reklama

Baroš obživl a postup slavila hymna. Ne sprosťárny. Potlesk!

Milan Baroš, probuzený dravec Milan Baroš, probuzený dravec autor: Eduard Erben
První zápas ukázal, kde jsou problémy. Našli jejich řešení a proto Češi postoupili

Glosář - Fotbal umí čarovat. Z frustrované země, dštící oheň a síru na vyvrhele Bílka a Baroše, je najednou štěstím přetékající oáza postupové euforie.

Ten bláznivý výtah, kterým Češi na Euru 2012 projeli skupinou A, už jsme tu jednou zmiňovali. Z ruského Pekla jel přes řecké prvněpoločasové Nebe a následný Strach do patra, kde na rozhodující bitvu čekali Poláci.

Češi do něj sice dorazili bez zraněného Rosického, zato jim ale po cestě obživl Milan Baroš. Už nerozhazoval frustrovaně rukama, připomínaje Ježíše na kříži, ale věren biblickému podobenství tentokrát vstal z mrtvých.

Místo statické loutky se po hřišti opět pohyboval po úspěchu hladový dravec. A co je podstatné: dříve odříznutého solitéra se podařilo herně propojit se zbytkem týmu. I proto, že k tomu Poláci dali prostor.

Češi najednou hráli i s útokem

A s útokem se pak Čechům, panečku, hrálo mnohem líp, než dříve bez něj.

Fakt, že právě Barošova akce zařídila oslavovaný postup, v sobě nese silný příběh velkého zmaru, který se v dobré obrátil. Ale ten příběh ještě nekončí.

Mrazivě studená sprcha, kterou na ně vychrstli Rusové, vybudila Čechy k ostré bojové pohotovosti. Ukázalo se, že je v konečném efektu výhodnější dostat pár facek na začátku a poučit se  z toho, než se naopak zkraje turnaje ocitnout na obláčku bezstarostného sebevědomí, a pak z něj sletět "na hubu", jak se to stalo právě Rusům.

Okamžik zvratu: nasazení Hübschmana

Podobně jako na Euru 1996 odhalil první duel na turnaji chyby v české sestavě. Napodruhé už se Michal Bílek trefil. Klíčovou změnou, která výkon českého týmu na turnaji dramaticky zdvihla, bylo zařazení Tomáše Hübschmana do základní jedenáctky.

Defenzivní fáze byla najednou diametrálně konsolidovanější. Hübschmanovi navíc obrovsky zvedla sebevědomí gólová kolmice, kterou proti Řekům vyzval k otevření skóre Jiráčka. A jestlipak víte, kdo ziskem míče založil vítěznou akci v duelu s Polskem. No ano, Hübschman!

Jeho mimořádná aktuální výkonnost pomáhá tlumit potíže, které vznikly slabší formou Plašila na turnaji a také zdravotním výpadkem Rosického.

Šli po hraně ostří. Ale do cíle došli

Ani euforie z postupu by neměla zakrýt fakt, že Kolář zraněného kapitána nenahrazuje dobře, i kvůli jeho slaboučkému výkonu v první půli Poláci na hřišti jasně dominovali. A je jen jejich škoda, že řadu svých střel v této fázi hry nedokázali vměstnat mezi tři tyče.

Češi toho mohli využít po změně stran, kdy je vývoj skóre v utkání Řecko-Rusko donutil spustit hledí a vrhnout všechny síly do boje o vítězství. Do boje úspěšného.

Nicméně... Kadlecova spasitelská hlavička před Čechovou brankou v posledních vteřinách utkání budiž velkým mementem toho, že místo velké euforie mohl přijít i krach. (Ať už ten balon směřoval mezi tyče, nebo ven.) Češi prošli skupinou po hraně ostří, ale zvládli to prostě lépe než jejich konkurenti.

K postupu stačily dva skvělé poločasy

Poprvé v historii vyhrál skupinu na Euru tým se zápornou bilancí skóre. I to o něčem svědčí. Na tento triumf stačilo Bílkově týmu sehrát dva skvělé poločasy z šesti.

Jak je to možné? Z těch mála šancí, co si Češi na turnaji zatím vypracovali, jich velkou část proměnili. Proto líbejme nohy Petru Jiráčkovi a Václavu Pilařovi, nositelům střelecké kvality týmu. Bez jejich chladnokrevnosti a přesnosti v koncovce by bylo mnohem hůř.

Právě ti dva, Hübschman a Gebre Selassie jsou hlavními tahouny týmu. Ostatní se chytají jejich tempa tu ve větší, tu v menší míře. Ale jako celek to pak chvílemi velmi dobře funguje. Ne pořád. Ale zatím to k úspěchu stačilo.

Karel Šípů nemá... Ne! Zpívali hymnu

Teď se pro Čechy otevírá nová fáze šampionátu, vyřazovací část. A v ní už se turnaj často měnívá v loterii, klidně je možné přes pár penaltových rozstřelů dojít i ke zlatu. Stejně tak je ovšem možné s některým z favoritů turnaje ze skupiny  B už ve čtvrtfinále pohořet.

Ruku na srdce: Řecko ani domácí Polsko nebyli soupeři nejvyšší kategorie. Šťastného losu dokázali Češi využít. I to se ale cení. Příležitostem je třeba jít naproti.

Nejpozitivnější pocit ale mnou osobně projel ve chvíli, kdy jsem v televizi sledoval záběry z Českého domu, kam tým v noci přijel oslavit postup a s cimbálovou muzikou si tam dojemně zazpíval hymnu.

Vyznění toho silného okamžiku bylo samozřejmě úplně jiné, než kdyby Bílkovi hoši veřejně skandovali zase nějaké sprosťárny o svých kriticích. Jen místo Radka Druláka si tentokrát mohli vzít na paškál třeba Karla Šípa...

Barošova satisfakce. A co přijde teď?

Nic takového našim očím naštěstí nenabídli. I mediální vyjádření satisfakce Milana Baroše bylo tentokrát mnohem uvážlivější než v Černé Hoře, kde těm, co mu nefandí, vzkázal, že jsou mu u zadku. Své si i tentokrát řekl, ale decentně a slušně.

Hrany se obrušují, zdá se, že fotbalový národ by mohl dojít usmíření a sounáležitosti se svým reprezentačním týmem. A to je situace, v níž se dá mnohé dokázat.

Vidíte to podobně, nebo úplně jinak? Steňte se fanouškem mého facebookového profilu Luděk Mádl - Aktuálně.cz a o fotbalu můžeme diskutovat i tam. Stačí na stránce kliknout na "To se mi líbí".

reklama