Já do Ruska nechtěl, lákal mě Juventus s Nedvědem, vzpomíná Kalouda. Teď se znovu vrací na trávníky

Marek Janoš Marek Janoš
6. 9. 2016 6:12
Kdysi byl supertalentem českého fotbalu. Záložník Luboš Kalouda na sebe upozornil na mistrovství světa do 20 let, kde zazářil, a poté odehrál skvělý podzim za Brno. Kalouda si tak vysloužil přestup za přibližně 129 milionů korun do CSKA Moskva. Strmý vzestup kariéry se v Rusku zastavil. Po návratu do Česka ho provázely zdravotní potíže, před reprezentační pauzou se po více než roce vrátil na ligový trávník.
Fotbalista Luboš Kalouda.
Fotbalista Luboš Kalouda. | Foto: ČTK

Uherské Hradiště – Bohatá kariéra Luboše Kaloudy pokračuje. Devětadvacetiletý záložník Slovácka se po více než roční pauze od vrcholového fotbalu vrátil v zápase pátého kola proti Brnu na hřiště. V posledních letech bývalého reprezentanta trápila zranění kolene.

Už to vypadalo, že Kaloudova kariéra skončí, ale zarputilý záložník prokázal silnou vůli. "Měl jsem v hlavě jen návrat a pro současný klub chci odvést maximum,“ říká technicky vybavený středopolař. Nejdříve jeho kariéru ovlivnily ruské miliony, poté častá zranění nebo podivné vztahy s Duklou Praha. Byl blízko přestupu do Austrálie, nakonec jej ale zlákalo Slovácko.

Po více než roce jste se vrátil na ligový trávník, jaké to je?

Cítím se už o hodně líp, než třeba před čtyřmi týdny, kdy jsem měl pořád ještě problémy. Teď jedu naplno, protože koleno se dalo dohromady. Snažím se dělat v tréninku všechno nejlíp a na 150 procent. Přece jen to tempo po roce je nižší.

V jaké fázi kariéry se teď nacházíte?

Když to tak vezmu, tak jsem zase na začátku, protože ten rok byl dlouhý. Chtěl bych ale poděkovat celému klubu, že se ke mně takto zachoval. Cítil jsem pořád důvěru. To mě hnalo dopředu a snažil jsem se vrátit, i když to trvalo delší dobu. Jsem rád, že jsem připravený. Věřím, že když budu pracovat, vrátím se na výkonnost, kterou jsem měl před zraněním. Každá zápasová minuta na hřišti je teď pro mě velmi důležitá.

Jak jste si představoval sám sebe v devětadvaceti, když v roce 2007 skončilo mistrovsví světa do 20 let?

V té době člověk nic neplánuje. Nejsem takový typ. Snažil jsem se hrát, co nejlíp jsem uměl. Bohužel, v mé kariéře bylo víc zranění, což mě vždycky přibrzdilo. Ale je zbytečné se tím zaobírat. Někdo má štěstí, někdo ne. Důležité je věnovat se tomu, co je teď. Jsem zdravý, jsem fit a chci vrátit Slovácku rok, který jsem promarodil. Zase podávat dobré výkony. Já jsem tady našel druhý domov.

Hra klubů o budoucnost mladého hráče

V roce 2008 jste měl po vydařeném podzimu těžké rozhodování. Zajímaly se o vás velkokluby, ale nakonec jste kývl na nabídku CSKA Moskva. Proč?

Bohužel to nebylo v mých rukou. Kdybych to mohl rozhodnout, tak by má kariéra směřovala úplně jinam. Ve dvaceti letech to člověk neovlivní. Nedopadlo mi angažmá v Juventusu, i když vlastně všechno bylo nasměrované, abych tam šel. Pro mě by to byl splněný sen. Samozřejmě jsem chtěl směřovat do Evropy, kde bych byl víc na očích. Navíc v té době hráli za Juve ještě Pavel Nedvěd a Zdeněk Grygera. Oba říkali, že by mi pomohli. Věděl jsem, že je to velkoklub. Nejspíš bych nehrál, ale asi by mi pomohli i jinak, než když jsem potom přišel do Ruska.

Jak to, že to nebylo ve vašich rukou?

Nebyla krize a kluby z dnešního pohledu vyhazovaly velké peníze. Teď už by se to asi neopakovalo, ale tehdy, bohužel pro mě, to tak bylo. Brno odmítlo nabídku z Juventusu, která byla za hráče, který hrál v lize jen půl roku, velice dobrá. Jenže Zbrojovka měla jasné stanovisko. V té době prodala Maria Holka na Ukrajinu, takže i mě chtěli prodat za podobnou cenu. Myslím, že nabídka z Juventusu byla dobrá a i z pohledu kariéry hráče by to byl lepší krok. Kluby se ale nedomluvily a přišla nabídka z Ruska, kterou jsem nemohl ovlivnit, protože z pohledu Brna šlo o astronomickou nabídku (přibližně sto třicet milionů korun, pozn. red.).

Mluvilo se tehdy i o zájmu Chelsea, Newcastlu a dalších klubů. Měl jste i takové nabídky?

To nevím. Konkrétně jsme řešili pouze Juventus, tam jsem se účastnil i jednání. Povolali mě do áčka reprezentace, kde jsem se potkal se Zdeňkem Grygerou. Říkal mi, že je to velice vážné a že si myslí, že to na 90 procent dopadne. Měl jsem z toho dobrý pocit, jenže kluby se nedomluvily na ceně. Potom se zavřelo přestupové okno v Evropě a ve hře zůstal pouze východ.

Deziluze a trápení v Rusku

A pak? Co bylo v Rusku špatně?

CSKA je bezpochyby velkoklub, jsou tam kvalitní hráči, ale začal jsem hrávat za juniorku, což pro mě byl velký krok zpátky. Nečekal jsem to a beru to jako zásadní problém. V Česku jsem hrál dospělý fotbal a najednou jsem musel hrát se sedmnáctiletými, osmnáctiletými kluky. To nebylo vůbec příjemné, navíc jsme hráli každý zápas na umělé trávě. Potom, když jsem dostal první šanci za áčko, tak jsem se zranil. Nastal zlom. Bylo hrozně těžké se vrátit. Hledali mi hostování, ale nenašli adekvátní. Potřeboval jsem jít někam, kde bych hrál.

Měly na to nějaký vliv i podmínky v ruském fotbale?

Těžko to nějak komentovat z mé situace. Teď už by asi něco podobného nenastalo. Oni tehdy dali sto milionů za hráče, který nehrál a nastupoval v juniorce. Takové chyby už neudělají. Teď už by se to nestalo, mladé hráče za tolik peněz nenakupují. V Rusku už berou hotové hráče. Je to směr, jak hráče nezničit.

Potom jste se vrátil do Sparty a hned jste s ní získal titul. Nakoplo vás to?

Byl to zlom, kdy jsem prosil agenta, abychom našli nějaké řešení, protože v Rusku mě nestavili. Věděl jsem, že bude složité se vrátit do Česka, protože do CSKA jsem přestoupil za tolik peněz a všichni by ode mě hned čekali skvělé výkony, což bylo po roce nehraní složité.

Proč?

Já nejsem jako Tomáš Rosický, který to má od pánaboha. Mám to vydřené, takže vždycky potřebuju čas. V té době jsem neměl moc na výběr. Mohl jsem se vrátit do Brna, nebo jít do Sparty. Chtěl jsem i do Zbrojovky, ale CSKA k tomu nebylo svolné. Jedinou variantou zůstala Sparta. Bylo to pro mě těžké rozhodování, protože do Sparty člověk nemůže jít nepřipravený. Je to největší klub v Česku. Nastala podobná situace jako v CSKA. Po pauze jsem neměl potřebnou výkonnost, jakou takový klub potřebuje, takže jsem někdy hrál a jindy ne. Nenašli jsme angažmá, kde bych hrál a mohl se vrátit zpět. Po dvou letech, kdy jsem toho ve Spartě ani CSKA moc neodehrál, to bylo ještě složitější. To byl zlom.

Nepovedený restart na Dukle

Za herním vytížením jste se tedy vydal na Duklu?

Mezitím jsem hostoval ve druhé ruské lize a v první ukrajinské. Potom jsem už nechtěl nic na východě, protože roční hostování jsou zrádná. Potřeboval jsem nakopnout, proto jsme s agentem hledali angažmá v Česku. Přišla nabídka Dukly. To bylo zvláštní, čekal jsem, že to bude můj restart, ale nestalo se. Nevím, co v tom bylo.

Jak probíhalo vaše angažmá v Dukle?

Asi bych to řekl takhle: když jsem tam přicházel, měl jsem možnost s Duklou měsíc trénovat na konci sezóny. Řešilo se rozvázání smlouvy s CSKA, jenže se začalo to táhnout a CSKA mě chtělo poslat do Jižní Koreje, kvůli tomu jsem nemohl být v Dukle, protože se řešilo vyvázání smlouvy. Jednání CSKA s týmem z Koreje ztroskotala. Vrátil jsem se do Dukly, jenže v té době už asi měli jinou variantu. Já jsem se v Rusku vzdal všeho s vidinou toho, že půjdu hrát do klubu, který pro mě bude ideální. Hráli dobrý fotbal, navíc by na mě nebyl vyvíjen žádný tlak. Jenže od prvního zápasu jsem nehrál. Táhlo se to rok a půl. Jednou jsem dal třeba vítězný gól, ale v dalším kole jsem vůbec nenastoupil. Bylo to pro mě hrozně těžké.

Takže proto jste na Julisce skončil předčasně?

Rozvázal jsem smlouvu s Duklou, nechtěl jsem už v českém prostředí dál působit a řešil jsem dva nebo tři měsíce nabídku z Austrálie. Strašně moc jsem tam chtěl. Myslel jsem, že to vyjde, konzultoval jsem to i s Víťou Lavičkou, který tam působil. Měl jsem nabídku z Perthu. Jenže ve finální fázi jednání najednou nedopadlo.

Nejlepší sezóna v kariéře a druhý domov

A tak jste přestoupil do Slovácka…

Zavolal mi tehdejší trenér Habanec, ptal se mě, jestli bychom se mohli sejít. Ve Slovácku končil Kuba Petr a oni hledali náhradu doprostřed zálohy. Řekl jsem si, že je to přesně to, co jsem potřeboval. Chtěl mě trenér, což pro mě bylo velmi důležité. Do té doby mi v kariéře trenéři moc nedůvěřovali. Ve Slovácku jsem důvěru cítil a vrátil jsem to trenérovi sedmi góly v lize a třemi v poháru. Byla to moje nejlepší sezóna v kariéře. Jenže před rokem jsem se zase zranil.

Luboš Kalouda
Luboš Kalouda | Foto: Sport

Za poslední rok to několikrát vypadalo na návrat do ligy, jenže zranění se pokaždé obnovilo. Nakonec se to povedlo. Byla to zkouška vůle?

Nebylo to jednoduché. Neměl jsem v hlavě nic jiného, než udělat maximum pro to, abych se do klubu vrátil a rok mu vynahradil na hřišti, protože nikde jinde to hráč vynahradit nemůže. Upřímně: ne, že bych uvažoval přímo o konci kariéry, ale asi před pěti týdny jsem myslel, že budu muset jít znovu na operaci. Přemýšlel jsem, co se bude dít dál, jestli si nemám dát delší čas na návrat.

Jste rád, že jste vydržel?

Vedení klubu mi dalo prostor, abych se mohl v klidu vrátit. Byli chápaví, netlačili na mě. Až po roce mi řekli, že mi dávají ještě jednu šanci trenéra přesvědčit a dostat se do týmu. Jsem rád, že jsem zpět. Jsem vděčný za každou minutu v zápasech.

 

Právě se děje

Další zprávy