Bílkova spása: Superman Darida, oživlá křídla. A žádný Rezek

FOTO Takhle to půjde! Slováky přejel český válec
To byl úvod jako z říše snů. Běžela třetí minuta a David Lafata jásal poprvé.
Jablonecký střelec si naskočil na centr Thea Gebre Selassieho a hlavou nedal brankáři Kuciakovi šanci.
V šesté minutě Lafata slavil podruhé. Radost s ním sdíleli i jeho spoluhráči.
Hosty nezachránil ani hvězdný Marek Hamšík. Na snímku pečlivě střežený jedním z nováčků v českém dresu, Ladislavem Krejčím.
Foto: CPA - Eduard Erben
Luděk Mádl Luděk Mádl
15. 11. 2012 5:00
Nové tváře povolané z nouze se Bílkovi uchytily. Pomohl tomu mizerný vstup Slováků

Glosář - Chystaná poprava lidem nemilovaného kouče Michala Bílka se (nejspíš) nekoná. Naopak, zem se raduje a tančí.

Vždyť její fotbalová reprezentace po půl roce odložila svůj šedý kabát šitý z ostudy a smutku.

Ano, Češi v ostře sledované přípravě porazili Slováky vysoko 3:0 a hráli fotbal, nad kterým srdce plesalo.

Výkon týmu složeného z řady nových jmen ostře kontrastoval s děním v podzimních duelech s Finskem či Bulharskem, jež v sobě nesly jed zmaru.

Ale myslet si po jedné vydařené devadesátiminutovce, že se vše vyřešilo, český národní tým je opět skvělý a na MS 2014 do Brazílie dorazí pod Bílkovou taktovkou s prstem v nose, by bylo dozajisté zavádějící.

Pelta není Křetínský, teď ho nesetne

Nejlepší bude, když si zkusíme položit pár klíčových otázek - a pak si na ně odpovědět.

1) Hrozí Bílkovi stále vyhazov?

Vyloučit se nedá nic, tlaky proti trenérově osobě v poslední době v zákulisí intenzivně zesilovaly, ale po tomto výkonu a výsledku bych se tak radikální změně divil.

Boss Sparty Daniel Křetínský je sice zvyklý vyhazovat trenéry po podzimu z prvního místa v tabulce, ale Miroslav Pelta je šéfem z jiného těsta. Víc sází na selský rozum a je zvyklý dělat kroky, které na první pohled přirozeněji vyplývají z podstaty věci.

Ano, umím si představit, že v dohledné době může dojít třeba k nějaké personální korekci uvnitř realizačního týmu, ve kterém, myslím, po Euru citelně schází rozvaha vypuzeného asistenta Františka Komňackého.

Ale Bílkovu hlavu teď Pelta nejspíš nesetne.

Počkejme na Turecko. Třeba Paclík změkne

Ostatně: kým by ho nahradil? Prý v kuloárech zmínil i jméno Ivana Haška, ale ten by měl po svém úprku z předsednického křesla velmi těžkou opozici. Český fotbal ještě na jeho zradu nezapomněl.

Před rokem si Pelta hrál s myšlenkou na Jaroslava Hřebíka, nyní sportovního ředitele Sparty.

Nejžhavějším kandidátem by ale samozřejmě byl plzeňský Pavel Vrba. Jsou tací, kteří tvrdí, že už je na jeho uvolnění k národnímu týmu Pelta s Viktorií domluven, plzeňský šéf Tomáš Paclík ale něco takového kategoricky odmítá.

V únoru se hraje další příprava v Turecku. Uvidí se, jak Bílkův tým zahraje tam. Tou dobou už bude také v pokročilejším stadiu korupční aféra, do níž může Plzeň spadnout.

V únoru teoreticky mohou Paclík s Vrbou mluvit jinak než dnes...

2) Proč tentokrát Bílkův tým uspěl?

Při vší úctě ke všem zúčastněným: pro celý zápas byly klíčové jeho první minuty. Češi je odehráli skvěle, Slováci příšerně. Než se rozkoukali, prohrávali 0:2.

A to je potom hned jiná. Vedoucí tým se zbaví nervozity a může hrát jak z partesu, naopak ten, co prohrává, se z toho po dalších 85 minut nemusí vůbec vymotat. Jako včera Slováci.

Pozor, v dánské obraně nebude Pekárik

Nekonečný seznam absenci Bílka konečně donutil pozvat jména, která mu fanoušci a novináři dlouho předhazovali, ale on vždy odpovídal: "Možná příště. Věřím svému týmu."

Nových hráčů bylo nakonec víc, než by bylo na první pohled zdrávo. V minulosti tyhle pokusy s "plus mínus ligovými výběry" končily pro Bílka vždycky spíš ostudou (turnaj v SAE, cesta do Ameriky, do Japonska).

Kdo ví, kdyby se zápas rozjel opačně, mohli jsme dnes na Bílkově popravišti splachovat do odpadové roury zapomnění i všechny ty nové Dočkaly, Kalase a spol.

Jenže ono se to v Olomouci vyvíjelo dobře - a noví muži najeli na euforickou vlnu, která jejich kvalitu a sílu ukázala v plné kráse.

Abychom tu euforii zase trochu přibrzdili: uvědomme si, že Dánové nejspíš v březnu nevstoupí do kvalifikačního zápasu tak ledabyle jako na Hané Slováci.

A na jejich pravém kraji obrany asi nenastoupí Pekarík, co se Krejčím v souboji nechá proměnit na trhací kalendář a pak hned v 16. minutě pro zoufalý výkon vystřídat.

3) Co dřív nefungovalo a teď ano?

Po celý podzim nebyl český tým schopen vstřelit branku, s výjimkou duelu proti Maltě.

Teď to najednou šlo. Spatřovat rozhodující změnu v tom, že na hrotu tentokrát nestál Pekhart, ale Lafata, by bylo notně zjednodušené.

Lafata? Také, ale hlavně křídla a Darida

Z pozic, z nichž ve středu skóroval jablonecký goleador, by se nejspíš trefil i útočník Norimberka. Pokud by tedy v těch pozicích stál, jeho čich na branky přeci jen není tak dobře potvrzen a ověřen jako u Lafaty...

Podstatou ale bylo, že se do těch gólových pozic dostával balon. A to z křídel. Jednou po Plašilově rozehrávce centroval nebráněný Gebre Selassie, podruhé z druhé strany po už popsané akci Krejčí.

Najednou tu opět byla ostrá křídla, která český tým zdobila v závěru kvalifikace o Euro a pak i na turnaji samotném.

Jenže pak se po Pilařově zranění začalo improvizovat. Křídlo hrál zatavený Jiráček, jemuž tato pozice není vlastní, stejně jako Plašilovi.

Sezení na lavičce v Augsburgu zpomalilo Petrželu. A za uši se vpředu často kopal i Bílkův oblíbenec Rezek.

A viděli jste, co tam včera předváděl dosud opomíjený Dočkal? A na druhé straně Krejčí? Nebe a dudy.

O Dočkalech a spol. neměli přehled. Chyba!

Dramaticky lepší než doposud byl ale herní projev celého týmu. Namísto nekonečných rozehrávek mezi stopery s následným nákopem vpřed a ztrátou balonu se hrál tentokrát smysluplný fotbal.

Hbitá, kolmá, kreativní kombinace, najednou to šlo. Důvod změny? V zadní dvojici se tentokrát nepředháněli v alibismu Hübschman s Plašilem, ale vedle záložníka Bordeaux nastoupil Darida.

A ukázal, že tato pozice je mu z Plzně vlastní a je z ní schopen řídit tok hry celého týmu, její rytmus i kvalitu. Ten výkon byl excelentní, na jedničku třikrát podtrženou a s hvězdičkou k tomu.

Když to trochu přeženeme, Michal Bílek má nyní na seznamu tolik fotbalistů, že z toho až oči přecházejí. A to si možná ještě donedávna myslel, že nemá v podstatě žádné.

Což svědčí o jeho přílišné zahleděnosti do Rezků a spol., jejichž výhodou oproti Dočkalům a dalším opomíjeným bylo jen to, že je Bílek osobně dlouho zná. Zní to divně, ale bojím se, že je to prostě a jednoduše tak.

Co se v klubu naučíš, to Bílkovi pomůže

Dočkal, který v Rosenborgu střílí góly na počkání a je hvězdou ligy, přiznal, že až do nominace na Slováky se mu z reprezentace nikdy nikdo neozval. To svědčí o diletantském přístupu přístupu Bílka, jeho realizačního týmu i manažera Šmicera.

Tak doufejme, že si z toho ti pánové vezmou ponaučení a začnou konečně něco užitečného dělat i mezi jednotlivými reprezentačními srazy.

Bílek má každopádně štěstí, že v lize pracují výrazně kvalitnější trenéři, než je on sám - a on výsledků jejich práce může využívat. Nejprve otevřel plzeňskou škatulku fotbalových divů, teď i olomouckou.

Z Viktorie i Sigmy jsou hráči zvyklí na automatismy moderní hry. Jsou naučení hrát týmově, nasazovat ve středu pole účinný presing a po zisku míče přepínat do ofenzivní fáze - případně naopak.

Tak věřme, že se to pod taktovkou Michala Bílka v reprezentaci zase neodnaučí.

Facebookový profil autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

 

Právě se děje

Další zprávy