Praha - Španělskému stylu tiki-taka ještě podle něj zdaleka neodzvonilo. V německém taktickém konceptu mu chybí klasičtí krajní obránci. A Chelsea by podle něj s anglickou reprezentací na hřišti velký problém neměla.
Jaroslav Hřebík, sportovní ředitel Sparty, visí v průběhu fotbalového MS 2014 v Brazílii očima na obrazovce.
A je přesvědčen, že to, co vidí, jen potvrzuje správnost dlouhodobé koncepce, kterou ve Spartě nastolil.
Některé týmy jako Brazílie či Argentina jako by na MS spoléhaly jen na jednu velkou hvězdu. Může sólista, ať už je to Neymar nebo Messi, dovést svou zemi k titulu?
"Od některých expertů v televizi slýchám, že prý rozhodnou právě rozdíloví hráči. Jistě se shodneme, že takovým rozdílovým hráčem je třeba Cristiano Ronaldo. Ale jak dopadl? Nejdůležitější ze všeho je podle mě správně realizovaný způsob hry týmu. Bez něj by takzvaní rozdíloví hráči neuspěli. A když se ptáte na Argentinu či Brazílii... Ono se třeba řekne, že v tom a tom zápase zahrála tahle mužstva dobře. Ale je taky potřeba se dívat, kdo a jak hrál zrovna proti nim."
Jinými slovy, je snazší ukázat se proti Kamerunu než proti lépe bránícímu Mexiku nebo Chile.
"Přesně. To, co ve skupině chvílemi předváděli kamerunští obránci ve vlastní šestnáctce, za to by se styděli i naši dorostenci."
Kdo šampionát vyhraje? Němci?
"Nemyslím si to. V základní sestavě se u nich vždy objevili čtyři klasičtí stopeři. Navíc ne moc rychlí. Když nemají na hřišti typické krajní obránce, kteří umí zatáhnout míč po čáře, snižuje se počet variant k rozvinutí akcí, jež mohou být nebezpečné brance soupeře."
Jak to myslíte?
"Jednoduše. Když hrají takhle, soupeř si vystačí s tím, že si dává větší pozor třeba jen na pět hráčů, kteří efektivně můžou ohrozit jeho branku. Kdyby k tomu přibyli i krajní obránci, co umí zatáhnout míč až na úroveň šestnáctky a vytvořit tak přečíslení, situace by se bránícímu týmu významně zkomplikovala, najednou by si musel dávat pozor na mnohem větší počet variant."
Panu Löwovi do hlavy nevidím
Ale Joachim Löw jistě bude mít nějaký důvod, proč prioritně volí variantu hru se čtyřmi stopery, ne? V osmifinále už, pravda, po zranění Mustafího musel improvizovat a ze středu zálohy přesunout na pravý kraj obrany pohyblivějšího Lahma...
"Každý trenér přemýšlí tak, aby vyhrál. Občas slýchávám, že někteří naši experti přesně vědí, alespoň to říkají, co se tomu kterému trenérovi na šampionátu právě honí hlavou. V tomhle já, přiznám se, sloužit nemůžu, dovnitř do hlav svých kolegů opravdu nevidím. Trenér Löw určitě pro výběr svojí sestavy nějaké důvody má, ale mně přijdou i ti jeho střední obránci nedostatečně rychlí. Když se Německo dostane do situace, že bude prohrávat, a bude pak potřebovat hodně vysoko vysunout obranu, nebudou to potom dozadu stíhat."
Tak co převáží, kdo bude na šampionátu nejúspěšnější?
"Od osmifinále už vidíme, že jsou zápasy mnohem vyrovnanější. Já si myslím, že uspěje správný způsob hry. A kvalitní hráči, kteří ten správný způsob hry využijí.“
Jak ten správný způsob vypadá?
"Obranný blok musí být dostatečně kompaktní, jeho hloubka by neměla být větší než dvacet metrů. Čili jinak řečeno: v kvalitním týmu by mezi obrannou linií a napadajícím útočníkem neměla být větší vzdálenost než dvacet metrů. Samozřejmě že to úplně neplatí na útočné polovině, kde obránci musí kvůli ofsajdu stát na půlicí čáře."
Co dál?
"Hráči bránící v tom bloku musí být dostatečně blízko u sebe a pohybovat se podle změny těžiště hry, tedy podle toho, jak se posouvá míč. Za balonem musí být alespoň osm, lépe devět hráčů."
A když míč získají?
"To je ten nejdůležitější moment. V tu chvíli soupeř, který ztratil balon, ještě není zformovaný do svého obranného bloku a je nejzranitelnější. Takže pokud v tu chvíli přijde správná, dostatečně prudká přihrávka, je tam velká šance efektivně ohrozit branku."
A co když se útočí do zformovaného bloku?
"Pokud je dobře vystavěný, tak máte prakticky jedinou šanci. Roztrhat ho."
Jak?
"Aktivitou. Permanentními náběhy za obranu. Krásně to ve skupině dělal Alexis Sánchez z Chile. On tam jde popáté, pošesté, nedostane balon, ale je mu to jedno, naběhne tam zase, nádhera. U nás abyste byl rád, když se tam dorostenec rozeběhne dvakrát za poločas. Ale když se navíc do takového náběhu dostane i několik hráčů najednou, tak ani ta zformovaná obrana vůbec neví, kam míč půjde. A roztrhá se."
Nedojeli právě na tohle Španělé? S náběhy Robbena a Van Persieho si zjevně nevěděli příliš rady... Je teď španělský styl mrtvý a poražený?
"Oni s ním byli úspěšní velmi dlouho a byla jen otázka času, kdy na to někdo vymyslí protizbraň. A tou se ukázala být vysoká aktivita, zahraná ovšem správně a dostatečně bezpečně. Takhle se fotbal vyvíjí, nejdřív přijde progres v obranné fázi a pak se na to dostaví nějaká reakce ve fázi útočné. Ale ten španělský systém je velmi propracovaný a je ze všech nejdál. Teď jen musí nalézt nějakou svou modifikaci, která na neúspěch na tomhle šampionátu zareaguje. A když se jim to podaří vyřešit, budou Španělé v popředí i dál. Vždyť se podívejte na úspěšnost jejich klubových celků v pohárové Evropě."
Chelsea by s Anglií neprohrála
Mnohé v základní skupině zaskočila hra Belgičanů, od černého koně šampionátu čekali fanoušci po herní stránce asi víc... Až v osmifinále přišlo proti USA jisté zlepšení.
"Všude čtu, že si máme Belgii brát za vzor, ale... Mají tam hráče, kteří jsou individuálně na výši, jsou hodně útočně vyladění, ale z hlediska současného vývoje fotbalu vidím nedostatky ve způsobu jejich obranné fáze hry. Hlavně ty obrovské díry před obránci... Ti zadáci to pak opravdu nemají snadné."
Hvězdný Eden Hazard měl kvůli neochotě bránit problémy už s José Mourinhem v Chelsea, tady to dost možná částečně pokračovalo, ne?
"Každý tým je jinak vystavěný, má jiné součinnosti. V zápasech ve skupině bylo vidět, že za Hazardem, který tady hraje zleva, měl velké trápení Vertonghen, na kterého se to valí, protože mu Hazard prostě nepomůže. A navíc to také není klasický krajní bek, i Belgičané si v sestavě na krajích vypomáhají stopery, kterým pak v určitých momentech také scházejí potřebné automatismy."
Vývoj dospěl tam, že větší výběr hráčů než reprezentační trenér má dneska trenér či manažer velkoklubu, který si může koupit prakticky kohokoli. A nemusí se omezovat tím, jaký cestovní pas ten který hráč nosí v kapse. Platí i z tohoto důvodu, že by nejlepší klubové týmy měly být dnes kvalitnější než ty reprezentační?
"Tak ono to má i další logickou návaznost... V klubu můžete s týmem pracovat denně, to se pak součinnosti týmu dostanou mnohem dál než při krátké nárazové práci s národním týmem. Čili Chelsea by podle mě s anglickou reprezentací určitě neprohrála."
A co kdyby se, dejme tomu, postavily proti sobě čtyři nejlepší klubové týmy a čtyři nejlepší celky mistrovství světa. Dejme tomu, že by se personálně nepřekrývaly... Jak by to dopadlo?
"Tak tady už by zase podle mě uspěly spíš ty národní výběry, protože mezi semifinalisty mistrovství světa už máte obrovskou kvalitu a tolik dobrých hráčů do jednoho klubu nezkoncentrujete."
Byl na šampionátu někdo, kdo hrál úplně mimo trend?
"Třeba Íránci tam zkoušeli něco jako Česko na Euru 1996, hluboký, dost pasivní blok, ale v Anglii jsme s tím tenkrát skoro uspěli, to je pravda. Rusové zase třeba hráli to, na co jsou zvyklí z ligové soutěže. Mezi obránci a útočníky tam měli obrovskou hloubku. Pro uplatnění rychlosti jednotlivých hráčů ve volnějším prostoru je to možná částečně výhodné, ale efektivita jejich týmové činnosti pak prostě není taková."
Proč Rusové platí obrovské peníze, v přepočtu 228 milionů korun ročně, italskému kouči Fabiu Capellovi, když potom stejně hrají jako Rusové?
(usmívá se) "Tak asi trochu chtějí ukázat, že na to mají. A také chtějí implantovat do svého systému prvky italské taktiky. Jenže Italové teď už nějaký čas v popředí vývoje nejsou."
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
