Až k Soudnímu dvoru Evropské unie se dostal případ českého fotbalisty Jiřího Saboua. Bývalému hráči Teplic a Viktorie Žižkov neuznal soud nárok, aby ho české úřady informovaly o prověřování jeho příjmů v ostatních členských zemích EU za účelem vyměření daně. Český stát se totiž nespokojil se Sabouovým daňovým přiznáním, na jehož základě by fotbalista platil desetkrát nižší daň z příjmů, než měl.

Sabou, který v české lize odehrál přes 200 zápasů, před osmi lety předložil finančnímu úřadu faktury údajně prokazující vysoké náklady na služební cesty za účelem vyjednávání o klubovém přestupu, které si odepsal z daňového základu.

Jednat se mělo o platby maďarské společnosti Salomon, která prý hráče zastupovala při jednáních s prestižními kluby z Anglie, Španělska či Francie. K vyměření nízké daně vedly faktury mající dokládat cesty do těchto zemí. Manažeři týmů jako Manchester United, FC Barcelona, Olympique Marseille či AS Monaco, kterých se zaměstnanci daňových úřadů v těchto zemích na přání svých českých kolegů zeptali, ale o žádných rozhovorech nevěděli.

Stát hráči podle serveru aktualne.cz nejprve vyměřil daň necelých 30 000 korun. Daňoví úředníci ale po prověření a zjištění, že si fotbalista všechno vymyslel, nakonec doměřili daň v desetinásobné výši 283 000 korun. Sabou se obrátil prostřednictvím právníků na soud s tvrzením, že takto získané informace jsou nezákonné.

Soud EU dnes uvedl, že unijní směrnice daňovému úřadu zvolený postup umožňuje. Soud k tomu ale dodal, že směrnice neupravuje otázku, za jakých podmínek může daňový subjekt napadnout správnost informace poskytnuté dožádaným členským státem, a nestanoví žádné zvláštní požadavky na obsah poskytnuté informace.

Český Nejvyšší správní soud o stížnosti fotbalisty jednal, ale rozhodl se obrátit kvůli výkladu pravidel Evropské unie pro získávání informací v daňových řízeních na soudní dvůr v Lucemburku.

Podle Soudního dvora EU neukládá příslušná unijní směrnice daňovým úřadům žádnou povinnost daňového poplatníka informovat o tom, že spolupracují s partnerskými institucemi v jiné členské zemi, či se jej kvůli tomu ptát na jeho postoj.

Podle soudu je totiž potřeba odlišit proces, kdy daňové úřady sbírají informace, včetně toho, že se ptají svých partnerů, od momentu, ve kterém daňový úřad přijme konkrétní opatření vůči poplatníkovi. O tomto rozhodnutí už musí být dotčená osoba informována, zdůraznil soud.