Praha - Fotbalová reprezentace zopakovala v právě skončené kvalifikaci historicky nejhorší výsledek za šestnáct let samostatné České republiky. I proto musí oželet postup na světový šampionát.
Národní tým, který v bojích o šampionát vedli dva trenéři, během uplynulých třinácti měsíců jednoznačně zklamal.
Ve skupině obsadil až třetí místo, což se stalo naposledy v roce 1997, kdy Češi skončili v bitvě o MS taktéž třetí. Bylo to naposledy, co nepostoupili alespoň do baráže. I tehdy navíc získali jen šestnáct bodů.
Čtěte dále: Sláva na Slovensku: Zmrtvýchstání a postup na MS
Přesto se dá najít jeden rozdíl - tehdy Slováci skončili ve stejné skupině (se Španělskem a Jugoslávií) až čtvrtí, nyní si poprvé v historii zahrají na vrcholném turnaji. Proč? Nepochybně jim pomohli soupeři.
Mezi nimi čeští fotbalisté, nepochybně pak ale funkcionáři z pražského Strahova.
Deník Aktuálně.cz se proto vrací ke klíčovým událostem, které znamenaly pád z fotbalového výsluní mezi průměrné evropské celky.
Čtěte také: Hašek Čechy nespasil: Zklamání. Bylo to pomalé a špatné
1) Volba trenéra
Ještě před samotným začátkem kvalifikace bylo nutné najít nového trenéra. Po nepříliš úspěšném představení na evropském šampionátu skončil u mužstva Karel Brückner a lidé z výkonného výboru ČMFS rozhodovali, kdo jej nahradí.
Z důležité otázky ale lidé jako Mokrý a Vacek udělali nechutnou blamáž.
Nejdříve avizovali, že se o prestižní místo uchází Brazilec Carlos Alberto Parreira. Šlo o omyl a záměnu jmen, což však mělo další trapné pokračování. Stejné to totiž bylo s dalším slavným "zájemcem" Gerrardem Houllierem, jehož email na Strahov byl podvrh.
Čtěte více: Brazilec Parreira místo Brücknera? Mokrý spletl jména
2) Vybrání Petra Rady
Nakonec tak lidé k tomu pověření vybírali jen ze dvou jmen. Petr Rada, dříve kouč Teplic a Jablonce, jenž předtím dělal Brücknerovi dva roky asistenta. Nebo Jozef Chovanec, kouč Sparty, který už národní tým před několika lety trénoval?
Všeobecně se předpokládalo, že na lavičku usedne Chovanec. Jenže opak byl pravdou, nečekaně na svazu vybrali Radu.
Do tohoto dne není jasné, proč se tak stalo. Mluvilo se o tom, že kolegové zradili tehdy mocného Vlastimila Košťála, jenž na konci roku odešel ze svazu. Opustil potápějící se loď.
Čtěte dále: Volba Rady: Košťálova fraška nebo zrada jeho kolegů?
3) Porážka v Polsku
Jediný záblesk fotbalového úspěchu předvedl tým pod vedením kouče Rady v Anglii, že šlo jen o přátelský zápas (2:2). Potom už fanoušci dostávali jednu smutnou zprávu za druhou.
Do kvalifikace vstoupila reprezentace nevýrazně, remizovala v Severním Irsku. A pak přišel neúspěch, který Tomáš Rosický označil jako možná klíčový.
Tým totiž znovu hrál na půdě soupeře a znovu neuspěl, dokonce nezískal ani bod. Utkání v Polsku (1:2) nepřineslo nic dobrého, snad jen útočník Martin Fenin mohl mít malou radost z premiérového gólu v dresu seniorského výběru.
Čtěte také: Zmar a bída. Poláci hravě uzemnili české fotbalisty
4) Porážka se Slovenskem
Vše nemuselo být tak špatné, kdyby fotbalisté zvládli jarní část kvalifikace. Nejdříve si přivezli bod ze Slovinska a na řadu přišel zápas proti Slovensku.
Pražská Letná ovšem na začátku dubna nezažila povedený večer, reprezentace prohrála 1:2. Jednalo se o první domácí porážku po dvou letech (naposledy 2007 s Německem).
Špatný výkon a mizerné vyhlídky měly pořádné důsledky. Někteří fotbalisté totiž zamířili na pozdní večeři, po níž svazoví funkcionáři "hříšníky" vyhodili z týmu. Aniž by s nimi promluvili... Navíc byl Rada odvolán.
Čtěte také: Loď se potápí. Čert vem, koho vlastně? Radu, či svaz?
5) Hašek přišel pozdě
Reprezentace se poté nakrátko ujal František Straka, jehož vybral starý výkonný výbor. Tým vedl jen v přátelském utkání proti Maltě (1:0), poté už konečně došlo k průvanu.
Na Strahov přišel Ivan Hašek a všichni si slibovali obrat o 360 stupňů. První porážku ale nový svazový předseda zažil hned po několika dnech, kdy nedokázal přemluvit Karla Jarolíma a národní tým se rozhodl vést sám.
Čtěte více: Hašek: Strkám hlavu do oprátky. Bez platu a prémií
Stručně řečeno: Nebylo to špatné. I Hašek však po konci kvalifikačních bojů přiznal, že čekal více a spokojený být nemohl. Aby ne, přišel pozdě.
6) Rosický Slováky nevyděsil
Druhou bitvou roku měl být zápas Slovensko - Česko. Do týmu se dokonce vrátil Jan Koller, nicméně ani jeho 202 centimetrů k úspěchu nevedlo. Nejlepší český kanonýr v historii se neprosadil a svůj krátký návrat hned ukončil.
Konečně se objevil i Tomáš Rosický, jenže ke vší smůle se nestihl vrátit v takovém zdravotním stavu, aby stihl právě Slováky.
Zápas v Bratislavě měl i bez něho zvláště v druhé půli divoký průběh, Češi dvakrát dotahovali a nakonec dosáhli na remízu 2:2. Říkalo se, že jen vítězství zachová naději, ale nebyla to pravda. Hašek a spol. měli dál šanci na MS.
Čtěte dále: Rosický věřil marně. Slováky pouze sledovat? Kruté
7) A Slováci poslali Čechy do kolen
Český tým už mohl po tomto "krachu" myslet jen na baráž, ale i tuto možnost bral všemi deseti, načež San Marino bez problémů rozstřílel 7:0.
Pak museli Rosický a spol. doufat, že porazí i Poláky a v souběžné hraném utkání Slovensko zdolá Slovinsko. To bylo klíčové - Slovinci nesměli bodovat. Přesto se jim to podařilo a dokonce si ze Slovenska odvezli body hned tři.
Znamenalo to, že Češi byli definitivně ze hry. Tedy někdo ještě spoléhal na zázrak. Marně. San Marino opravdu nepotrápilo Slovince a i kdyby, národní tým sám nezvládl svůj poslední zápas, když se Severním Irskem zase remizoval. A znovu 0:0.
Čtěte více: Remíza 0:0. Češi nudili a nepomohl by jim ani zázrak
