reklama

V Opavě nebudu jen někoho plácat po zádech, říká Kováč. Nejvíc ho inspiroval Ščasný

Radoslav Kováč. Radoslav Kováč. autor: Milan Kammermayer
Vedení fotbalové Opavy vsadilo vše na jednu kartu: do čela bitev o záchranu postavila čtyřicetiletého Radoslava Kováče, který v lize jako hlavní kouč ještě netrénoval. Nicméně jeho tříbodová premiéra s Českými Budějovicemi (2:0) naznačila, že odvážný tah s bývalým skvělým stoperem by vyjít mohl.

Před vaším příchodem Opava vyhrála naposledy na konci února, šest zápasů naplno nebodovala. Až v neděli proti Českým Budějovicím. Jak se vám podařilo tým úspěšně nakopnout?

Kotalův buddhismus dal dohromady i obranu Sparty, přesto může následovat Radův osud Kotalův buddhismus dal dohromady i obranu Sparty, přesto může následovat Radův osud Čtěte zde

Trošku jsme změnili rozestavení a způsob hry, naším cílem bylo napadat ve vyšším postavení a chtěli jsme být daleko agresivnější. Apelovali jsme na kluky, jak moc je ten zápas důležitý a jak moc potřeba je za každou cenu ho zvládnout. Hráči si to vzali k srdci a díkybohu to dopadlo dobře.

Jak jste prožíval svou ligovou premiéru v roli hlavního kouče?

Nervozní jsem ani nebyl. Když jsem viděl kluky na tréninku, jak pracují, jaké mají nasazení, tak jsem si říkal, že jestli to dají do zápasu, tak bychom ho mohli zvládnout.

Společně s vaším asistentem Aloisem Skácelem jste dostali poměrně dlouhou smlouvu na tři roky. Berete to jako známku důvěry ze strany klubu?

Delší kontrakt není v dnešní době zas tak důležitý, nikde není psáno, že ho naplníte. Ale je určitě dobře, že vedení chce pracovat koncepčně, i proto jsme do toho šli. S vědomím, že Opava je klub, který do ligy patří, má krásný stadion, fantastické diváky a všichni se tu snaží udělat vše pro záchranu.

S tahounem týmu Pavlem Zavadilem jste kamarádi už dvacet let. Jakou roli sehrál ve vašem příchodu on?

S Pavlíkem jsme byli hodně v kontaktu, přál si, abych přišel. Obsazení trenéra bylo samozřejmě rozhodnutím vedení, ale on v mém příchodu hrál důležitou roli, to stoprocentně. 

Skácel je zkušeným trenérem, Zavadil má zase velké slovo v kabině. Jak máte rozdělené kompetence?

Poslední slovo mám já, ale jinak jsme s Lojzou prakticky na stejné úrovni. Pavel je naše prodloužená ruka, ale pořád je to hráč. Plní si svoje povinnosti, ale důležité věci spolu konzultujeme.

Zavadil je váš kamarád, navíc o necelé dva roky starší. Dokážete si představit, že byste na něj zvedl hlas před kabinou?

Když to bude nezbytné, tak ano, ale nedovedu si představit důvod, proč bych měl. Pavel v Opavě působí dlouho, pro ten region žije, chce za každou cenu udělat pro to, aby se klub zachránil. Až někdy sám sebe dostává pod tlak. Ale když nastane problém, rázně vystoupím, nebude to jenom o tom, že se budeme plácat po zádech.

Přijal vás jako šéfa?

Určitě, co řekneme jako trenéři, on plní do puntíku. Naše pokyny respektuje a věří tomu, proč na lavičce jsme. Je stoprocentní profesionál.

Jako asistent trenéra jste strávil dva a půl roku ve Spartě, nyní jste se vydal do menšího, klubu. V čem je největší rozdíl?

Co s rasisty z Olomouce? Zavřít do vězení, navrhl by Fabregas. Hrozí jim pokuta Co s rasisty z Olomouce? Zavřít do vězení, navrhl by Fabregas. Hrozí jim pokuta Čtěte zde

Oba kluby jsou samozřejmě hodně odlišné, ale já jsem byl Opavou velmi mile překvapený. Tréninkovými podmínkami, klukama, jak jsou nastavení, jak chtějí pracovat. To je pro mě nejpodstatnější. Jsem tady pro to, abych nabral zkušenosti, ale zároveň je angažmá v Opavě obrovský závazek. Udělám maximum, aby zůstala v lize. Když nabídka přišla, neváhal jsem ani vteřinu. Hodně lidí z klubu jsem znal, to taky hrálo svou roli.

Ve Spartě jste spolupracoval s Andreou Stramaccionim, Pavlem Hapalem, Petrem Radou, Davidem Holoubkem, Michalem Horňákem nebo Zdeňkem Ščasným. Který z nich nejvíc inspiroval trenéra Radoslava Kováče?

Z každého jsem si vzal něco. V odbornosti a taktických věcech ale asi od Zdeňka Ščasného.

A osobnostně? Který z nich na vás zapůsobil nejvíc? 

Musíte najít balanc. Pohladit, ale taky umět zdrbat. Každý z trenérů, které jsem ve Spartě zažil, občas zařval. Někdo byl víc impulzivní, někdo míň.

Symbolem neúspěšného období na Letné se stal kouč Stramaccioni. Jak jste vnímal období "sparťanské internacionalizace" zevnitř týmu? 

Pan Stramaccioni byl velmi chytrý člověk, fotbalu rozuměl. Ale velmi podcenil důsledky toho, že si vzal s sebou strašně moc nových hráčů. V kabině se sešlo dvanáct různých národností, vedl je realizační tým o sedmi lidech, v němž působili kromě italských koučů i Chorvat nebo Řek. Měsíc po nástupu jsme hráli velmi důležitý zápas s Crvenou Zvezdou Bělehrad a za tak krátkou dobu to nemohlo fungovat. Úspěch se vždy hodnotí podle výsledků, a kdyby Stramaccioni postoupil do Evropské ligy a vyhrál první čtyři ligová kola, tak by si to možná sedlo a bavili bychom se úplně jinak. V lize jsme pak hráli o přímý postup do Ligy mistrů, Sparta na něj vsadila všechno, tlak byl enormní. A bohužel se to nepovedlo.

reklama