reklama

Bajka o Chřestýšovi: Křetínský klaunem za schůdek k titulu

FOTO Fotbalová elita u soudu. Křetínský přinesl i tašku Podívejte se na fotogalerii z druhého dějství soudu s "Chřestýšem", tedy kauzy kolem údajně zmanipulovaného zápasu Jablonec - Plzeň. Foto: CPA Eduard Erben
Korupční příběh o Chřestýšovi skončil ještě trapněji, než si kdo dokázal představit.

Glosář - Jako když hráč pokeru zahlásí all-in, všichni zastrašení soupeři své karty zahodí a vítěz, už s cynickým úsměvem v koutku, stáhne všechny žetony k sobě. Načež svoje karty vyloží. Všichni čekají nejmíň královskou flash, jenže s hrůzou zjistí, že ten týpek celou dobu blafoval a neměl v ruce nic než plívy.

Takový vítěz je pak za velkého frajera.

Když to srovnáme s tím, kterak z bajky o Chřestýšovi (více zde) vybruslil Daniel Křetínský, musíme uznat, že tahle paralela absolutní dokonalost přeci jen postrádá.

Když totiž boss Sparty před Okresním soudem pro Prahu-západ konečně otevřel svou pověstnou kabelu a vynořilo se z ní jedno velké trapné NIC, nevypadal Křetínský zrovna jako frajer, co si všechny s grácií povodil - a jejich tumpachovým pohledům navzdory teď naskočí do kabrioletu a odjede do západu slunce.

Popravdě řečeno byl spíš za slovního klauna, mluvku, co měsíce sliboval dodat ke svým náznakům o korupčních zvěrstvech také konkrétní důkazy. A nakonec z něj vypadlo, že vlastně slyšel jen pár příběhů. Co prý hodnověrným lidem vykládali jiní lidé, o jejichž hodnověrnosti už Křetínský raději nehovořil.

Celou tu konstrukci nazval šéf Sparty inovátorsky "nepřímostí druhé kategorie".

Ať už se to ale bude nazývat sebepitoměji, u soudu je vám něco takového platné, asi jako když vyrazíte na konkurz hobojistů do České filharmonie a vymáčknete tam z hmatníku omlácené kytary leda tak Nedvědovy Stánky.

Dokud přímý účastník takového příběhu k soudu osobně nepřijde a svou pravdu tam sám nevypoví, nemáte nic.

Žetony jsou na Letné, o to šlo

Nicméně za těch pár minut ostudy to asi stálo, protože žetony jsou na Letné. Sparta je mistrem, zahraje si kvalifikaci Champions League, prudce nakloněná rozhodcovská rovina se díky celé aféře vybalancovala.

A ani to nedalo moc námahy. Stačilo vzít si do ruky tašku jako nepřehlédnutelnou rekvizitu, parťáka Peltu, co vám sehraje part zdrceného předsedy FAČR, a na dohrávku ve druhé fázi pak už jen dva sudí,  ochotné vypravěče těch důvěryhodných příběhů o korupci, co už je nějak přimějete, aby se vydali do Prahy a hodili to u notáře na papír.

Aby bylo jasno, když šéf plzeňského klubu Tomáš Paclík na podzim 2011 úspěšně inicioval pád Macelovy komise rozhodčích, na Spartě věděli, že je zle. Však kolem toho bylo křiku a výhrůžek žalobami!

I Křetínského pohled na to, kterak sudí, dirigovaní komisí Dagmar Damkové, více či méně viditelně pomáhali roztlačovat plzeňskou káru, rozhodně nevycházel z říše fantasmagorií.

Jenže když po superzářezu Sparty prostřednictvím píšťalky sudího Radka Matějka ve Štruncových sadech vyrazil Křetínský s taškou na Strahov, nemluvil tehdy o příbězích a indiciích, ale také o důkazech.

Dneska za ty důkazy vydává výpovědi, u nichž ani není jasné, zda je někdo zaznamenal.

Důkazy = jména na papírku?

Jsou tu stále dvě možnosti. 1) Buď nějaké nahrávky, fotografie, cokoli průkazného existuje, ať už v Křetínského moci, nebo někde poblíž - a Sparta se to z nějakého důvodu rozhodla, přinejmenším veřejně, nepoužít.

Anebo 2) Křetínský od samého začátku hrál s tak nízkými kartami. A to i s tehdejším šéfem disciplinárky Jiřím Goldou, který pořád a pořád a pořád a pořád čekal, až mu tedy ten pan Křetínský donese nějaký ten slíbený důkaz.

To zrovna nekoresponduje s Křetínského tvrzením, že předal Goldovi na papírku seznam rozhodčích, které prý má vyslechnout. S tím, že se od nich dozví jejich příběhy.

Nic to ovšem nemění na tom, že Křetínský rozehrál ty správné strunky. Kdo má čisté svědomí, ten se přece nemusí ničeho bát. Jenže tady se mnozí, ve fotbale velmi vysoce postavení lidé báli - a taky moc dobře věděli proč.

Stejně tak není vůbec vyloučeno, že měli sudí Tomáš Adámek a Pavel Býma pravdu, když ve svých notářských výpovědích konstatovali, že jim jistý Martin Svoboda alias Chřestýš nabídl a Adámkovi pak i vyplatil 200 000 korun za to, že Plzeň vyhraje v Jablonci.

Skomírající aféru tahle nová dějová zápletka pěkně rozhicovala a pomohla autorům celé konspirace dosáhnout jejich mocenských cílů.

Jak se ale ukázalo, "Balada o Chřestýšovi", jak ji poeticky nazval Svobodův advokát Bronislav Šerák, měla ale tři slabá místa.

1) Spartě nikdo ani na pikosekundu nevěřil, že s tím nemá nic společného a že nejde o pokračování Křetínského tašky, ačkoli to šéf Sparty srdnatě popíral i ve čtvrtek u soudu.

2) Policii, soudu, natož disciplinárce se ani náznakem nepodařilo prokázat, že korupční skutek, o němž Adámek s Býmou hovoří, skutečně nastal.

3) A už vůbec se vedle Svobodova kamarádství s Adolfem Šádkem nenašlo nic, co by do celé hry v roli přímého a nezpochybnitelného důkazu vtáhlo i Viktorii Plzeň.

Horníka nahráli. Tyhle (asi) ne

Pohyby na účtech, následné odposlechy, a to včetně (nezákonně?) napíchnutých hovorů "Chřestýše" s jeho advokátem, prostě nic Svobodovu vinu nedokazovalo. Ano, mnozí namítnou, že to ještě neznamená, že nic takového nedělal, ale to jediné, co svědčilo přímo proti němu, bylo Adámkovo, potažmo Býmovo notářské prohlášení.

Leč soudkyně to vzala tak, že když Adámek odvyprávěl svůj příběh pouze u notáře a odmítl se pak k němu už jakkoli blíže vyjádřit u disciplinárky, na policii, ba i u soudu, asi na té jeho náhle probuzené touze šířit pravdu bude cosi divného a vykonstruovaného. A shodila věc ze stolu, všechna obvinění a obžaloby smázla. A nelze příliš čekat, že by se odvolací soud stavěl k věci při této důkazní nouzi nějak jinak.

Před rokem 2004 se v zákulisí českého fotbalu vyprávěla také spousta příběhů. O Horníkovi, o Peltovi, o mnoha rozhodčích a dalších funkcionářích, prakticky o všech. Policejní odposlechy pak ukázaly, že vůbec nešlo o smyšlenky.

Teď si Daniel Křetínský, respektive asi především jeho expert na sudí Josef Krula (jehož na rozdíl od jeho živitele vůbec nepovažuji za důvěryhodnou osobu) vyslechli v zákulisí mnohé příběhy o Šádcích a Chřestýších, dost možná také o jednom zamilovaném párečku. Jenže ty odposlechy tu tentokrát jaksi fatálně scházejí.

Teď to vypadá, že nebyly, nejsou a nebudou. Ale kdo z nás vidí do budoucnosti?

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

reklama