Kradl a poflakoval se. Teď je z Ibrahimovice primadona s citem pro fair play

Miroslav Harnoch Miroslav Harnoch
28. 3. 2016 7:27
Platí za jednoho z největších fotbalových bouřliváků a namyšlených primadon. Málokdo ale ví, co za hvězdou kariérou švédského útočníka Zlatana Ibrahimovice vlastně je. Vzešel z chudých poměrů, potloukal se ulicemi a kradl. Sám tvrdí, že mu vždy šlo o štěstí druhých a hraje fair play.
Zlatan Ibrahimovic
Zlatan Ibrahimovic | Foto: ČTK

Praha - Platí za jednoho z největších fotbalových bouřliváků a namyšlených primadon. Málokdo ale ví, co za hvězdnou kariérou nyní čtyřiatřicetiletého švédského útočníka Zlatana Ibrahimovice vlastně je. Vzešel z chudých poměrů, potloukal se ulicemi a kradl. Sám tvrdí, že mu vždy šlo o štěstí druhých a o to hrát fair play.

Příběh fotbalového snajpra z PSG, který se v úterý večer představí v domácím přátelském duelu proti české reprezentaci, se jeví až pohádkově. Na začátku totiž neměl nic a na konci jsou dvě miliardy korun, které mu nabízejí v Číně, když k nim v létě přestoupí. Však o téhle jeho zázračné cestě z chudoby vyšla kniha "Já jsem Zlatan".

V ní Ibrahimovic vzpomíná, jaké to bylo vyrůstat v uprchlické čtvrti Rosengard na periferii města Malmö. Sice má bosensko-chorvatské rodiče, ale narodil se ve Švédsku. Kdo ví, co by z malého Zlatana vyrostlo, kdyby se nedostal z pod výchovy katolicky zaměřené matky, která se živila jako uklízečka a doma synka trestala vařečkou. Když mu byly dva roky, rodiče se rozvedli a on žil s otcem.

Žil ve čtvrti plné uprchlíků

Šefik Ibrahmovic, bosenský muslim, byl pro změnu alkoholik a o osud dítěte se příliš nestaral. "Nikdo nepřišel a neřekl, jak ses dneska měl, Zlatane, nepotřebuješ pomoct s domácím úkolem?" vzpomíná ve své biografii fotbalista. Dnes ale nedá na svou rodinu dopustit, jejich jména a data narození má vytetovaná na pažích.

Vraťme se ale k malému rošťákovi, který se bez dohledu rodičů mohl toulat po ulicích. Neměl problém si najít kamarády, žil ve čtvrti, kde se to hemžilo uprchlíky z podobných koutů Evropy, jako byli jeho příbuzenstvo. V partě tamních výrostků se naučil dvěma věcem, kopat do balónu a krást.

Díky tomu druhému přežíval, to první ho mělo začít živit až za pár let. Jenže to tehdy na prašném plácku uprostřed sídliště ještě nemohl tušit. "Zkoušeli jsme různé věci, triky, kdo prostrčí balón mezi nohama toho druhého, kdo dá nejtvrdší ránu, udělá nejšílenější kličku, to jsem miloval," zasnil se v rozhovoru pro britskou BBC.

Kolo ukradl i trenérovi

Otec byl údržbářem a měl sotva na to, aby zaplatil nájem. Zlatan si tak na jídlo vydělával zlodějinou. Jeho parta kradla všude a všechno, od sladkostí po auta. "Když jsme něco potřebovali, zašli jsme prostě do obchodu a ukradli to," přiznal s odstupem asi dvaceti let.

Jeho zlodějskou specializací byla kola. Jedno takové si ukradl, aby mohl dojíždět pět kilometrů na trénink a až později zjistil, že obral vlastního trenéra. "Když to kouč zjistil, vzal to velmi dobře, ani mi nevynadal a jen se smál."

Jak rostl, fotbal miloval čím dál víc. Jenže bezstarostný život na ulici z něho vychoval agresivního sebestředného floutka. Bývalá ředitelka školy o něm prohlásila, že byl za 33 let její praxe jedním z pěti nejnevychovanějších studentů, jaké kdy měla.

"Byl jsem mimo, neurvalý, nevydržel jsem chvíli na jednom místě, jako bych měl mravence v kalhotách. Bylo to pro mě těžké, protože jsem přišel z jiného prostředí než ostatní děti. Sám jsem si svým chováním moc nepomáhal. Jednou jsem se neudržel a srazil na tréninku spoluhráče hlavou na zem," uvádí jeden z prvních fotbalových přešlapů.

"Málokdo zbořil tolik zdí jako já"

Když pak v 17 letech podepsal smlouvu s Malmö FF, rodiče spoluhráčů psali petice, aby nezvladatelného mladíka z klubu vyhodili. Nestalo se. S plnoletostí si Zlatan začal uvědomovat, že ve fotbalu by mohla být jeho budoucnost a krotil se.

Ve dvaceti přestoupil do Ajaxu. Pak prošel Juventusem, Interem Milán, Barcelonou, AC Milán a nyní už čtvrtým rokem vládne v PSG. V každém klubu získal minimálně jeden ligový titul a stal se lídrem reprezentace, ve které už obléká i kapitánskou pásku.

Ano, i tak se stává, že v něm bouchnou saze, vyvolá potyčku nehledě na to, jestli jde o spoluhráče nebo protihráče. Během utkání seřve rozhodčího a klidně i trenéra. Pep Guardiola o tom z angažmá v Barceloně ví své. To všechno si Ibrahimovic uvědomuje.

"Udělal jsem spoustu chyb a stále je dělám, nikdo není perfektní. Ale snažím se poučit. Málokdo zbořil tolik zdí, aby se dostal až sem," říká o sobě a dodává, že nikdo nikdy nevěřil, že by kluk z chudinské čtvrti mohl jednou vést národní tým. Sebestředné hlášky však nejsou v kariéře švédského forvarda ničím výjimečným (Více čtěte ZDE).

Rajtoralovi donesl dres do kabiny

Sám se hájí tím, že lidé ho často nemají rádi jen kvůli tomu, jakou má nálepku. "Pořád o sobě čtu a slyším, že jsem arogantní, že mám špatný charakter. Pak mě někdo potká a řekne mi, tahle image k tobě nesedí, takový nejsi. Proto říkám, nesuďte lidi, dokud je nepotkáte osobně," řekl.

Ibrahimovicova slova může potvrdit například František Rajtoral. Plzeňský obránce si chtěl po zápase Ligy mistrů na San Siru vyměnit s hvězdou AC Milán dres. Švédovi se dohoda během utkání vykouřila z hlavy, ale v kabině si vzpomněl a osobně tričko do té plzeňské donesl.

Důkazem "Ibrova" citu pro fair play je i nedávná příhoda v tunelu před zápasem PSG, kdy mu chtěl jeden z otců vyměnit hocha, který půjde s hráčem ruku v ruce na hřiště, za toho svého. Útočník pařížského klubu to ale zpozoroval a zakročil.

"Vždycky jsem se stavěl na druhé místo, hlavně aby ostatní byli šťastní. Všude, kde jsem byl a kde jsem vyhrál, uspokojený jsem byl jen tehdy, pokud byli nadšení i spoluhráči či fanoušci, mám velké srdce," tvrdí o sobě rodák z Rosengardu.

 

Právě se děje

Další zprávy