Na baráž by stačilo porazit Arménii. Bílek měl padnout dřív

Podívejte se na zpackanou kvalifikaci českého týmu obrazem.
Český fanoušek se do Brazílie na mistrovství světa nepodívá. Respektive rozhodně ne proto, aby tam viděl excelovat "Peltovy hochy" v boji o zlatou trofej. Češi v kvalifikaci selhali. Připomeňte si v naší galerii všechny české zápasy a pojmenujme si hlavní příčiny neúspěchu.
Dánsko - Česko 0:0 - Ostrý start. Od nalosování skupin se předpokládalo, že právě s Dánskem si to Češi nejspíše rozdají o druhé místo v tabulce skupiny B. Bílkovi svěřenci ale vůbec nepodali dobrý výkon.
V podstatě se jen bránili domácímu tlaku a dánského gólmana Andersena vážněji neohrozili. I díky skvělému Čechovi skončil zápas bezbrankovou remízou, kterou trenér Bílek velebil jako úspěch.
Česko - Malta 3:1 - 400 minut trvalo, než Češi prolomili čekání na vstřelený gól. Proti komu jinému by už to mělo vyjít než proti outsiderům z Malty. Nakonec se dočkali celkem tři Gebre Selassie, Pekhart a Rezek.
Foto: CPA Eduard Erben
Luděk Mádl Luděk Mádl
16. 10. 2013 9:00
Co Čechům chybělo k úspěchu? Střelec a tři povinné body za domácí výhru nad Arménií. Bílkův pád přišel pozdě

Glosář - Mít v tabulce místo započítané prohry tři body za domácí vítězství nad Arménií, hráli by čeští fotbalisté v listopadu baráž o MS 2014 v Brazílii.

A protože zápas s Armény totálně prokoučoval Michal Bílek, lze při značném zjednodušení říct, že kdyby tehdy v Edenu stál na lavičce někdo vyzrálejší, mohli jsme se dneska chystat na Portugalsko, Řecko, Chorvatsko nebo Ukrajinu. Tedy na týmy, jež budou v baráži pravděpodobně nasazeny.

Alespoň tak to ukazují tabulky po dohrané kvalifikační soutěži, v níž Češi, už po Bílkově rezignaci, tedy pod trenérem Josefem Pešicem, zafinišovali plným počtem získaných bodů, a to po výhrách na Maltě (4:1) a v Bulharsku (1:0).

Chorvatům stačilo 11 redukovaných bodů

Na jednu stranu je to trochu hra s čísly, na druhou stranu je to fakt. Pohled na závěrečné tabulky skupin evropské zóny kvalifikace MS 2014 (najdete je zde) totiž prozrazuje, že Chorvatsku na baráž stačilo uhrát 17 "normálních" bodů, 11 redukovaných (po odpočtu výsledků se 6. týmem tabulky, konkrétně Makedonií).

Jak vidno, právě "česká" skupina B se stala tou, co "chytila" černého Petra. Druzí v pořadí Dánové se stali nejsmutnějším druhým týmem evropských tabulek, se 16 normálními a 10 redukovanými body (po odpočtu 6 bodů za dvě výhry nad Maltou) měli při srovnání s ostatními "stříbrnými" celky jednotlivých tabulek nejslabší bilanci a do baráže se nevešli.

1. Itálie 10 6 4 0 19:9 22
2. Dánsko 10 4 4 2 17:12 16
3. Česko 10 4 3 3 13:9 15
4. Bulharsko 10 3 4 3 14:9 13
5. Arménie 10 4 1 5 12:13 13
6. Malta 10 1 0 9 5:28 3

Kdyby jsou sice chyby, ale platí, že pokud by Češi s Arménií doma neprohráli 1:2, ale připsali si v tom zápase 3 body, měli by jich 18, tedy 12 redukovaných. Jak známo, do srovnání "druhých" se nepočítají výsledky uhrané se šestými celky konečných tabulek, takže Čechům by se škrtalo 6 bodů uhraných s Maltou.

Kdyby tedy Češi měli po výhře nad Arménií 12 redukovaných bodů, byli by na tom líp než Chorvati, jimž na baráž nakonec stačilo 17 bodů, přesněji 11 redukovaných.

Jak už jsme přiznali, je to trochu hra s čísly.

Hernímu projevu českého týmu totiž podle všeho výrazně prospělo, když k závěrečným utkáním ve skupině nastupoval bez enormního tlaku na výsledek. Pod psychickou zátěží byl slabší a to není zrovna výsada šampionů.

A naopak třeba zmínění Chorvati by se pod větším konkurenčním tlakem v posledním kole možná víc snažili ve Skotsku, kde v úterý prohráli 0:2.

Černý Petr kvůli loupeživým Arménům

Ale nic to nemění na faktu, že postup ze skupiny alespoň do baráže byl pro Čechy při vší té herní bídě relativně blízko.

Kromě Itálie totiž skupina B druhého jasného tahouna neměla a týmy si v sériích neustálých překvapení braly pořád bodíky mezi sebou.

Významnou roli v tom sehráli "lupiči bodů" z Arménie. Aby pátý celek tabulky posbíral v kvalifikaci 13 bodů, to opravdu nemá obdoby. A dovolte zase jedno kdyby... A sice tohle: kdyby Arménie neprohrála doma s Maltou, umístila by se v konečné tabulce před Čechy...

Že arménskému "brejkovému" týmu vyhovují zápasy na hřištích soupeřů, se vědělo. Ale že budou Arméni schopni posbírat výhry v Česku, v Dánsku i na Maltě a bod navrch v Itálii, to opravdu napadlo asi málokoho.

A že podobný osud potká v kvalifikaci český tým, to už, jak říkává předseda Pelta, hlava vůbec nebere.

Připomeňme si to ještě jednou: V domácím prostředí Češi porazili jen Maltu, po bodu uhráli s Italy a Bulhary.

To je bilance katastrofální.

Venku ovšem vyhráli v Arménii, na Maltě a v Bulharsku, bod přivezli z Dánska, o gól podlehli jen v Turíně Itálii.

A to je bilance v podstatě velmi dobrá.

V součtu to ovšem nestačilo, domácí ztráty byly příliš velké. Přehrát soupeře a zúročit převahu vstřelenými góly, to byl v domácím prostředí pro české hráče neřešitelný problém.

Ach, kdyby na plac neposlal stopera...

Nejstrašidelnější byl v tomto ohledu domácí zápas s Bulhary, v němž Bílkovi hoši působili dojmem, že se vidí poprvé v životě a s hrou jménem fotbal se také teprve seznamují. Na Letné nebyli prakticky schopni založit ani jednoduchý postupný útok.

Partii na úrovni naopak sehráli doma jen s vicemistry Evropy z Itálie. Ti logicky jen tupě nebránili, takže české akce získávaly prostor k průnikům. Byť také bez gólového vyjádření.

Efektivně uspět proti uzavřenější obraně, to byl ale úkol takřka neřešitelný a projevilo se to zejména v Edenu proti Arménii. Bílek proti ní v domácím prostředí poprvé použil herní schéma 4-4-2. A dopředu poslal dva typově podobné útočníky Kozáka s Rabušicem.

Jak se po utkání shodli experti, například Dušan Uhrin se Zdeňkem Nehodou (viz zde), Kozák s Rabušicem si na hřišti navzájem spíš překáželi, než aby si vyhověli.

A převaha, která se přelévala do obrovského množství standardních situací, neměla žádné vyústění, protože standardky nebyly dobře secvičené. Útočníci měli špatné náběhy a mnozí si tehdy vzpomněli na Bílkův kvalifikační start v bojích o Euro 2012, kdy podobně tupě bušili Češi v Olomouci do litevských vrat.

Čili za ty roky v tomto ohledu posun NULA.

A když se ještě vrátíme do Edenu a duelu s Arménií, tam Bílek svůj taktický propadák korunoval tím, že Limberského, sužovaného žaludečními křečemi, střídal za nepříznivého stavu stoperem Suchým, místo aby na plac poslal dalšího ofenzivního hráče...

Ano, je to opět zjednodušující, ale zrovna tenhle moment nakonec mohl být pro neúspěch v kvalifikaci rozhodující.

Hledá se střelec. Zn.: Už dlouho

V globálním pohledu je samozřejmě podstatné, že český tým stále nenašel svého střelce. V předchozí kvalifikaci nastřádal nejvíc tref obránce Michal Kadlec (4, z toho 3 góly z pokutových kopů). Teď se o pozici českého "krále střelců" dělí s pouhými dvěma brankami dosaženými v kvalifikaci o MS v Brazílii Tomáš Pekhart s Matějem Vydrou.

Ale není to jen o útočnících. Tým hrál po většinu kvalifikace v ofenzivě velmi pomalu, s velmi slabou přechodovou fází, která v dnešním fotbale rozhoduje. A když už se dostal do koncovky, přišlo častokrát střelcovo selhání. Viz čerstvý zážitek ze Sofie.

Když už se zdálo, že v Arménii našel národní tým kanonýra Matěje Vydru, mladý "sršeň" se zranil a finiš kvalifikace proběhl bez něj.

Libor Kozák se zase blýsknul parádním gólem (po parádní akci) v Itálii, že ale ani útočník Aston Villy pořád není hotový a stoprocentní goleador, ukázal zrovna včera v Sofii.

Pravda, v zápase už Čechům o mnoho nešlo a nakonec se stejně vyhrálo, ale takovýto samostatný nájezd na gólmana od půlící čáry by asi proměňovat měl. Případně měl přihrávat do čisté šance Jiráčkovi.

I když... I Jiráček v Sofii ukázal, že soupeřovy branky jsou pro něj stále zakleté, sám před gólmanem Stojanovem míč do sítě také nepropasíroval. A v hlavě mu jistě probleskla tyč, kterou z bezprostřední blízkosti rozezvučel doma s Itálií, nebo neproměněná velešance v přípravě v Maďarsku...

Ale buďme spravedliví: byl to právě Jiráček, kdo těsně před půlí krásně nacentroval balon, který Kozákova hlava usměrňovala na tyč.

Šanci dělá přihrávka. Kozákovu neproměněnou příležitost vyrýsovala Rajtoralova kolmice, Jiráčka dostal do "gólovky" asistent Dočkal, mimochodem jeden z nejlepších mužů na hřišti, a nejen proto, že jako autor podepsal vítězný gól.

Stejně jako zmíněný Rajtoral ale ukázal, že umí načasovat a vyslat rychlou kolmou přihrávku. V ní je síla moderního fotbalu. A jak vidno, existuje víc hráčů s českým občanstvím, kteří ji ovládají, nejen Tomáš Rosický.

Právě na takových hráčích by se měl stavět tým pro kvalifikaci o Euro 2016. I výsledek ze Sofie přispěl k tomu, že při únorovém losu skupin bude český míček připraven ve druhém výkonnostním koši.

To je sice fajn, ale lepší by bylo, kdyby nescházel už v osudí, ze kterého se brzy budou vytahovat dvojice pro baráž o Brazílii.

Jenže to by se Miroslav Pelta nesměl s Michalem Bílkem rozloučit až ve chvíli, kdy už bylo na jakoukoli záchrannou akci pozdě. Předsedo, tohle chtělo větší kuráž.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

 

Právě se děje

Další zprávy