Praha - Ve středu ožije na pražské Julisce jedna fotbalová tradice. Na stadion Dukly přijede k pohárovému utkání Sparta. Na zápas dorazí pár stovek fanoušků, možná víc. Ale byly doby, kdy se na tento souboj v předprodeji stály fronty. Na hřišti pobíhala absolutní světová špička.
Derby Sparty s Duklou bude k vidění po 14 letech. Ale spíše se bude vzpomínat na zašlou slávu, než že by byl k vidění fotbalový svátek. Na Julisce totiž hostí mistra tým, který je až 12. v druhé lize a jen pomalými krůčky se vrací k bývalé slávě.
Na první stránky novin se v poslední době dostala Dukla spíše díky výroku gólmana Arsenalu Jense Lehmanna, který si ji spletl se Slavií v souvislosti s Ligou mistrů.
Někdo vzpomíná na existenci armádního klubu s nostalgií, jiný s nenávistí. Ve své době bývala Dukla jedním z nejlepších celků v Evropě a podobně konkurenceschopný tým bude na domácích ligových trávnících těžko někdy k vidění.
Čekal se exhibiční výkon
Souboje Dukly se Spartou patřily k ozdobám první ligy. Památné jsou duely z první poloviny let šedesátých. Dukla pod vedením legendárního trenéra Vejvody byla na vrcholu. Čtyřikrát za sebou vyhrála mistrovský titul a na Julisce se střídal jeden věhlasný soupeř za druhým.
Dukla v čele s reprezentanty Masopustem, Novákem a Pluskalem narážela na Spartu s reprezentačními kolegy Kvašňákem, Maškem a Tichým. Ti museli hrát pod potupným názvem Spartak Sokolovo.
Společně pak v roce 1962 dokráčeli do finále mistrovství světa v Chile a bájný rok zakončil Josef Masopustem ziskem Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy.
Tento rok je zapsán v českém fotbale zlatým písmem. Přestože Dukla měla doma neotřesitelné postavení ze dvou zápasů se Spartou měla tehdy vyrovnanou bilanci jedné výhry jedné porážky. Prohrála dokonce i v "domácím" zápase na Strahově (1:2 duben 1962).
Tehdejší tisk bral Duklu jako velkého favorita a například článek Československého sportu o říjnovém strahovské utkání, v němž Dukla vyhrála 1:0 začal slovy: "V sobotu se čekal na Strahově exhibiční výkon Dukly. Spartak však potvrdil, že na mistra ligy umí zahrát."
Srdce milovníka ofenzivního fotbalu zaplesá, když čte dál: "Dukla praktikovala opět svůj systém 4-2-4." Článek pak končí vše říkajícím souhrnem: " Vítězství Dukly je zasloužené a mohlo být vyšší. Jedinou branku vstřelil ve 48. minutě Pluskal skvěle hlavou po Jelínkově kopu z rohu."
Zajímavostí utkání je, že jej řídil maďarský sudí Soos. Zápas vidělo na Strahově 32 000 diváků.
V dubnovém zápase sice slavil Josef Masopust deset let věrnosti Dukle, ta ale překvapivě podlehla Spartaku Sokolovo 1:2. A důvod? "Bez přihrávek Borovičky je útok Dukly málo nápaditý a snadno odzbrojitelný. Ani zadní řady nehrály tak usilovně, jak je známe," psal Československý sport.
Naposledy 0:4
Síla Dukly definitivně začala upadat po změně politických poměrů v listopadu 1989. V posledním měřením sil se Spartou prohrála před čtrnácti lety 0:4.
Na málokterém domácím klubu se podepsala nenormálnost doby tak jako na Dukle. Klub, který bez tradice vznikl příkazem shora, dobýval fotbalovou Evropu, kde má dodnes jeho jméno zvuk.
Současný nositel slavného jména však koupil profesionální fotbal od Jakubčovic. Ve druhé lize pak soupeří s Příbramí, která se otevřeně pyšní historií Dukly Praha jako vlastní historií a jako svého nejlepšího hráče uvádí Josefa Masopusta. Masopust sám se však hlásí k Dukle z Julisky.
