Reprezentace má před sebou zápas s Polskem a kdybych měl možnost a přízeň UEFA, která by mi tak jako na Řecko prodala vstupenku i na finále skupiny, užil bych si jako fanoušek ideální den.

Ne že by výlet v úterý do Vratislavi nestál za nic, ale kdybych mířil na tamní stadion zítra, zařídil bych si několik věcí jinak. Berte následující řádky jako inspiraci.

Autobusem a o něco dříve

Na chodníku v Praze na Ládví přešlapuji v úterý už dvacet minut před sedmou, kdy odjíždí autobus. Vstávat před půl šestou nebyl žádný med, ale když v jednu hodinu zastavujeme poblíž vratislavského stadionu (hlavně kvůli příliš dlouhé zastávce v Liberci na doplnění zásob), myslím na to, že bych si býval ještě přivstal.

Být na místě čtyři pět hodin před zápasem, je prostě příliš krátká doba na to, aby si člověk atmosféru užil. Z parkoviště u stadionu totiž čeká ještě šesti či sedmikilometorová cesta přeplněnou tramvají do centra města, kde je fanzona, restaurace a fanouškovská základna vůbec. A protože dlouho cestu po rovné tramvajové trati pak musíte absolvovat zase zpátky na stadion, čas k nasátí atmosféry je neúprosně zkrácen. Zůstanou dvě hodiny a to je málo. Pro sobotní zápas s Polskem by náš úterní itinerář nejspíš stačil, když se hraje skoro o tři hodiny později. 

Opatrně s fanzónou   

Nezlobte se na mě, ale ve fanzóně na vratislavském Rynku je to přece jen trochu nuda, i když se tu promenují stovky fanoušků a domácí pořadatelé se je snaží zabavit. Také je to trochu komplikované, protože v žádném z desítek kiosků neberou hotovost a musíte si od hostesky pořídit platební kartu. Kolik za ni dáte, tolik s ní můžete posléze utratit.

K mání je pivo Carlsberg v kelímku za osm zlotých (krát šest na koruny) a k jídlu klobásy nebo třeba dvě porce vepřového steaku za dvacet čtyři. Před vstupem vás u turniketu kvůli bezpečnosti prošacují a kontrolor je bdělý - tomu mému přišel podezřelý i uzel na mikině, kterou mám uvázanou kolem pasu.

Kdybych sem jel ještě na Polsko, určitě bych se fanzónou tolik nezdržoval a zamířil někam do jedné z přilehlých restuarací se zahrádkami, kde je pivo ve skle a na talíři místní speciality. Ano, a taky se tady dá sedět, s čímž je ve fanzóně trochu potíž.

Karta má svůj limit   

Vymožeností fanzóny má být už zmiňovaná pay pal karta, ale ve skutečnosti s ní máme spíš potíže.

Za zloté ji koupíte lehce - hned za vstupními turnikety, za eura je však k mání až ve speciálním stánku uvnitř fanzony. Tvrdí o ní, že nemusíte přímo ve fanzóně vyčerpat celou "nabitou" částku a případně zbytek utratit až na stadionu, ale v praxi to není tak úplně pravda.

Ve fanzóně je sice na každém pultu čtečka, kam kartu přiložíte a je pohodlně zaplaceno, v kioscích na stadionu ale taková zařízení nejsou a mladí prodavači kartu odmítají a vyžadují hotovost. Ale přijet sem ještě jednou, nenechal bych se odradit. Obejdeme sice snad všechny stánky pod tribunami, ale přece u toho posledního najdeme osvícence, který nám umožní s kartou nakoupit. Místo prostého přiložení ke čtečce požádá o PIN, který máme na papíru v obálce, v níž vám kartu prodávají.

Být včas na stadionu

Horší je, že nabídka občerstvení má na stadionu značnou slabinu - k pití jen vodové nealkoholické pivo a ani s jídlem to není kdovíjaké - hot dog má podobu opravdu nouzové varianty, jak zahnat hlad.

Přesto bych znovu neváhal dorazit s velkým časovým předstihem. V davu fanoušků totiž slyšíme varování - kdo přijde na poslední chvíli, prvních patnáct minut neuvidí. Dorážíme tedy dvě hodiny před výkopem. Kontrola u turniketu je navlas stejná jako v centru u fanzóny, ale na vlastní oči vidíme, že se nechá obměkčit - fanoušek před námi je nejprve vykázán s batohem do úschovny, ale nakonec ostraha ustupuje.

Máme trochu obavu, jak dvě hodiny do hvizdu přežijeme, ale nakonec zjistíme, že jsme udělali terno. Naše sedadla jsou sice až úplně v horním ochozu, k němuž vede celých 77 schodů, ale pohyb po stadionu je v podstatě volný. A tak scházíme až k zábradlí poblíž hrací plochy, odkud sledujeme nejen přípravy fotorportérů nebo práci moderátorů rozehřívajících fandící davy, ale především rozvičku hráčů. Na místa odcházíme až těsně před slavnostním zahajovacím ceremoniálem a je to tak akorát.     

Musí se vyhrát

V deseti snad i dvacetitisícovém davu, co se sešel v ochozech při zápase s Řeckem, je hotové terno slavit gól ve třetí a šesté minutě. To rozpaluje samo a ani nevadí, že další dění v zápase se minutu od minuty rozplývá do nudy, pokud si tedy nelibujete ve svíravých obavách o výsledek. Zápas s Polskem má z tohoto pohledu jednu velkou šanci - když uspějeme, bude se kromě vítězství slavit i postup. V tom případě, mít tedy ten druhý lístek, bych plánoval ve Vratislavi přenocovat. V centru na Rynku bude divočina.