reklama

Nebesa byla Plzni nakloněna. UEFA má klid, Ukrajinci vypadli

Daniel Kolář slaví svůj gól na hřišti Šachtaru Doněck Daniel Kolář slaví svůj gól na hřišti Šachtaru Doněck autor: ČTK
Fotbalisté Plzně zaskočili favorizovaný Šachtar, Liberci proti Alkmaaru chyběl k postupu jediný gól

Glosář - Není nad milá překvapení. Jako když vám přijde zpátky přeplatek za elektřinu. Nebo když Viktoria Plzeň po domácí plichtě 1:1 vyhraje 2:1 na stadionu Šachtaru Doněck a po roce znovu postoupí mezi 16 nejlepších klubů Evropské ligy.

Přičemž nejednoho napadne: když zvládli Šachtar, proč by si nemohli dupnout i na Olympique Lyon? Se slavnou francouzskou značkou, co ji teď ale najdete až na 6. příčce tabulky Ligue 1, si to Horváth a spol. rozdají 13. a 20. března.

Postupu Plzně například u Tipsportu přitom věřilo jen 10 procent tiketů. Slovanu Liberec v souboji s Alkmaarem po domácí prohře 0:1 věřilo jen 5 procent sázejících.

A přesto Liberci při plichtě 1:1 stačilo vstřelit jediný gól a byl by postupový. Visel několikrát na vlásku, kdyby sudí písknul jasnou ruku domácího hráče a nařídil pokutový kop, dost možná by se Liberec mohl chystat na zápasy s Machačkalou.

Nestalo se, nicméně cesty obou těchto českých týmů pohárovou Evropou si zaslouží maximální uznání. A připsaly si i neskonalou zásluhu. Pokud se nějak nezmění pravidla, mělo by platit, že v sezoně 2015/16 by se v kvalifikaci Ligy mistrů měl objevit jak český mistr, tak i vicemistr.

A to je velká věc, je to šance přilít do českého fotbalu v jediné sezoně víc než půl miliardy korun. Byť vicemistr bude startovat v nemistrovské části, v níž se může potkat namátkou s Angličany, Italy či Španěly... Ale jak ukázala i tato sezona, nic není nemožné.

Po Juventusu tam vyhrála až Plzeň

Šachtar Doněck - Plzeň 1:2. Upřímně řečeno, úvodní minuty našince vyděsily. Nejdříve ty, kdy se při minutě ticha za padlé v Kyjevě z hlediště hlasitě pískalo a povykovalo, a pak i ty, kdy brazilští žoldáci v domácích službách zajížděli Plzni s balonem až hluboko "do kuchyně".

Jenže - světe, div se - ve 33. minutě svítilo na ukazateli skóre 0:2, Plzeň soupeři po vydařených průnicích uštědřovala neskutečnou lekci z efektivity a lehkonozí Brazilci začali chvílemi ztrácet pevnou půdu pod nohama.

Měli totiž najednou před sebou úkol nastřílet do hodiny tři branky. Asi tušili, že v jejich schopnostech to je, ale s každým dalším zákrokem brankáře Bolka, lavírujícím na hraně geniality a mimořádného štěstí, s každou utíkající minutou pak už hráči Šachtaru tušili, že se řítí do vlastního neštěstí. Gól dali, ale až příliš pozdě, v 88. minutě.

Od prosince 2012, kdy v Doněcku vyhrál Juventus, tam žádný jiný vetřelec nezvítězil. Každá série jednou končí, většinou v ten nejnevhodnější moment - a Doněcku se to stalo právě s Plzní.

Proč? Ze strany Doněcka možno najít dva důvody. Karetní absence stopera Rakického, která narušila vazby a možná způsobila, že se před prvním gólem vrhli na Tecla tři hráči Šachtaru, z nich dva se srazili a Kolářovi se to potom z volného prostoru hezky střílelo.

Důvod druhý: Šachtar Plzeňany krutě podcenil, a než se pak za stavu 0:2 přeladil do módu "Pozor, hoří, nebezpečí", už bylo pozdě.

Nutno říct, že Plzeň měla v Doněcku neskutečné válečnické štěstí, ale to přeje připraveným, bez něj to někdy nejde.

Chytit plzeňské gólové střely znemožnily doněckému brankáři teče jeho spoluhráčů. Naopak Kozáčikův náhradník Petr Bolek předváděl po roce a půl "nečinnosti" neskutečné věci a balony ho přitahovaly jako magnet. Případně "líbaly" tyče a břevna nebo je lehce míjely.

Celý plzeňský tým zasloužil jedničku s hvězdičkou, ale myslím, že pro případné skauty na tribuně byli nejzajímavější Hořava s Teclem. Ti dva prokázali mimořádné rychlostní schopnosti skloubené s technikou a potvrdili fakt, že čím náročnější zápas, tím víc jde jejich výkon nahoru. A to je hodně cenná vlastnost.

Černý ukrajinský čtvrtek

V mozaice příčin plzeňského úspěchu nelze nezmínit ani výkon sudího Van Boeckela.

Bývá totiž zvykem, že tzv. velkým klubům, zvlášť když hrají doma, rozhodčí nějaká ta procenta odevzdávají. Tenhle Holanďan ovšem nedal Šachtaru ani tisícinu deka. A že příležitostí na to měl!

Nastřelenou plzeňskou ruku ale posoudil - patrně správně - nepenaltově, ovšem kdyby výrok otočil, nikdo by asi nemohl říct ani popel. Stejně tak s kolegy neuznali doněcký gól, jemuž předcházely dva maličké ofsajdy. Domácím Brazilcům "nežral" ani jejich pády v šestnáctce. Tvrdím, že devět z deseti sudích by alespoň jednu z těchto situací Šachtaru v Donbas Areně přisoudilo, Van Boeckel ve čtvrtek nikoliv.

Což ho šlechtí. Nicméně několik žlutých karet rozdal Doněcku i navíc a Plzni pustil pár zjevných faulů uprostřed pole, čímž zvyšoval nervozitu v domácím táboře.

Po diplomatické linii přitom Doněck vždycky býval silný, v jeho managementu najdete i Slováka Luboše Michela, před deseti lety jednoho z nejobsazovanějších rozhodčích světa.

Těžko říct, jestli ochranná ruka členky komise rozhodčích UEFA Dagmar Damkové sahá tak daleko. Nebo jestli na UEFA náhodou někoho nenapadlo, že by možná bylo klidnější, kdyby se na převratem rozbouřené Ukrajině, kde nelze vyloučit další ozbrojené konflikty, na jaře už raději nic důležitého nehrálo.

Což se mimochodem "podařilo", ve čtvrtek kromě Doněcka povypadaly z Evropské ligy i Dynamo Kyjev, Oděsa a Dněpropetrovsk...

Těmito spekulativními úvahami nechci ani v nejmenším zpochybňovat plzeňský úspěch, nicméně když nemáte důvod si na rozhodčího stěžovat, tak vám to v takovém utkání, kde rozhoduje každý detail, pochopitelně pomůže.

Dušan Uhrin se každopádně může usmívat. Škarohlídy pochybující o tom, zda po Vrbově odchodu z Plzně nepřijde pozvolný sportovní pád, zaslepil mimořádným postupovým úspěchem.

Pochopitelně do značné míry stále čerpá z Vrbovy práce a poskládaného kádru, ale ukázal, že tým na velkého soupeře umí připravit skvěle. A překvapit.

Před lety s Mladou Boleslaví vyřadil Marseille, teď už si brousí zuby na Lyon.

Heroický závěr, milimetry od postupu

Almaar-Liberec 1:1. Pokud se před někým sluší smeknout, pak i před trenérem Jaroslavem Šilhavým.

Co půl roku se mu kádr rozpadne pod rukama a on to zase dá nějak kouzelně dohromady.

Druhý poločas v Alkmaaru přinesl naprosto heroické představení jeho svěřenců, kteří působili dojmem, že jsou pro postup ochotni na hřišti i umřít.

Nevyšlo to, nějaké rány šly vedle, něco pochytal vynikající domácí brankář, penaltovou ruku sudí neodpískal.

Ano, asi to chtělo odvážnější přístup k domácímu utkání U Nisy. Tam si asi vybraly daň velké zimní změny v kádru a nejistota, jak velká je skutečná, aktuální síla týmu. A čáru přes rozpočet tam Liberci v závěru udělal laciný gól ze standardní situace.

Bohužel, takový pak padl i v Alkmaaru. Ale Liberečtí si schovávali všechny síly k závěrečnému úderu. Ten byl opravdu monumentální, ale postupový nikoli.

Vzhledem k tomu, že se už před jarem přesunul na marodku Delarge a v Alkmaaru se postupně zranili Frýdek, Fleišman a Budnik, jsem opravdu zvědav, s kým chce teď hrát liberecké vedení ligu, například už v neděli v Jihlavě. Zbývající jména z lavičky už asi libereckým fanouškům po zimním výprodeji na optimismu moc nepřidávají...

Liberecká fotbalová DNA má v sobě zašifrovaný úspěch, ten ale musí vyrůstat ze stabilizovaného zázemí. To se v posledních měsících vytratilo a Šilhavý s týmem čaroval tak trochu problémům navzdory. To ale nepůjde donekonečna.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

reklama