Glosář - Jako by sednul do amerického bouráku, sešlápnul plyn až k podlaze a po letištní ranveji si to v adrenalinovém rauši namířil přímo proti východu slunce!

Tak ano, je to kapku kýč, ale tím si to teď nekažme.

Takhle nějak totiž v Seville vypadala jízda Davida Pavelky za libereckým gólem na 1:1, který Slovan posunul tak blízko postupu ze skupiny Evropské ligy, že teď už by vážně byla velká škoda ten poslední krok neudělat.

Pavelka sebral balon u vlastní šestnáctky a prošel přes celé hřiště, kde parádně zavěsil. Prakticky nikým nerušen, jen jednomu sevillskému hráči se vyhnul elegantním obloučkem - a než se přiblížil druhý, už stačil skórovat. Však se na video toho spektakulárního gólu sami podívejte zde.

Domácí nejspíš vůbec nenapadlo, že by Pavelka mohl zvolit tu nejjednodušší možnou variantu, cestu přímo za nosem. A dálnicí, co se před ním otevřela, prosvištěl fotbalista, co na sever přišel v zimě ze Sparty spolu s Frýdkem jako součást transferu Lukáše Váchy, podoben monopostu formule 1.

Kouzlo úspěchu? Střílejí góly. Všude

I v Seville, na stadionu, klubu, co v letech 2006 a 2007 v Poháru UEFA, nyní Evropské lize, triumfoval, si Slovan zase hrál to svoje: aktivní obranu s parádním okamžitým přechodem do útoku. A ďábelskou efektivitou.

V pohárové sezoně předvedl Liberec už 9. zápas v řadě bez porážky. Tím mimo jiné dorovnal český rekord Ciprovy a Pešiceho Slavie ze sezony 1995/96, v níž Poborský, Šmicer a spol. dokráčeli až do semifinále Poháru UEFA se Zidanovým Bordeaux (byť tuhle neporazitelnou sérii ztratili už o kolo dřív na stadionu AS Řím).

Ale zpátky k Libereci. Celá tahle jeho evropská túra začala v kvalifikaci porážkou v Rize 1:2. Jenže od té doby už se neprohrálo. A hlavně: v každičkém pohárovém zápase pak vsítil Liberec alespoň jeden gól. A to je podstata jeho úspěchu.

Nebesa darovala Liberci výhru 3:1 v Udine, kde Šilhavého hoši vyšli z prudké kulometné palby prakticky bez škrábnutí - a tomuhle zázraku se od té doby nezpronevěřili.

Nechávají většinou soupeře kombinovat, ale číhají na své šance a z nich střílejí góly a sbírají body. Už jich mají šest, a to tedy není málo.

Příště, konkrétně 28. listopadu, přijde nejspíš zápas o všechno. Pokud by se Liberci podařilo U Nisy bundesligistu z Freiburgu porazit, postup do jarní části Evropské ligy už by byl stoprocentní.

Výhra nebo dvě plichty. To je postup

A vyloženě špatná by nemusela být ani remíza. Po ní by definitivní postupové razítko mohla dát ve finiši případná plichta v portugalském Estorilu, který už tou dobou nejspíš nebude mít o co hrát.

Pánové a dámy, kdyby Liberec ještě pustil z ruky tyhle postupové karty, byla by to opravdu nehorázná škoda!

A když už jsme u těch karet... Já vím, že hodně předbíhám, ale tady už by se vzhledem k postupovým perspektivám mohl Liberec začít mírnit.

První vlaštovkou je, pravda, fakt, že poprvé ve skupině dohrál zápas bez vyloučení.

I když to v jednu chvíli v televizi vypadalo, že je to Frýdek, kdo v Seville dostává v závěru žlutou kartu, která už by pro něj v tom utkání byla druhá. Ale ať už to kamery zkreslily, nebo se polský rozhodčí fatálně zmýlil, Frýdek každopádně zápas dohrál a agentury kartu připsaly Šuralovi.

Každopádně platí, že kromě tří červených už Liberec stačil nasbírat i tucet žlutých karet a je nejtrestanějším týmem soutěže. Zatím se mu ta napomínání daří pěkně personálně rozkládat, v akutním ohrožení stopkou za třetí hřích jsou jen Kušnír a Sackey. Ale pokud by se v tomhle mariáši mělo pokračovat, mohlo by se těch trestů pro případné jarní boje nakumulovat až nepříjemné množství.

Po jedné kartě by teď měli mít Kelič, Rybalka, Rabušic, Coufal, Pavelka, Kováč, Frýdek a Šural. Druhá žlutá zdvihá varovný prst a třetí už před hráče staví stopku. Vzhledem k tomu, že Liberec hrává s opravdu úzkým kádrem, měl by s kartami přibrzdit, aby na jaře nemusel na stoperu naskočit třeba trenér Šilhavý...

A ať už karetní téma dokončíme: Liberečtí se v závěru zápasu hněvali na sudího Marciniaka, že po vražení do gólmana Hrošša nevyloučil M'Biu. To sice asi udělat měl, ale ruku na srdce: jestli by Sevilla těch pár desítek vteřin dohrávala v deseti nebo jedenácti, už bylo skoro jedno. A díky přerušení se hráči Liberce alespoň mohli před závěrečným náporem soupeře vydýchat.

Mimochodem, poslední, na co by si mohli stěžovat, byl opravdu polský sudí, protože vedle nastřelené tyče mohli Sevillští žehrat osudu i v tom ohledu, že jeden dva liberecké zákroky v šestnáctce vyhlížely poněkud penaltově...

Koeficient má ze Slovanu radost

Parádní evropské jízdě Slovan tak trochu obětoval ligu, ze čtvrté příčky už na vedoucí Spartu ztrácí 11 bodů.

Ale soupeři ve skupině jsou na tom hůř, Sevilla je ve španělské lize čtrnáctá, v bundeslize šestnáctému Daridově Freiburgu hrozí akutně sestup, Estoril je v Portugalsku šestý.

Sečteno a podtrženo: soupeři teď zhusta mají dost starostí sami se sebou a Liberec toho dokázal efektivně využít.

Na celé té liberecké spanilé jízdě profituje i celý český fotbal, protože ho v průběžném koeficientovém žebříčku najdete momentálně na klíčové 15. příčce, která by zdejším klubům měla v sezoně 2015/16 zaručovat dvě pozice v kvalifikaci Ligy mistrů. (Pokud nedojde k nějakým reformám, nebo svou roli nesehraje nové pravidlo, že vítěz Evropské ligy bude hrát Ligu mistrů automaticky a celé pořadí posune.)

Není na místě říkat hop, dokud se nepřeskočilo, ale Liberec je opravdu blízko ke srovnání se svou nejslavnější pohárovou sezonou 2001/02, kdy si to pod taktovkou dvojice Škorpil-Csaplár štrádoval Evropou mimo jiné přes Olympique Lyon až do čtvrtfinále proti Dortmundu s Rosickým a Kollerem.

Ještě by to tedy chtělo maličkost, udržet v zimě kádr Liberce pohromadě. Což se třeba v případě prodloužení výpůjčky klíčového hráče Rybalky od Dynama Kyjev údajně zatím jeví jako neřešitelný problém.

Ale to je ještě relativně daleko, teď je třeba postoupit. Zaděláno jest!

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz