reklama

Komentář: Že sparťané vzhlíží k titulu? Já ale tým, který by přehrál Slavii, nevidím

Jakub Hromada (vlevo) v souboji s Tomášem Vondráškem Jakub Hromada (vlevo) v souboji s Tomášem Vondráškem autor: ČTK
"Plzeňská minulost je Vrbovi už odpuštěna, sparťané mají růžové sny o titulu. Ale Slavia se může porazit jen sama," říká v ligovém komentáři pro Aktuálně.cz bývalý obránce Letenských a český reprezentant Milan Fukal.

Slavia nečekaně v Teplicích ztratila body v utkání, které je vloženo mezi dva souboje s anglickým Leicesterem v Evropské lize. Na přístupu hráčů by to nemělo být znát, ale z vlastní zkušenosti ze Sparty i z Hamburku vím, že někteří to v hlavě mají. Uvědomují si, že hrají o úplně jiné peníze, o úplně jinou slávu, koncentrace může polevit.

Sparta pod Vrbou dál vítězí. Slovácko řádilo i v oslabení a už je třetí Sparta pod Vrbou dál vítězí. Slovácko řádilo i v oslabení a už je třetí Čtěte zde

Já osobně jsem to neřešil, vážil jsem si každého zápasu, do kterého jsem mohl nastoupit. Ale u jiných to bylo znát. V Hamburku bylo navíc v šatně více národností, různé charaktery, každá mentalita jiná. Někdo je na sto procent připravený i v přáteláku, jiného nakopnou až velké duely. Jde o to, aby ostatní tyto typy strhli.

Nevyčítal bych trenérovi, že udělal sedm změn. Zápas s Leicesterem je tak stěžejní pro Slavii i celý český fotbal, že bych také sestavu proházel. Nevíme, jaké kdo má šrámy, jak je unaven, navíc na lavičce má takovou kvalitu, že by náhradníci měli duel v Teplicích za normálních okolností zvládnout. Když si však uvědomíme, jak byl těžký terén, k tomu přidáme bojovnost protivníka, tak se to tak sejde.

Slyšel jsem názory, že až Sparta pod trenérem Vrbou třikrát vyhraje, budou ho mít okamžitě rádi, jeho plzeňská minulost bude rázem zapomenuta. To asi bude, ale ve Spartě musí prokazovat své odborné kvality a hlavně mít výsledky dlouhodobě. Tři zápasy jsou pořád málo, i když teď ve Zlíně už to nebyly nervy, ale jasná dominance.

Mluvím se sparťany a připadá mi, že si trošku připustili růžové představy, že jim ztenčený náskok Slavie na osm bodů otevírá cestu za titulem. Tak optimisticky to vůbec nevidím. Pokud Slavia nic nepodcení, nemůže ji nikdo dohonit. Že se nevyhraje, remizuje, to se může stát, ale má kvalitu na to, aby kohokoli porazila a titul v pohodě obhájila. Nevidím mužstvo, které by ji vysloveně dokázalo přehrát. Zní to jako otřepané klišé, ale porazit se může jen sama. Je to jenom na nich.

Posun Slovácka na třetí místo není pro mě překvapením. Když smolně prohrálo doma v konci minulého roku se Spartou, říkal jsem, že tento výsledek mužstvo nezastaví, protože kvalitu má a opět se zvednou. Teď jim to šlape. Příbram pokořilo i v deseti, ale nebyl klasický zápas v oslabení, že bráníš a něco vyjde - protiútok, standardka. Slovácko jasně dominovalo, nebylo vůbec vidět, kdo má početní výhodu. Zaslouží můj obdiv.

Milan Fukal

Milan Fukal

Věk: 45 let

Někdejší důrazný stoper. Se Spartou získal dva ligové tituly, skvělé jméno si udělal v německé bundeslize, kde strávil celkem šest sezon - nejdříve v Hamburku, pak v Borussii Mönchengladbach. Z národní tým nastoupil k 19 reprezentačním zápasům.   

Velkou postavou je útočník Jan Kliment, který dává góly. Já jsem však k jeho kariéře trošku kritický, přestup po jednom úspěšném vystoupení na mistrovství Evropy jedenadvacetiletých do německého Stuttgartu byl poněkud nešťastný. Nebyl mentálně ještě připravený, jenom mu to uškodilo. Je dobře, že se s pokorou vrátil, začíná naplňovat předpoklady, které měl. Ale všeobecně, nejde jenom o něj, je škoda, že se vzestup takového hráče zastavil. Já vím, že přišla finanční nabídka, která se neodmítá. Kdyby ale tohle české kluby dělat nemusely, mohli by hráči více vyspět, než půjdou ven.

Opava po třinácti zápasech vyhrála, může ji to nakopnout. Ukazuje se, že se nemá nikdo předem odepisovat. Vyhraje ještě jednou, dvakrát, najednou budou v pozici, o které se jim před dvěma týdny ani nesnilo. Na záchranu chybějí dva body! Zvítězili na půdě silného soupeře, dali si po cestě domů v autobuse nějaké pivko, rozebrali to, zase se nadechli. Hodně jim to pomůže.

Pardubický patriot Jan Jeřábek vstřelil v 37 letech svůj první ligový gól. A ne ledasjaký, hodně důležitý, načal skóre proti Baníku Ostrava. Slovy básníka si může říci, že teď už může skončit. Moc mu to přeju. Já vstřelil v Jablonci gól hned v první ligové sezoně, bylo mi jedenadvacet, jeho pocity jsem nezažil. Ale musí to být pro něj krásné.

Opět došlo ke dvěma střetům, po nichž byli hráči zraněni, odneseni na nosítkách a skončili v rukou lékařů. Smutné je, že vinou spoluhráčů. Pardubický brankář Boháč sestřelil stopera Čiháka, ale nezlobil bych se na něj. Brankář jde hlava nehlava, přes mrtvoly, dostane tak naloženo i spoluhráč. Tak to je, brankář nemůže couvnout. I když si křikne, nemusí ho obránce slyšet, nebo se nemůže už zastavit, myšlenka už proběhla. Převálcuje tě. I mně se to přihodilo, bral jsem to ovšem. Jednou v Hamburku mě nechutně nakopl do zad kolenem Hans-Jörg Butt, německý reprezentant. Hrozná bolest, ošetřili mě, jelo se dál.

Trochu jiná byla situace v Teplicích, kde Mazuch zboural spoluhráče i protihráče. Rána jak z děla. Vždycky, když jde do souboje víc hráčů, trnu, že se může něco takového přihodit. Často to smrdí průšvihem. Mazuch si to v zápalu boje vyhodnotil tak, že do toho půjde, ale konkrétně on je dost zkušený, aby předvídal, že může někoho zranit.

reklama