reklama

Na stole ležela nabídka Bayernu, ale prchat nechtěl. Kapitán mistrů Evropy slaví 70

Anton Ondruš na pražské Ruzyni s pohárem pro fotbalového mistra Evropy ve fotbale 1976 Anton Ondruš na pražské Ruzyni s pohárem pro fotbalového mistra Evropy ve fotbale 1976 autor: ČTK
Slovenský fotbalista Anton Ondruš se do historie československého sportu zapsal především jako kapitán mistrů Evropy z roku 1976 i bronzového týmu z ME 1980.

Jeden z nejlepších stoperů v historii československého fotbalu byl nepřehlédnutelný nejen díky své urostlé postavě, ve své době patřil mezi obránci k absolutní evropské špičce. Dlouholetá opora zadních řad Slovanu Bratislava i reprezentace oslaví 27. března sedmdesátiny.

Dnešní fotbal není fér, říká Panenka. Sám prý kvůli fair play zahazoval penalty Dnešní fotbal není fér, říká Panenka. Sám prý kvůli fair play zahazoval penalty Čtěte zde

Dres se lvíčkem na prsou oblékl Ondruš celkem v 58 zápasech (z toho třicetkrát jako kapitán) a vstřelil devět gólů. Debutoval v den svých 24. narozenin v březnu 1974 proti NDR a okamžitě se stal nepostradatelnou součástí týmu, který nepoznal hořkost porážky v 23 utkáních v řadě za sebou.

Nejslavnější chvíle zažili svěřenci trenéra Václava Ježka na evropském šampionátu 1976 v Jugoslávii, kde Československo vybojovalo senzační zlato. Ondrušův přínos ocenili direktoriát turnaje i novináři, kteří ho zařadili do all stars týmu ME. V prestižní anketě Zlatý míč o nejlepšího evropského fotbalistu roku obsadil šesté místo.

V té době se o útočného stopera Ondruše zajímala řada předních západoevropských celků, tehdejší režim však odchodům hráčů do ciziny nepřál. "Chtěl mě Bayern, už jsem měl na stole smlouvu. To samé Stuttgart, Mönchengladbach. … Ale legálně to nešlo a o emigraci jsem neuvažoval," řekl v jednom z rozhovorů.

Výborný hlavičkář zůstal ve Slovanu Bratislava, kam přišel již jako devítiletý a v jehož dresu si připsal drtivou většinu ze svých 226 prvoligových duelů a 38 branek. Dvakrát se tam radoval ze zisku mistrovského titulu, v roce 1974 zvedl nad hlavu i Československý pohár. Do zahraničí se nakonec dostal až v roce 1981, kdy přestoupil do FC Bruggy, avšak příliš se neprosadil. Později působil v nižších soutěžích ve Francii a ve Švýcarsku, kde se usadil i po ukončení hráčské kariéry.

U fotbalu zůstal absolvent Vysoké školy ekonomické i nadále jako hráčský manažer. Krátce byl prezidentem Slovanu Bratislava, Slovensko zastupoval v jedné z komisí UEFA a v době mistrovství světa v Jižní Africe působil i ve funkci generálního manažera reprezentačního A-týmu. V anketě o nejlepšího slovenského fotbalistu 20. století obsadil šesté místo.

S francouzskou manželkou Florence má syny Tonyho a Lucase.

reklama