reklama

Je konec. Bílkovy bludičky naděje nad močálem zmaru vyhasly

Michal Bílek, teď už bývalý trenér české fotbalové reprezentace Michal Bílek, teď už bývalý trenér české fotbalové reprezentace autor: CPA Eduard Erben
Éra Michala Bílka u české fotbalové reprezentace skončila. Tahle kvalifikace se nepovedla jako žádná jiná.

Glosář - Bludičky problikávající chvílemi skrze mlžný opar, převalující se líně nad temným a zrádným močálem. Snad právě k nim bychom mohli přirovnat světlejší místa české fotbalové reprezentace v jinak totálně zpackané kvalifikaci o MS 2014.

Šálivé světélko naděje probliklo i v úterý v Turíně, ale zhaslo už po padesáti minutách.

Co totiž Mario Balotelli soupeři při svých zahazovaných šancích věnoval, to Petr Čech při hodně, hodně nepovedeném vyběhnutí na míč centrovaný z rohu Italům vrátil. Pirlo a spol. v mžiku otočili skóre na 2:1 - a prakticky skončil příběh.

Příběh o brazilských plážích a kouzelném létě se šampionátem, co se v zemi fotbalu zaslíbené koná jednou za století. A taky příběh Michala Bílka.

Chlapíka, co si uměl naklonit hráče, ale ne fanoušky. I když s týmem postoupil na Euro 2012 a na něm pak až do čtvrtfinále, srdce fotbalového národa si získat neuměl. A v dalším cyklu už to napravit nedokázal, ten se mu totiž nepovedl tak, že už se mu skoro ani víc nepodařit nemohl...

Hašek? Moc by se nezměnilo

Sotva skončil zápas v Turíně, nabídl Bílek rezignaci. A šéf svazu Miroslav Pelta ji obratem přijal. Teď už bývalý kouč národního týmu si dnes ještě jednou, naposledy, prožije trauma v podobě hodnotící tiskovky. Vbrzku si pak vyklidí na Strahově šuplíky a vrátí klíč od kanceláře.

Tak mu poděkujme za to, že se snažil, nedělal křivárny a dal v národním týmu první šanci několika mladým mužům, na kterých to už brzy celé bude stát. V první řadě Vladimíru Daridovi s Matějem Vydrou.

Michalu Bílkovi popřejme do dalšího života, ať nalezne vnitřní klid, srovná se s tím, že tuhle misi nezvládl, nezatrpkne na svět a najde pro sebe novou, správnou cestu, na kterou bude, na rozdíl od té reprezentační, patřit.

A my si přejme, ať se na jeho židli usadí někdo, komu bude pasovat líp. Někdo, kdo zvládne brilantně i jinou taktickou variantu než uzavřenou obranu s rychlými výpady do protiútoku, tak jak to hrál Bílek třeba v Itálii, padesát minut úspěšně.

Nejhlasitěji teď ze zákulisí zaznívá jméno Ivana Haška. V uších mi bohužel stále zní jeho před lety vyřčená věta, že Češi nemají fotbalisty na žádný ofenzivní hurá fotbal. Nedejte se zmást, tenhle kouč patří do podobné "filozofické školy fotbalu" jako Jozef Chovanec, Petr Rada či Michal Bílek.

Ne, od Ivana Haška bych opravdu žádný velký herní progres nečekal. Ostatně v živé paměti je ještě jeho prokoučované utkání v Bratislavě, ve finiši kvalifikace o MS 2010, kdy nechal Jana Kollera na hrotu odříznutého tak nehorázně, až se frustrovaný dobrák "Dino" v afektu na místě definitivně vzdal reprezentace.

Kvalifikační dohrávky na Maltě a v Bulharsku dostane patrně na starosti Bílkův asistent Josef Pešice, nový hlavní trenér se bude vybírat až pak.

Ano, na Euru 2016 bude hrát poprvé 24 (!) týmů, tedy skoro polovina účastníků kvalifikace, a šance na účast je tedy velká, i s trenérem staromilcem. Ale jestli se má český fotbal někam hnout, měl by mít na klíčové pozici odborníka s modernějším, plastičtějším pohledem na věc.

A jestli tu někdo prokázal, že takový pohled má a umí ho velmi efektivně uplatnit, je to v první řadě Pavel Vrba, kouč Viktorie Plzeň.

Základ je vyhrávat doma, říkával "Němej"

Jiří Němec, reprezentační kapitán blahé paměti, toho nikdy moc nenamluvil a s novináři už vůbec ne. Však mu také přezdívali "Němej". Ale jednu větu přesto opakoval často, jako zaklínadlo:  "Základem úspěšné kvalifikace je vyhrávat doma." A věděl, o čem mluví.

Jenže Němcova parta to v 90. letech zvládala, jejím následovníkům to teď vůbec nešlo. Pro úspěch na vlastním stadionu totiž musíte ovládat nátlakovou hru s kvalitním zakončením.

To abyste se v případě, že vám tam něco nespadne se štěstím, mohli opřít o nacvičené kombinace, přesné náběhy nebo signály při standardních situacích. Nic z toho ovšem Bílkově týmu především v téhle kvalifikaci nefungovalo.

"Když doma porazíme jen Maltu, tak to je pak těžké," utrousil zdrceně šéf asociace Miroslav Pelta cestou do Turína, když už tušil, že s postupovou nadějí se tři rundy před koncem skupiny už moc počítat nedá.

Domácí útočná nemohoucnost se projevila zejména v duelech s Bulharskem, kdy si tým vůbec nevěděl rady se základním založením útoku, vybouchnul i proti Arménii. A mezitím se (hodně) nepovedl také duel s Dány. I jejich olomouckou výhru 3:0 přičítali experti mimo jiné detailněji propracovanějšímu a úspěšnějšímu taktickému plánu.

A přeci nebylo všechno jen černé.

Kdo viděl parádní akci, po níž Kozák v Turíně otevřel skóre zápasu s úřadujícími vicemistry Evropy, musel si říct: Panečku, to jsou frajeři!

Ten Rosický, ten má oči! A Jiráček, no ten, co se trápí v bundeslize, jaké zčistajasna zase předvedl zrychlení a neuvěřitelně přesnou přihrávku. A viděli jste to Kozákovo zakončení? Takhle by to za Buffonova záda z tak těžké pozice poslal málokdo, tihle fotbalisti prostě něco umí!

Teoretická naděje asi ještě existuje

Jenže pak by se tentýž pozorovatel podíval na tabulku skupiny B a musel by si říct: To snad není pravda!? Jak je to možné, že ti Češi, co ve dvou zápasech vystrašili, přinejmenším na jistou fázi zápasu, i pyšnou Itálii, posbírali v osmi zápasech jen trapných 9 bodů? A ve finiši skupiny jsou jen o skóre před Arménií? Však se na to podívejte sami:

1. Itálie 8 6 2 0 15:5 20
2. Bulharsko 8 3 4 1 13:6 13
3. Dánsko 8 3 3 2 9:10 12
4. ČR 8 2 3 3 8:8 9
5. Arménie 8 3 0 5 8:10 9
6. Malta 8 1 0 7 4:18 3

Blikající bludičky naděje, to byla úvodní remíza v Kodani, výhra v Jerevanu, která objevila střelce Vydru, domácí bezgólová plichta s Italy a pak 50 minut na jejich hřišti. Ale to prostě na úspěch ani zdaleka nestačilo.

O co se ještě hraje teď? Itálie už má přímý postup na MS jistý, druhou příčku ve skupině, která může znamenat start v baráži, ještě teoreticky mohou opanovat všichni další účastníci skupiny vyjma poslední Malty.

Češi ale v ruce drží už jen velmi nízké karty. K obsazení druhé pozice by

1) museli na Maltě i v Bulharsku vyhrát

2) zároveň by Bulhaři nesměli vyhrát v Arménii

3) zároveň by Dánové v zápasech s Italy a Maltou nesměli získat víc než 2 body. A pokud by náhodou získali body 3, nesměli by pak mít lepší rozdíl skóre než Češi

4) a zároveň by také Arméni nesměli uhrát 6 bodů s Bulhary a v Itálii. A pokud by jich přesně 6 získali, opět by nesměli mít lepší rozdíl ve skóre než Češi

Čistě teoreticky mohou být Češi druzí ve skupině i v případě remízy na Maltě a výhry v Bulharsku, tedy se ziskem 13 bodů, ale to by pak Bulhaři museli dvakrát prohrát a pokazit si výrazně skóre, Dánové uhrát už maximálně bod (a také mít horší skóre) a Arménie by musela prohrát v Itálii. Nebo tam plichtit a nemít lepší rozdíl skóre než Češi.

Druhé místo ve skupině se tedy čistě teoreticky ještě uhrát dá, potíž je v tom, že k účasti v baráži by pak bylo třeba splnit ještě jednu podmínku.

Nic nevypouštět, hraje se o lepší koš

Z 9 kvalifikačních skupin do ní totiž postupuje jen 8 týmů ze druhých míst jednotlivých tabulek, ten s nejslabší bilancí dostane černého Petra. Přičemž platí, že týmům ze šestičlenných skupin se v tomto redukovaném srovnání nepočítají výsledky s mužstvem na poslední příčce tabulky.

Kdyby tedy teoreticky skončili ještě Češi ve skupině B druzí, započítávali by si do této speciální tabulky 9 bodů za výhry v Arménii a v Bulharsku a za plichty v Dánsku, doma s Bulharskem a s Itálií.

V souboji "druhých" by pak byla slušnější šance někoho předstihnout snad ve srovnání s účastníky skupiny E. Takhle vypadá její tabulka:

1. Švýcarsko 8 5 3 0 14:5 18
2. Island 8 4 1 3 14:14 13
3. Slovinsko 8 4 0 4 11:10 12
4. Norsko 8 3 2 3 9:9 11
5. Albánie 8 3 1 4 8:9 10
6. Kypr 8 1 1 6 4:13 4

Když v "éčku" skončí druzí Švýcaři či Island, nemají Češi (s maximálně 9 body v redukované tabulce) šanci. Švýcaři by do ní už teď započítávali 14 bodů, Island 13.

Ale druzí tam mohou skončit i Albánci (v redukované tabulce nyní 7), Slovinci (6) a Norové (5).

Někdo z nich by se tedy musel dostat na druhou příčku, ale přitom zas nezískat příliš bodů, aby jich v redukovaném součtu neměl víc než 9...

Nějaká miniaturní matematická šance na postup do baráže tedy patrně pro Čechy teoreticky existuje, ale v praxi už se s ní moc počítat nedá. Přesto by se zápasy na Maltě a v Bulharsku vypouštět neměly.

Každý bodík se totiž počítá. Třeba do žebříčku národů, podle kterého se pak jednotlivé země nasazují do výkonnostních košů při losování příštích kvalifikací.

Jisté je, že na Maltě nebudou smět nastoupit Kozák, který v Turíně dostal druhou žlutou kartu v kvalifikaci, a Kolář, který byl vyloučen.

Je otázkou, jak se k říjnovým zápasům postaví hvězdy typu Čecha či Rosického. Důležitější ale je, zda se ti dva pustí i do další kvalifikace.

U Čecha je to velmi pravděpodobné, na Euru 2016 mu bude teprve 34 let, to Rosickému už tou dobou potáhne na šestatřicet. Záleží na českém kapitánovi a na novém trenérovi, jestli do toho spolu ještě jednou půjdou. Věřme, že ano.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

reklama