Jarolím novou tvář reprezentace v Číně nenašel. Nejhustější mračna se vznáší nad obranou

Marek Janoš Marek Janoš
27. 3. 2018 6:19
Podoba hry národního týmu se v Číně lišila snad každých deset minut. Pokud měl tým v čínském Nan-ningu nějaký výrazný rys, byla to nestálost. Budoucnost ale může být blyštivější, Jarolím staví novou generaci.
Karel Jarolím.
Karel Jarolím. | Foto: Milan Kammermayer

Komentář - Turnaj v Číně pojal reprezentační trenér Karel Jarolím jako možnost vyzkoušet si, jaké různé varianty pod jeho vedením dovede reprezentace hrát. Zápasy proti Uruguayi ani Číně mu nejspíš ovšem příliš nenapověděly.

Hra českého týmu se měnila jak aprílové počasí. Chvíli svítilo slunce, chvíli poprchalo, chvíli mrzlo až praštělo.

Obě nutkání pojal český trenér jako přípravná, i když proti Uruguayi méně střídal a ponechal na hřišti spíš lepší z těch hráčů, které měl k dispozici. Zápas proti Číně byl čistě testovací. Celkově Jarolím ve dvou zápasech prostřídal devatenáct hráčů.

Pokud zůstaneme u metafory s počasím, nejhustější mračna se usadila nad českou obranou. Hra bez míče byla nedůrazná. Jak Uruguayci, tak Číňané měli s míčem i bez něj dost prostoru.

Vliv na chyby v obraně mohlo mít více faktorů. Před prvním zápasem s Uruguayí měli Češi málo času na aklimatizaci v Číně kvůli porouchanému letadlu. Roli mohlo sehrát neobvyklé rozestavení se třemi stopery nebo nesehranost obrany a brankářů.

Obě branky Uruguaye padly po špatné komunikaci. Nejdřív se dostal ke zdánlivě ztracenému míči ve vápně Suaréz a Jiří Pavlenka ho na poslední chvíli poslal k zemi, což vyústilo v penaltu a vedení Los Celestes.

Nedorozumění pokračovala i v další části zápasu. Opět se naplno projevila při druhé brance Uruguaye. Cavani se prosadil nádhernými nůžkami téměř z hranice vápna. Jenže akci předcházela nepřesná rozehrávka z obrany a ledabylý návrat Kadeřábka na pozici. Cavani se tak bez námahy vyhnul ofsajdu a měl kolem sebe dost prostoru, protože stopeři se vysunuli právě proto, aby útočníka PSG lapili do ofsajdové pasti.

Proti Uruguayi vyrukoval trenér Karel Jarolím s poměrně netradičním rozestavením 3-5-2. V české lize tak hrála poměrně nedávno Sparta nebo Zbrojovka. Halvbeci Kadeřábek s Bořilem měli ovšem defenzivnější úkoly, než je v tomto rozestavení typické. Proti ofenzivnímu soupeři, jakým je Uruguay, to byl pochopitelný krok.

Otázkou ale je, jestli má Karel Jarolím pro systém se třemi stopery vhodné hráče. Důležitou roli hrají v rozestavení křídelníci-halvbeci. Zatímco na pravo si může trenér národního týmu vybírat z dvojice bundesligou prověřených hráčů Kadeřábek, Gebre Selassie, nalevo je to o poznání horší.

V zahraničí je českých levých beků nedostatek. V české trojici největších klubů není výběr o nic lepší. Ve Slavii tu lajnu brousí kromě Bořila, který proti Uruguayi nepřesvědčil, Nor Flo nebo Slovák Stoch. Ve Spartě se smíšenými úspěchy Costa, Michal Kadlec a Frýdek. Ale ani tomu se nalevo proti Jihoameričanům příliš nedařilo. Limberský z Plzně už své reprezentační angažmá ukončil.

České hře chyběla stálost. Proti Uruguayi měl národní tým světlejší momenty, ale po pár minutách bylo sebevědomí hráčů to tam a prostor měli opět Jihoameričané. S Čínou po velmi špatném vstupu do zápasu převzala česká reprezentace iniciativu, ale nedokázala udržet soustavný tlak.

Ten se možná nepodařilo vytvořit i proto, že řada reprezentantů dorazila do Číny ne zrovna v ideální formě. Schickovi, Krmenčíkovi ani například Kalasovi se v klubech v posledních týdnech a měsících zrovna nedaří.

Přesto nelze týmu chyby tolik vyčítat. Od neúspěšné kvalifikace na mistrovství světa v Rusku došlo k omlazení sestavy a do budoucna může trenér Jarolím stavět na hráčích, kteří se na China Cupu teprve pořádně rozkoukávali v seniorském týmu.

China Cup mohl pomoci jednotlivcům oživit formu v klubech, trenéru Karlu Jarolímovi zase v rozhodování, jakým směrem by se mohl nároďák pod jeho taktovkou ubírat.

Patrik Schick se trefil proti Číně poté, co v prvním zápase v dobré šanci trefil břevno. O něco povedenější dvojzápas odehrál Krmenčík. Dařilo se i reprezentačně méně zkušeným hráčům. Trávník s Kopicem by mohli být příslibem pro budoucnost. Pozitivní byla také role Baráka ve středu hřiště, v kombinaci s Daridou by to mohlo klapat.

Pokud měl ovšem China Cup zodpovědět otázku, jakou hrou se chce národní tým v příštím kvalifikačním období prezentovat, uspokojivou odpověď nenabídl. Na to vystřídal český tým příliš mnoho masek a žádná neměla výraznější charakterové rysy. Nicméně omlazení týmu jednoznačně prospělo.

 

Právě se děje

Další zprávy