Glosář - Je to, jako když po velmi dlouhé době otevřete garáž. A když stáhnete plachtu, připomenete si zprvu pohledem, že ten závodní vůz vlastně ještě máte. Než ho však znovu zkusíte vytočit do plných otáček, musíte nejprve zjistit, jestli za tu dobu nečinnosti některé součástky nezkorodovaly, a nebude tedy potřeba je vyměnit. Případně rovnou zkusíte nové, zatím nevyzkoušené a neopotřebované.
Do těch absolutních otáček se česká fotbalová reprezentace musí "rozfajrovat" v červnu v norském Oslo, kde dostane příležitost napravit, co už v úvodu kvalifikace o MS 2018 zkaňhala. Případný úspěch v Norsku totiž ještě může otevřít cestu k podzimu. V jeho průběhu se pak ve zbývajících zápasech o turnaj v Rusku buď ještě může reálně bojovat, anebo už Češi jen dohrají skupinu tak trochu z povinnosti.
Ale červen je ještě daleko. Teď máme ještě v kalendáři březen a s ním právě spojenou onu oživovací operaci se "stahováním plachty". Na první otočení klíčkem v zapalování se podařilo ve vyloženě tréninkovém testu porazit Litvu 3:0, v neděli od 18 hodin je v San Marinu na programu další zkouška. Tentokrát už ale tak ostrá, že se započítává i do výsledkových listin.
A když se na první gól čekalo ve středu v Ústí nad Labem jen s lehkou nervozitou, je nabíledni, že v neděli už by tohle případné čekání nabralo trýznivější podoby. Zápasy s "trpaslíky" jsou totiž o jediném: o tom, jak rychle se v nich favoritovi podaří vstřelit branku.
A právě v tom mohl být přípravný zápas s Litevci pro trenéra Karla Jarolíma nejužitečnější. Pokud mu měl ukázat, u kterých hráčů, jež má v týmu, to teď jaksi nejvíc "smrdí gólem", pak mu z testu musela vyjít dvě jména, a to Michael Krmenčík a Jakub Jankto.Ten první už v repre-dresu zazářil v listopadu, ten druhý je "součástkou" fungl novou, která se ovšem výborně zaběhala jak v týmu do 21 let, tak už i v italské Serii A a stojí o ni hodně i za kanálem La Manche, kupříkladu v Arsenalu. (Což obvykle znamená, že nejspíš skončí u konkurence, tedy v Liverpoolu nebo v Manchesteru City…)
Ale zpět k reprezentaci. Ano, forma je přelétavá, středa není neděle, a co platí na cvičišti, to pak na bojišti také může vypadat jinak, ale tipnu si, že přinejmenším jeden z těch dvou v neděli v základu hrát bude. A skoro bych to viděl na Jakuba Jankta.
Vlastně i proto, že tak trochu pověrčiví fotbalisté by mohli věřit na jeho magii. Ta se dá vysledovat v tom, že Jakub Jankto gól vstřelil ve svém prvním zápase v Udine, v dresu české "21" i teď při prvním mači v reprezentačním A-týmu. Tak proč by se neměl trefit i ve svém prvním startu v kvalifikaci o MS?
Zvoní vám telefon? Zdvihněte ho, co když je to Šeterle?!
Právě to, co proti Litvě při své gólové akci ukázal, jako by Jarolímově týmu, zejména v počátcích bojů o Rusko, fatálně scházelo: individuální sebevědomá akce s chladnou a přesnou koncovkou.
V Ústí ovšem zabodoval i Michael Krmenčík, který se s osudem statečně pere jak v Plzni, kde už z něj po zimě zase udělali náhradníka, tak v národním týmu. V něm zaujal jak v domácím duelu proti Norsku, kde vsítil důležitou branku, tak i nyní proti Litvě, kdy se na něj nejdřív odpískala penalta, s níž si poradil Hořava, a následně pak Krmenčík osobně uzavřel skóre na 3:0, a to po pěkné spolupráci se znovuobjeveným Ondřejem Čelůstkou, na kterého si po jeho debutu proti Kanadě po tři a půl roku nikdo na Strahově nevzpomněl.
Na jednu stranu to lze chápat, protože pozice pravého obránce je obyčejně kvalitně zdvojená Pavlem Kadeřábkem a Theo Gebre Selassiem, na druhou stranu trochu zarazí historka o tom, že cizí číslo, které mu po Kadeřábkově omluvence pořád vyzvánělo, Čelůstka v turecké Antalyii dlouho nebral, protože ho prostě neznal - a tak se s ním manažer reprezentace Jaromír Šeterle zkontaktoval, až když do komunikace zapojil i Čelůstkova otce.
Jeden by si řekl, že ozvat se alespoň několikrát do roka i fotbalistům, co sice nyní stojí vně národního týmu, ale hypoteticky do jeho širšího okruhu patří, by snad manažer nebo trenér národního týmu mohli, to aby pak dotyční měli alespoň jejich čísla v telefonu, ale asi toho stavitelé našeho národního týmu mají moc.
To víte, jeden reprezentační blok vám skončí v půli listopadu. A ani se nenadějete, koncem března už je tady další.
Okysličování mladou krví "áčku" velmi svědčí
Ty čtyři měsíce bez reprezentačního programu pak ostře kontrastují s hektikou rychlého srazu, kde si hráči v pondělí odbudou slavnostní povinnosti na vyhlašování Fotbalisty roku, pak máte k dispozici dva tréninky, jeden přípravný zápas - a už jedete do San Marina modlit se, ať už tam nějaký ten gól rychle dáme. Protože tohle je zápas, který nenabízí žádnou velkou slávu, ale jen případnou past možného zatracení, to kdyby se snad ten gól podobně jako ve třech úvodních duelech kvalifikace, nedejbože, vstřelit nepodařilo.
A když se to zmákne, budou zase mít Jarolím a spol. něco přes tři měsíce času před červnovým blokem, který tvoří příprava v Belgii a zmíněná důležitá kvalifikace v Norsku. Ten čas pak bude potřeba využít hlavně k tomu, aby se rozumně rozdělily lidské zdroje s týmem do 21 let, který se v červnu chystá na ME své věkové kategorie v Polsku.
Antonín Barák, Jakub Jankto i Patrik Schick mohou v červnu zvládnout obojí, jak zápas v Norsku, tak šampionát na polských stadionech, jen by přišli o rakouské soustředění "21", což je asi daň, kterou lze snést.
Talent roku Schick tentokrát do březnového programu reprezentace kvůli zranění zasáhnout nemohl, Barák a především novic Jankto proti Litvě ukázali, že do nejsilnějšího výběru země patří.
Stejně jako loni v létě proti Arménii využili Češi nějaké skuliny v regulích, které jinak počítají s tím, že v oficiálních mezistátních zápasech lze střídat nejvýše šestkrát - a stejně jako v srpnu v Mladé Boleslavi poslali i tentokrát na plac v každém poločase jinou jedenáctku.
Ani ta první (ve složení Vaclík - Gebre Selassie, Sivok, Brabec, Novák - Darida, Barák - Krejčí, Dočkal, Zmrhal - Škoda) nehrála vyloženě zle, ale středem se jí Litevce nedařilo přehrát vůbec a přes křídla akci úspěšněji rozvinula jen občas. Ke střelbě se Barák a spol. dostávali spíše ze střední vzdálenosti. A největší šanci poločasu musel naopak na druhé straně likvidovat Vaclík.
Hra byla ale poněkud strnulejší než po změně stran. Jen ve stínu svých předchozích výtečných výkonů v reprezentaci se pohyboval Dočkal, ale vzhledem k tomu, že předchozí týdny spojené s přestupem a stěhováním do daleké Číny byly pro něj asi opravdu velmi hektické, lze pro to najít pochopení.
Fungovala slávistická souhra Hušbauer - Sýkora
České složení pro druhý poločas vypadalo následovně: Koubek - Čelůstka, Kalas, Suchý, Hloušek - Hušbauer, Mareš - Sýkora, Hořava, Jankto - Krmenčík. (Mimo hru tak zůstali jen brankář Pavlenka a útočník Přikryl.)
Herní projev téhle party byl trochu živější, přičemž nutno podotknout, že zápas logicky trochu změnil ráz, když Hořava ve 48. minutě otevřel proměněnou penaltou skóre. A svou roli jistě sehrála i skutečnost, že Litevci střídali 7 lidí po uplynutí hodiny hry. Než nově příchozí chytili rytmus, skóroval v 65. Jankto. A Krmenčík gólový účet podtrhl jedenáct minut před koncem.
Kromě už jmenovaných se docela blýskala i dvojička Hušbauer-Sýkora, která využívala výtečné souhry, již uplatňuje i v ligových zápasech Slavie.
Jestli v tom duchu oslovila i Karla Jarolíma v jeho úvahách o základní sestavě, v níž Česko vyběhne v San Marinu, zjistíme v neděli.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
