hrát zahajovací zápas právě s Nigérií, ale její hráči byli ve chvíli výkopu ještě na cestě. Jeli autobusem až z Lagosu a očekávalo se, že jim cesta zabere tři dny a tři noci.

Další účastnické týmy jsou z Angoly a Libérie. V Angole sice vleklá občanská válka skončila, ale nášlapné miny zůstávají velkým problémem. Mnoho lidí, kteří se vydávají za živobytím do polí, tam stále přichází o končetiny.

 Vítěz afrického turnaje se kavlifikuje na letošní mistrovství světa v Turecku. Sierra Leone na něm v roce 2005 získala bronz.