reklama

Z rebela diplomatem. Jarolím sice reprezentaci dvakrát odmítl, teď už ji ale bere vážně

Karel Jarolím Karel Jarolím autor: ČTK
Karel Jarolím v minulých letech hned dvakrát odmítl nabídku vést národní tým. Proč místo toho zůstal ve Slavii a pak odešel trénovat do Arábie? I o tom mluvil nový reprezentační trenér v druhé části rozhovoru, který poskytl Aktuálně.cz a magazínu Kicker.

Dvacet let jste byl klubovým trenérem, je nynější pozice reprezentačního trenéra splněním snu?

Jarolím: Fotbalistům chybí vůle se obětovat. Mladí jdou do ciziny moc brzy, dnes bych syna nepustil Jarolím: Fotbalistům chybí vůle se obětovat. Mladí jdou do ciziny moc brzy, dnes bych syna nepustil Čtěte zde

Dá se to tak říct. Ale neměl jsem to tak vždy. Určitě ne na začátku trenérské kariéry. Neměl jsem v hlavě, že bych to chtěl dotáhnout to na trenéra národního týmu. A nebylo tomu tak ani, když jsem se Slavií získal tituly a hráli jsme Ligu mistrů. Vlastně jsem o tom ani nepřemýšlel. Pro mě je nejdůležitější fakt, jestli tu práci chci dělat doopravdy. To však neznamená, že budete mít výsledky. To vám nikdo nezaručí. Pro svůj pocit jsem se vždy a všude snažil dělat trenéři co nejlépe. A nikdy jsem nespekuloval, jestli "přijde“ nároďák. Když ji děláte dobře, tak k tomu může dojít. Ale také nemusí.

Vy jste si dovolil národní tým odmítnout. Proč?

Dokonce dvakrát. Jednou za pana Košťála, podruhé za Ivana Haška. Zřejmě jsem cítil, že neuzrála správná doba.

Jak se to pozná?

(smích) Tenkrát jsem upřednostnil Slavii, která pro mě byla vším. Prostě jsem to tak necítil, jít k reprezentaci.

Jako že byste měl strach, nebo jste si myslel, že nemáte dost zkušeností?

Že bych se bál, to ne. Možná jsem si říkal, že ještě nemám dost zkušeností, že jsem ještě neuzrál. A že by mi asi chyběla ta každodenní práce s hráči.

Jak to bylo při té poslední nabídce, kterou jsme nakonec přijal?

Ale stejně jsem o ní přemýšlel. Stejně jsem neřekl rovnou ano.

Jak dlouho? Kolik hodin nebo minut?

Ne, ne. To nebylo na minuty. To bylo na dny. Nebylo to tak jednoznačné, že to vezmu. Jak se svážu s klubem, tak se mi tam odsud špatně odchází, protože nejsem z těch, který zavře dveře a tím to pro mě skončilo.

Žádný cíl, ani sny. A co Hertha?

Je možné při krátkých srazech reprezentace hráče něco naučit? Nebo jde z vaší strany spíš o přípravu, stanovení taktiky a psychologickou stránku věci?

Nové věci je asi nenaučím. Na to není prostor. Ale jinak je to přesné. S důrazem na to, aby hráči taktiku pochopili. Právě proto, že je tak málo času, tak je potřeba s těmi kluky komunikovat, případně jim ukázat nějaké „obrázky“, vysvětlit si něco na hřišti. Nechci je zahltit spoustou informací, protože pak by z toho v hlavách měli guláš. Méně je někdy více.

Chybí vám ta každodenní práce s mužstvem, s hráči? Ta jejich výchova?

Teď mi zatím nechybí. Při těch měsíčních kvalifikačních cyklech jsem schopný načerpat energii a pak doufám, že se to promítne v tom, že budu mít dobrý nápad.

Darida není Rosický, ale chtějme toho po něm víc. A po ostatních jakbysmet, víc odvahy a nápadů Darida není Rosický, ale chtějme toho po něm víc. A po ostatních jakbysmet, víc odvahy a nápadů Čtěte zde

Tedy rozumíte tomu, že váš předchůdce Pavel Vrba opustil reprezentaci a vrátil se ke klubové práci?

Rozumím.

Jak byste se zachoval, kdybyste třeba za půl roku ucítil, že vás takový způsob práce nenaplňuje…

Já doufám, že mě to bude naplňovat.

Jste trenérem národního mužstva. Můžete se posunout někam výš? Je v trenérském oboru něco, co by vás zajímalo? Ještě nějaký sen?

Takto nepřemýšlím. Rád bych odvedl co nejlepší práci u reprezentace. Pokud možno se kvalifikoval na mistrovství, ať to či ono. A to co přinese čas a osud, neřeším. Nemám cíl, ani sny. Samozřejmě bych je rád měl, ale proč se budu zabývat něčím, co je zatím někde v nedohlednu. Teď chci odvést co nejlepší práci i národního týmu. Když se to podaří, tak se třeba mohou rozkrýt nějaké možnosti.

Český fotbal je vlastně trochu specifický. Dobré působení v klubu vás může vynést k reprezentaci. Pokud se daří tam, může vám to vynést dobré angažmá u klubu. Ale zahraničního.

To může. Mohou tam však být i "ale“ a jiné cesty.

Herthu byste vzal?

(smích) Už se to blíží. Myslím, že bych ji vzal.

Z rebela diplomatem

Působil jste ve dvou arabských klubech. V čem a jak je to jiné než v evropských klubech? Byla to pro vás zkušenost, z které jste pak ještě mohl nebo můžete těžit?

Skoro ve všem. Přicházíte do jiného světa. Mentalita je jiná. Zjistil jsem, že se tam člověk musí umět přizpůsobit. Ne tak, že by dělal až nějaké zásadní kompromisy, ale musí umět jednat diplomaticky. V tomto směru to byla největší škola.

Takže rebel Karel Jarolím se změnil v diplomata?

Člověku nic jiného nezbude. Jestli tam chce nějakou dobu vydržet, tak bez toho není šance. Třeba při angažmá v Emirátech jsem se nechtěl podvolit, byl jsem ten rebel. Manažer klubu řešil nákup hráčů sám, přestože jsme měli nějakou dohodu. Když už tedy v kádru byli, tak jsme je stavěl, ale také jsem si je dovolil střídat, což se manažerovi nelíbilo. Pak jsem mu to řekl, že se mi to takto nelíbí. Věděl jsem, že jdu hlavou proti zdi, že bude konec. V tu chvíli mi to bylo jedno.

Prostě jsem zasekl Messiho, směje se Schick. A časem si troufne i na hvězdy Sampdorie Prostě jsem zasekl Messiho, směje se Schick. A časem si troufne i na hvězdy Sampdorie Čtěte zde

Jde do takové oblasti český trenér jen kvůli penězům?

Já jsem nešel. V Saudské Arábii mě angažmá uspokojilo i po fotbalové stránce. Tam se skutečně musí pracovat jinak. Měl jsem připravené tréninky, ale než jsme začali, tak jsem musel s hráči absolvovat půlhodinovou debatu, proč to jdeme dělat tak a tak. Kdybych se s nimi nebavil, tak se na to na místě pět šest lidí vykašle, řeknou, že jsou zranění. Pokusil jsem se jim vysvětlit, že v první řadě je to pro ně. Naštěstí se k tomu dostavily i výsledky, takže to bylo v klidu a mohli jsme dělat i náročnější cvičení a tréninky, než na které byly zvyklé. A co si budeme povídat. Finanční ohodnocení tam bylo jiné než v české lize. To bez debat.

Bundesliga láká

Oba vaši synové hráli fotbal na vrcholové úrovni. Měli s takovým tátou jinou možnost?

(smích) Měli, ale nechtěli. Vybrali si fotbal. Ve sportovních rodinách to tak někdy je. Moji synové byli nějak obdaření (fotbalovými) geny.

Jak těžké bylo je trénovat?

Není to jednoduché. Když jsem je vedl, tak jsem na ně byl spíš přísnější, nebyl jsem ten, který by je hladil a chválil. Ale i na to nakonec došlo. Oni by k tomu řekli své. Asi měli pocit, že je spíš jen kritizuji. Ale to bylo kvůli tomu, abych je motivoval, aby se zlepšovali. Lukáše jsem vedl v klubu opakovaně. V začátku mu to něco dalo. On je temperamentnější, takže to s ním bylo občas složitější. Asi jsem na něj byl přísnější než na ostatní, takže to pak nevydržel a "bouchlo“ to. Někdy také odsekl. Zpětně jsem si to vyhodnotil, že by člověk měl trošku přibrzdit. Ale nikdy to nebylo tak, že bych ho prosazoval před ostatními.

Přestup do Genku jsem si nevytrucoval, vysvětluje Brabec. Ale mrzelo mě, že nehraju Přestup do Genku jsem si nevytrucoval, vysvětluje Brabec. Ale mrzelo mě, že nehraju Čtěte zde

A jak těžké bylo trénovat vás? Byl jste typem poslušného hráče nebo rebela?

Trochu rebel jsem byl. To se přiznám. Se mnou to asi také nebylo jednoduché. Takže mám trochu pochopení pro problémovější hráče. Ale nemohou to být úplné úlety. Říká se: Hodný hráč, špatný hráč. Ale není to tak úplně. Nesmí to jít do extrémů. Klidně se podepíšu pod přístup Ivana Hlinky (hokejového trenéra – pozn.), který říkal, že si raději vezme raubíře než hodného hokejistu.

Váš syn David působil dlouhé roky v Německu. Nedostala se k vám nabídka z bundesligy? Lákala by vás?

Bohužel nedostala. Nějaký kontakt byl, ale jen tak v náznacích, nic konkrétního. Ne, nechci to ani po letech do detailů rozebírat, protože k tomu konkrétnímu jednání nakonec nedošlo. A bodejť by mě to nelákalo. Trénovat v zahraniční lize, kde víte, že každý týden bude plný stadion, v pořádné konkurenci. To mě lákalo. Rád bych si to vyzkoušel, abych věděl, na co bych mohl mít. A taková soutěž jako bundesliga by mě prověřila.

Jezdil jste se na Davida dívat do Hamburku? Měl jste díky němu možnost se něčemu z německého fotbalu přiučit? Poodhalil vám nějaké novinky, věci, které se v Česku nedělaly?

Jak to šlo, tak jsem jezdil. Do Hamburku to bylo trochu složitější, ale do Norimberku ano. Byl jsem i na některých zápasech venku. Přiučit asi úplně ne, ale zajímal jsem o jejich systémy, tréninky v přípravném období nebo v sezoně. Že by mi přinesl něco převratného, to ne. Každý trenér má svoje metody, kterých se drží. Pochytávám to, co uznám za vhodné, o čem si myslím, že by mohlo fungovat a mohlo být přínosné.

Jarolím: Fotbalistům chybí vůle se obětovat. Mladí jdou do ciziny moc brzy, dnes bych syna nepustil Jarolím: Fotbalistům chybí vůle se obětovat. Mladí jdou do ciziny moc brzy, dnes bych syna nepustil Čtěte zde

Neuvažoval jste, že byste syna Davida angažoval k národnímu týmu? Jako manažera, či v jakékoliv jiné roli? Prostě využil jeho zkušeností a kontaktů…

Vzhledem k tomu, že se chce věnovat trenéřině, tak ani ne. Přestože je to člověk, kterého dokonale znám, na kterého se mohu spolehnout. Pro něj nyní lepší, když je v každodenním kontaktu s týmem, s hráči. A to by u reprezentace nebyl. Momentálně dodělává A-licenci, chtěl by se přihlásit na profi-licenci. A tam je ta praxe velmi důležitá. K tomu ho nechci vytěžovat, když je reprezentační pauza, aby byl také s rodinou. Uvidíme, jak se to vyvine dál.

První část rozhovoru s Karlem Jarolímem, ve které se vyjadřuje k nadcházejícímu duelu kvalifikace o MS 2018 proti Německu i hlubším problémům české fotbalové reprezentace si můžete přečíst zde.

reklama