reklama

Komentář: Šikanu si nezasloužil. Baroš byl ďáblík na hřišti i mimo něj

Bouřlivé emoce na hřišti provázely celou kariéru Milana Baroše. Bouřlivé emoce na hřišti provázely celou kariéru Milana Baroše. autor: Dalibor Sosna
Český fotbal ztrácí další ikonu z nezapomenutelné reprezentační éry okolo Eura 2004. Konec kariéry v pátek oznámil Milan Baroš, druhý nejlepší střelec národního týmu, vítěz Ligy mistrů a legenda Baníku Ostrava. Hráč, který budil emoce na hřišti i mimo něj, a borec, jenž bude tuzemskému fotbalu chybět.

Tak už jen Tomáš Hübschman. Veterán ze středu zálohy zůstává posledním mohykánem české soupisky z bronzového evropského šampionátu. Všichni ostatní už kariéru skončili, nejnověji kopačky na hřebík pověsí útočník Baroš.

Baroš končí, hraje už jen poslední mohykán. Co dnes dělají hrdinové Eura 2004? Baroš končí, hraje už jen poslední mohykán. Co dnes dělají hrdinové Eura 2004? Prohlédněte zde

Před rokem kariéru uzavřel brankář Petr Čech, další z hrdinů úspěšné generace. Obě ikony českého fotbalu a svého času protihráči v Premier League se však v mnohém lišili. Čechovi se přezdívalo Mr. Perfect, což někteří mnohdy říkali až se zjevným sarkasmem - byl zkrátka až moc dokonalý.

To rozhodně nebyl případ rodáka z Valašského Meziříčí. Jeho kariéru zdobí aféry nejrůznějších druhů - tu veselé skotačení v klubu, tu rychlá jízda na silnici, konflikty s novináři i na hřišti. Kontroverze ostatně Baroš budil i jako "starý pán" po návratu do ligy.

Baníkovský srdcař se, ostatně jako každá legenda, těšil u rozhodčích trochu jinému metru než obyčejní hráči. Na tom a priori není nic špatného - je logické, že budou sudí k vítězi Ligy mistrů a druhému nejlepšímu střelci reprezentační historie přistupovat jinak než k dvacetiletému kloučkovi, který má sotva čtyři starty v lize.

Jen málokdo toho ale uměl využívat tak jako Baroš. Soupeřům uměl hru vždy maximálně znepříjemnit - ať už efektivním herním stylem, kdy dokázal chytrým pohybem směrem k balonu soupeře od míče odstavit jako málokdo, nebo i nějakou tu prupovídkou. Hrál bez servítků a často tancoval na hraně toho, co je ještě přípustná tvrdost, a co už začínalo smrdět nefér hrou.

Hlava by chtěla, ale tělo už řeklo stop. Baroš po 22 letech končí kariéru Hlava by chtěla, ale tělo už řeklo stop. Baroš po 22 letech končí kariéru Čtěte zde

I přes občasné rozpaky byla ale radost Baroše i v pokročilém věku v lize sledovat. Možnost vidět na vlastní oči hráče, který před šestnácti lety drancoval obrany soupeřů s nebývalou drzostí a suverenitou, to byl pro každého, kdo byl v době Eura u obrazovky, zážitek na celý život.

Barošův životopis je úctyhodný, i tak ale člověku vrtá v hlavě, jestli se svým nesporným talentem nemohl dosáhnout víc. Když si vybavíte téměř jakýkoliv jeho zápas za reprezentaci z období let 2003 či 2004, musíte mít nutně pocit, že utkání v top evropských ligách měl mít tenhle dravec na kontě ještě daleko, daleko větší počet.

S Janem Kollerem vytvořili jednu z nejikoničtějších útočných dvojic posledních dekád. Kombinace na své rozměry neskutečně obratného dlouhána s ďábelsky rychlým snajprem byla pastvou pro oči.

Terčem kritiky. Ne vždy oprávněně

Mediální obraz však oba legendární útočníci skoro nemohou mít odlišnější. Zatímco Koller nadále nosí vděčnou nálepku "hodného obra" a na světě se snad nenajde člověk, který by o něm řekl křivé slovo, u Baroše už řadu odpůrců najdeme. Ostatně bylo to slyšet i na některých utkáních české nejvyšší soutěže.

Ano, Baroš není anděl a ani se tak nikdy nechoval. V některých ohledech k němu ale oko veřejnosti bylo zbytečně přísné. Typickým příkladem je jeho pozdější éra v reprezentaci. Dnešnímu čtenáři už to možná nepřijde, ale ještě před osmi, devíti lety nebylo reprezentačního srazu, aby český útočník nedostával od fanoušků sodu.

DJ Cissé sní o návratu, s fotbalem se loučí Baroš. Co dělají šampioni LM z roku 2005? DJ Cissé sní o návratu, s fotbalem se loučí Baroš. Co dělají šampioni LM z roku 2005? Prohlédněte zde

Dovolím si tvrdit, že takovou šikanu, jaké v té době čelil bývalý hráč Liverpoolu či Galatasaraye, zažil v reprezentaci snad už jen trenér Michal Bílek a středopolař Jaroslav Plašil. Neustálá kritika a fráze o tom, kterak vyčpělý a zoufale neproduktivní Baroš hraje v reprezentaci jen za zásluhy, přitom na to dávno nemá.

Kocovina po odchodu úspěšné generace byla silná a bylo potřeba najít viníky. V očích mnoha fanoušků i novinářů byl prvním na ráně Baroš, který dříve dával góly a teď už je nedává. Že se kvalita spoluhráčů, kteří mu je coby hroťákovi mají připravovat, snížila po konci Pavla Nedvěda a dalších asi tak o tři levely, už je nezajímalo.

Dalo se tedy chápat, když Barošova frustrace občas vybublala na povrch. On totiž poctivě navštěvoval reprezentační srazy. Když byl fit, nevynechal jediný zápas, a pak slyšel jen "hejt". Jasně, profesionál by měl být zvyklý a neměl by se nechat rozhodit - koneckonců Čech, mnoho let jeden z nejlepších brankářů světa, musel také mnohdy poslouchat hloupé pivní řeči o tom, kterak "tankista dělá jednu chybu za druhou" a na rozdíl od spoluhráče z ofenzivy nikdy veřejně nevypěnil. To je ale Čech, pan Perfektní.

Hrát, dokud to jde

Svou kariéru končí hráč, který ne každému padl do oka a ne pokaždé se choval podle učebnice etikety. Zároveň ale také kluk, který miloval fotbal. To bylo znát z každého jeho pohybu na hřišti a v pozdějších letech kariéry i z toho, jak ke svému živobytí přistupoval.

Vrátil se do Baníku, i když nemusel. V posledních letech sbíral vinou zranění starty spíše po jednotkách, přesto se pokaždé vrátil a znovu se na hřišti objevil. Rehabilitoval, dřel, aby se znovu ukázal na tréninku a pak i v ostrém zápase. A to i přesto, že se dávno mohl válet na pláži v Karibiku a posílat do Česka fanouškům jen vysmátá selfíčka od moře.

15 let od památného Eura. Připomeňte si obrat s Nizozemskem i nešťastný gól od Řecka 15 let od památného Eura. Připomeňte si obrat s Nizozemskem i nešťastný gól od Řecka Prohlédněte zde

Místo toho hrál do osmatřiceti českou ligu, umožnil baníkovským mladíkům, aby se od něj učili a viděli ho v akci. Nadějní talenti mohli každý den vídat v šatně kluka, který ve dvaceti vyskočil z taxíku na letišti v Liverpoolu a šel objevovat velký svět.

Do Česka se pak vrátil jako mistr Evropy do jednadvaceti let, bronzový medailista z evropského šampionátu dospělých, vítěz Ligy mistrů, turecké ligy, Ligue 1 a druhý nejlepší střelec národního týmu. Hluboká poklona, uctivé poděkování. A šťastný důchod, pane Bary.

reklama