reklama

Hvězdný Zico jezdí ve sporťáku, který vyhrál před 40 lety. Má jej navzdory embargu

Zico. Zico. autor: Reuters
Legendární brazilský trenér a bývalý záložník Zico stále jezdí po brazilské metropoli Rio de Janeiro čtyřicet let starou Toyotou Celica.

Zico sportovní auto vyhrál v roce 1981 jako cenu pro nejlepšího hráče v utkání Flamenga s Liverpoolem v Interkontinentálním poháru, předchůdci dnešního mistrovství světa klubů.

Brazilský klub zvítězil nad Angličany 3:0 a Zico k tomu přispěl vynikajícím výkonem ve středu hřiště. Před více než šedesáti tisíci diváky na stadionu v Tokiu mu pak pořadatelé darovali červenou Toyotu Celicu.

Zico vozem jezdí dodnes. "Hodně lidí mi nabízelo, že ode mě auto odkoupí, ale mě to ani nenapadne," citoval bývalého hráče italského Udinese a uznávaného trenéra deník The Sun. "To auto ale funguje pořád bezvadně, všechno je normální. Nechám si ho, dokud budu na život," dodal.

Zico a Toyota Celica Zico a Toyota Celica | Foto: Instagram/Zico Official

"Pořád je to pro mě skvělá vzpomínka na zatím největší vítězství, kterého Flamengo dosáhlo," vysvětluje nyní osmašedesátiletý Zico. "Má to jedinou nevýhodu. To auto nemá posilovač, takže když si chci zaposilovat, jedu Celicou," směje se Zico.

Automobilka sponzorovala Interkontinentální pohár a později MS klubů nepřetržitě 34 let a nejlépe oceněný hráč tak dostával jako odměnu auto. Běžnou praxí bylo, že jej prodal a o peníze se podělil v kabině.

Zico si auto ovšem chtěl nechat na památku na vynikající úspěch. V Brazílii ovšem vzhledem k domácí rozvojové politice panovala přísná importní embarga, která se vztahovala především na automobily, o jejichž výrobu se země pokoušela.

Zico a Toyota Celica Zico a Toyota Celica | Foto: Instagram/Zico Official

Fotbalovému národnímu hrdinovi pomohla i známost s ministrem financí či šéfem národní banky a auto roku 1983 dostal, dva roky poté, co jej vyhrál. Proto mu už automobilka poslala novou verzi sporťáku a v jiné barvě. Tehdy se Zico stěhoval k angažmá v Udinese, a tak za volant Toyoty poprvé usedl až o další dva roky později.

Po skončení hráčské kariéry se stal úspěšným trenérem. Trénoval v Brazílii, vedl reprezentace Japonska či Iráku. Na evropské klubové scéně pak působil jako trenér CSKA Moskva, Olympiakosu nebo Fenerbahce Istanbul.

reklama