Jarolím: Fotbalistům chybí vůle se obětovat. Mladí jdou do ciziny moc brzy, dnes bych syna nepustil

Vít Chalupa
6. 10. 2016 6:00
Přečtěte si velký rozhovor s novým trenérem české fotbalové reprezentace Karlem Jarolímem, který uskutečnil pro Aktuálně.cz a německý magazín Kicker. V jeho první části se Jarolím vyjadřuje především k nadcházejícímu kvalifikačnímu duelu s Německem, transformaci českého národního týmu po Euru 2016 i širším souvislostem současné krize tuzemského fotbalu.
Karel Jarolím v minulosti reprezentaci dvakrát odmítl.
Karel Jarolím v minulosti reprezentaci dvakrát odmítl. | Foto: Milan Kammermayer

Co tedy očekáváte od sobotního zápasu s Německem v Hamburku? Když to vezmete skutečně reálně, čeho můžete dosáhnout? S čím byste byl spokojený?

Ve fotbale je možné všechno. Jsou to také jen lidi. Nejhorší na tom je, že na tu samotnou přípravu nemáme tolik času, protože to není jako v klubu, kde se některým činnostem můžete věnovat denně a dlouhodobě.

Nemůžeme ale zalézt před vlastní šestnáctku a tam být v pasivním bloku a čekat, co bude. Takto to odehráli Norové a dopadli špatně. A ještě mohli dostat víc gólů. Jasně, v zápase se nevyhneme tomu, že náš obranný blok bude hlouběji, ale musíme v něm být aktivní. Německé hráče znám tak dobře, že by nás neměli něčím zaskočit. Ale to se nakonec uvidí až na hřišti.

Můžete hledat inspiraci a motivaci v posledním vzájemném utkání Německo–Česko?

Vyhráli jsme tam? Jo, jo, pamatuji si to, i když je to nějaký pátek zpátky. A vyhráli jsme dost výrazně, že? 3:0. (Německo–Česko 0:3 v říjnu 2007 v Mnichově při kvalifikaci ME 2008 – pozn. red.) To jsme Němce trochu zaskočili. Myslím, že ten zápas tenkrát hodně podcenili. Kéž by se to opakovalo i tentokrát.

Jak často se díváte na videa s německými zápasy?

Po prvním kvalifikačním kole jsem si týden "odfrkl“, abych načerpal energii, ale od té doby pak už jedu naplno. Jejich zápasy sleduji průběžně. Ať to byla jejich kvalifikace v Norsku, nebo utkání na mistrovství Evropy ve Francii. Viděl jsem šest posledních zápasů. Ne, ne, nemám Němce k snídani, k obědu a k večeři. Jednou za den stačí. (smích) Ale s trenérským štábem se přípravě na Německo věnujeme hodně. Děláme sestřihy, hledáme inspirace, jak bychom se měli prezentovat my. Snažím se na to utkání připravit co nejlépe, i když vím, že to nebude jednoduché.

Sledujete jen německé hráče, nebo i jejich soupeře a tam hledáte tu zmiňovanou inspiraci?

I na soupeře. Někde už jsem našel, jak příkladně se soupeř choval. Ale mám i připravené příklady, jak by to vypadat nemělo.

A ještě vás baví německý fotbal?

Nic jiného mi nezbývá. Rozčilují mě. A čím víc na ně koukám, tím víc vidím, jak to doopravdy umějí. My se musíme snažit hrát tak, abychom jim nevytvořili optimální podmínky pro jejich hru.

Největší hrozba? Müller. Kde by bez něj Bayern byl

Na koho z německého týmu budete své hráče nejvíce upozorňovat?

Na každého.

Takže jinak: Thomas Müller, nebo snad Toni Kroos?

Jeden je důležitý v určité fázi hry, druhý v jiné. Kroos je hráčem, na kterém stojí tvorba hry a následného útoku. Müller je nepříjemný ve finální fázi. A bohužel není sám. Uvidíme, kdo s ním proti nám nastoupí v útoku. Jestli tam bude Götze, nebo Gomez. Nebo snad Özil, u kterého člověk skoro netuší, co dokáže vymyslet. Viděl jsem Müllera v Oslu a on je prostě nekompromisní. To je tak důležitý hráč. Jak pro reprezentaci, tak i pro Bayern. Když v Lize mistrů hráli bez něj, byla jejich útoční síla otupěná.

Co se dá vymyslet na Manuela Neuera?

(smích) Toť otázka. Snad takovou střelu, aby neměl šanci. I když jemu dát gól je nesmírně složité. Ale… Je to jenom člověk. Doufám, že se nám to podaří. Samozřejmě se připravujeme do detailů a hledáme, kde by mohl mít nějakou slabinku. To chceme hráčům dostat do hlavy. Jenže v samotném zápase je to složitější.

Koho vlastně považujete za momentálně nejlepšího hráče ze současného týmu Joachima Löwa?

Nezůstanu u jednoho jména. Tam ta osa je jasná: Neuer – Hummels, případně Boateng, který se zřejmě vrátí po zranění, Kroos v prostředku, nemohu zapomenout na Khediru. A dál Özil a Müller. Nechci říct, že by ostatní byli kompars, ale tito jsou pro německou reprezentaci klíčoví.

A to jediné jméno?

Müller. Dlouhodobě.

Kdo nahradí Rosického?

Jak moc vám nyní proti Německu bude chybět zraněný Vladimír Darida? Přece jen má z týmu nejvíce zkušeností se současným německým fotbalem.

Bude chybět. Ale s tím nic nenaděláme a musíme se s tím vypořádat. Neměl bych problém se s ním spojit, aby něco poradil.

V čem je podle vás zdravý Darida dobrý, silný?

Je pracovitý, obsáhne velký prostor, což je jeho největší deviza. Navíc umí dobře zakončit ze střední vzdálenosti, i se dostat do koncovky. Záleží také, na jakém místě hraje. Já jsem ho použil víc vzadu, než je jeho tradiční místo v Herthě, kde hraje ofenzivněji hned pod útočníkem. Díky své pracovitosti však umí zastat obě pozice.

Kdo bude nástupcem Tomáše Rosického? Měl by jím být právě Vladimír Darida?

Typologicky je Vladimír jiný. Kdo by mohl mít podobné vlastnosti jako Rosický, je Bořek Dočkal. Pro ofenzivu je a bude důležitý hráč.

Chybí vám Petr Čech? Je Tomáš Vaclík adekvátní náhradou?

To ukáže až doba. Já jsem ho u týmu nezažil, takže nemohu říct, jestli mi bude chybět. Petr Čech byl, je a bude osobnost. On se tak rozhodl, já to prostě neřeším. Pevně věřím, že Tomáš je tou náhradou. Chytá v Basileji, v týmu, který pravidelně hraje Ligu mistrů a poháry.

Vidíte v kabině nového lídra?

Zatím je krátká doba, abych řekl, je to ten nebo ten. Ti dnešní kluci jsou možná sami zaskočení tou situací. Byli zvyklí, že tam nějaký lídr byl. A teď by se to mělo přenášet na ně. Tedy i na Vladimíra Daridu. Je tam Tomáš Sivok.

Jak vidíte výkonnost Pavla Kadeřábka? Sledujete ho v bundeslize?

Samozřejmě sleduji. Možná by mu víc vyhovovalo hrát v mužstvu, které je více ofenzivně laděné. Ale pro něj je nyní důležité, že teď má místo v sestavě, a Hoffenheim by pro něj mohl být pouze přestupní stanicí.

Při první nominaci jste stáhl také po Jaroslavu Drobném. Co pozitivního může dát 37letý brankář vašemu mužstvu?

Všechno. Už jen jeho přítomnost je fajn, on umí věci krásně odlehčit. Navíc v posledních týdnech se v budenslize opět dostal do branky, i když chytá v týmu, který na tom není zrovna dobře. Ale on má léta zkušeností. A to se počítá. Vysvětlil jsem mu, v jaké roli ho do mužstva beru. On s tím neměl problém. Radou, zkušenostmi je schopný mladším klukům pomoci, uklidnit je.

Dnešní fotbalové generaci chybí vůle

Před deseti i dvaceti roky patřilo Česko v Evropě mezi nejlepší. Proč už to tak není? V čem to vězí?

Odrostla výjimečná generace. Upozornili na sebe ještě doma a pak šli do dobrých evropských klubů, kde pravidelně hrávali. Nejsme tak početný národ, že by se tady každý rok rodilo X výborných hráčů.

Stala se někde chyba? Ve výchově?

Nemyslím si, že výchovou. Ti hráči se musejí narodit. Musejí to mít v sobě. Ten talent. Asi je to dané i dobou. Dnes mají děti mnoho možností vyžití. I když je fotbal pořád nejpopulárnějším sportem, tak jsou i jiné věci. Pokud chce dělat fotbal někdo skutečně pořádně, tak je to dřina. A ne každý to chce podstoupit. Takže to sklouzává k pohodlnosti.

Česku stále více chybějí mezinárodně uznávaní hráči. Po Euru ve Francii skončil Petr Čech, nejasná je situace kolem Tomáše Rosického. Pracují dobře české kluby? Vychovávají hráče pro mezinárodní fotbal?

Průběžně se dobří mladí objevují, ale pak je to na nich samotných. Jak moc chtějí. Jestliže chcete fotbal dělat pořádně, je třeba tomu podřídit víc, něco obětovat. Prostě nelze mít všechno, tam musí jít něco stranou.

Bylo to jinak v době, kdy přicházeli Berger, Nedvěd či Poborský? V čem?

Je to v mentalitě těch kluků. Musejí být hladoví, musejí chtít. Pak je tomu člověk ochotný něco obětovat. Dnes dětem chybí vůle. Ano, může to trochu mít spojitost s politickým režimem v zemi. Za to ho minulého byl sport jednou z možností, jak se dostat "ven“. Ale… Problémy mají i v zemích, kde totalitu nezažili. Takže je to o charakteru toho jednotlivce.

Znamená to, že úroveň české ligy spadá do druhé či třetí kategorie?

Tak nějak, druhá, možná třetí. Záleží na úhlu pohledu a počtu zemí v té které kategorii. V první nejsme. Tam bych řadil Německo, Anglii, Španělsko, Itálii, Francii a možná i Portugalsko.

Je přechod do zahraničí pro české hráče až příliš obtížný?

Ano, je to obtížné. Znám to z vlastní zkušenosti. Syn David odcházel do Německa v 16 letech. Když se na to podívám zpět a mohl to udělat jinak, tak bych ho nepustil. Ale on byl zřejmě asi jedním z mála případů, že se dokázal prosadit. Myslím, že ti hráči dnes odcházejí velmi brzy. Možná po tom touží rodiče, agenti. Pro vývoj toho kluka to není dobře. Ztratí domov, dostane se do jiného prostředí. Měli by dorůstat tady a také se prosadit v české lize. Pokud budou dobří, tak proč pak nejít. Ale musejí si připravit půdu. Ve většině případů, když odcházejí jako hodně mladí, tak se vrací s nepořízenou.

Čím to je, že snad každý český fotbalista, který odešel do zahraničí, tak vypráví, jak je to jiné, tvrdší, obtížnější, náročnější tréninky, větší intenzita? Nebo u nás nejsou takové nároky na hráče?

Netroufnu si hodnotit jiné trenéry. Já jsem se v klubu snažil být na hráče přísný, tak aby byli co nejlépe připravení. Ne, zahraniční hráči nejsou jiní, jsou ze stejných kostí a svalů jako naši. Ale to jde hlouběji. V tom konečném je to o kvalitě té které dané ligy. Je tam prostě větší tlak. V zahraničních ligách každý může porazit každého, tedy kromě Bayernu (smích), ligové zápasy se musejí hrát ve velkém tempu, s nasazením. To tady u nás bohužel není.

Ale čím to je?

Kvalitou. Individuální kvalitou. Tady nejsou přinucení. Je to i o prostředí, v jakém se hraje, diváckém zázemí. Když na vás kouká čtyřicet padesát tisíc diváků, nikdo si nedovolí nic vypustit. Když to udělá podruhé, tak ho vypískají.

Druhou část velkého rozhovoru, který Jarolím poskytl Aktuálně.cz a magazínu Kicker, si můžete přečíst zde. Nový kouč české reprezentace v ní hovoří třeba o tom, proč dvakrát odmítl nabídku vést národní tým, nebo o tom, jak z něj trenérské angažmá v Arábii udělalo diplomata.

 

Právě se děje

Další zprávy