reklama

Dánové vzývají pohádku z roku 1992. Nahonem sestavený tým outsiderů vyhrál Euro

Dánští fanoušci věří, že jejich miláčci dokážou zopakovat výsledek z roku 1992. Dánští fanoušci věří, že jejich miláčci dokážou zopakovat výsledek z roku 1992. autor: Reuters
Dánský fotbal zažil na mistrovství Evropy v roce 1992 svůj největší úspěch. Reprezentační tým tehdy neměl na Euru vůbec hrát. Náhradnicí za bojkotovanou Jugoslávii nakonec slavili senzační triumf.

Zní to jako příběh z pera Hanse Christiana Andersena, ale dánský fotbal tu pohádku před 29 lety skutečně prožil. Tým kouče Richarda Møllera Nielsena se na Euro 1992 nekvalifikoval, ale kvůli napjaté situaci na Balkáně byl na turnaj hraný ve Švédsku povolán na poslední chvíli. A co víc, nakonec ho vyhrál.

Česko má šíleně dobrý tým. Radši bych hrál proti Nizozemsku, prohlásil dánský kouč Česko má šíleně dobrý tým. Radši bych hrál proti Nizozemsku, prohlásil dánský kouč Čtěte zde

Samotného mistrovství Evropy se tehdy účastnilo jen osm týmů. Vedle domácího celku tak bylo jen sedm dalších míst, která zaujali vítězové kvalifikačních skupin. Ve "čtyřce" sice získala Jugoslávie o bod víc než celek Dánska, ale kvůli sankcím OSN byla tehdejší Federativní republika Jugoslávie z účasti vyřazena.

Stalo se tak na poslední chvíli, Dánové se to dozvěděli pouhý týden před začátkem ME. "Mnozí nevěřili, že by se něco takového mohlo stát. Nešlo říct ne, to by vážně poškodilo vztahy mezi naším fotbalovým svazem a UEFA," vzpomínal před několika lety tehdejší záložník Kim Vilfort pro britskou BBC.

Tradovaná historka o tom, že se hráči narychlo vraceli z dovolené, je pouhá  novinářská smyšlenka. I tak měl Møller Nielsen se sestavením týmu plné ruce práce. Chyběla třeba jeho největší hvězda Michael Laudrup. Ofenzivní hráč Barcelony se nechtěl účastnit něčeho, co považoval za předem ztracený boj. Odmítl se osobně setkat a místo evropského šampionátu vyrazil na pláže za sluncem.

Narychlo domluvený přípravný zápas se Společenstvím nezávislých států (nástupce Sovětského svazu) se hrál 3. června. Tedy v den, kdy byla účast Dánska oficiálně potvrzena. A 11. června už tým čekal první mistrovský duel s Anglií, skončil bezbrankovou remízou.

Místo domů do semifinále

Po porážce s domácími Švédy 1:2 to s nadějemi náhradnické party vypadalo bledě. "Měli jsme tu výhodu, že se od nás nic nečekalo. Kdybychom všechny tři zápasy prohráli 0:5, nic by se nestalo," prohodil Vilfort.

Na Čechy nemáme dobré vzpomínky, varují před čtvrtfinále Eura dánská média Na Čechy nemáme dobré vzpomínky, varují před čtvrtfinále Eura dánská média Čtěte zde

Jenže pak přišla senzační výhra nad Francií 2:1, kterou v 78. minutě zařídil Lars Elstrup. "Hráli jsme bez stresu, protože jsme počítali s tím, že letíme domů," vzpomínal Vilfort, který ale na tomto zápase chyběl. Zamířil totiž do nemocnice, kde jeho sedmiletá dcera Line sváděla marný boj s leukémií. Zemřela několik dní po finále Eura.

Druhé místo ve skupině znamenalo postup do bojů o medaile. V semifinále čekali obhájci titulu z Nizozemska. Jenže Dánové se hvězdných jmen jako Frank Rijkaard, Marco van Basten, Dennis Bergkamp či Ruud Gullit nezalekli. Byť Rijkaard svým druhým gólem dovedl duel do prodloužení, outsideři udrželi pevné nervy a po penaltovém rozstřelu slavili postup do finále.

V té chvíli už měla země s bílým křížem v červeném poli na vlajce nového hrdinu. Henrik Larsen dal nejdřív první gól do sítě Švédska a následně přidal hned dva za záda nizozemského brankáře Hanse van Breukelena. I když svoji gólovou sbírku už nerozšířil, stal se jedním ze čtyř nejlepších střelců šampionátu.

Rozhodl týmový duch

Historický okamžik dánského fotbalu přišel 26. června 1992 na stadionu Ullevi v Göteborgu. Partu kolem kapitána Larse Olsena čekal na cestě za senzací poslední krok - porazit Německo.

První čtvrthodinu byl brankář Peter Schmeichel v ohni německých střel. Pak ale přišel hvězdný okamžik Johna Jensena. Záložník Brøndby Kodaň dal v předchozích 48 reprezentačních startech jediný gól. Trefu číslo dvě v národním dresu si připravil na ten nejlepší okamžik, na 18. minutu finále Eura.

Německé dobývání soupeřovy branky neustávalo, ale dvanáct minut před koncem normální hrací doby přišel druhý úder. Tentokrát do branky Bodo Illgnera přesně vypálil Vilfort.

Pak už mohla přijít obrovská erupce radosti, když Dánové převzali trofej pro mistry Evropy. S tímto výsledkem se dá srovnat snad jen vítězství v Konfederačním poháru o tři roky později.

"Náš tým měl skvělého ducha. Deset z nás prošlo Brøndby, které rok předtím  postoupilo až do semifinále Poháru UEFA. Řada hráčů byla spolu i v jedenadvacítce a na olympiádě v Soulu, takže jsme se dobře znali. Finále jsme chtěli vyhrát, to je na té nejvyšší úrovni vždycky důležité. Neměli jsme nejspíš nejlepší hráče, ale měli jsme nejlepší tým," dodal Vilfort.

reklama