Praha - I přes pečlivý lékařský dohled trpí sportovci řadou zdravotních problémů a vzácně i zkolabují či dokonce zemřou. Důvody? Přetěžování organismu, vzácné choroby, přecházení viróz a nedoléčená zranění.
Posledním případem je fotbalista španělského týmu FC Sevilla Antonio Puerta, který zemřel v úterý kvůli selhání srdce.
- Španělsko: Antonio Puerta zemřel. Srdce fotbalisty nevydrželo ZDE
- Španělsko: Celá země se loučí s Puertou - ZDE
- Anglie: Další fotbalista zkolaboval - tentokrát přežil - čtěte ZDE
"Příčinou takzvaného kolapsu sportovců, který vede k jejich náhlému úmrtí, je porucha rytmu srdce - to znamená, že se srdce začne stahovat zcela nepravidelně a nevypuzuje krev," vysvětluje kardiolog Jan Vojáček. K arytmii přitom dochází i u zdravých lidí. Pokud k ní dojde během velkého zatížení organismu, hrozí i smrt.
Prohlídky jsou povinné, ale...
Jak je možné, že sportovci umírají i přes bedlivé lékařské kontroly? "Ve chvíli prohlídky je ten sportovec třeba zdravý, ale za týden může onemocnět," tvrdí sportovní lékař Pavel Homolka z brněnské kliniky funkční diagnostiky. "Většinu problémů dokážeme odhalit a riziko selhání organismu značně snížíme. Vyšetřujeme krev, moč, děláme zátěžové testy. Můžeme pak sportovci doporučit, v čem se má hlídat," dodává.
V Česku by měli docházet na preventivní prohlídku všichni sportovci registrovaní ve sportovních svazech minimálně jednou za rok.
Povinnost sportovců jít jednou ročně k lékaři je dána vyhláškou.
Hlavně u amatérských soutěží však splnění povinnosti nikdo nekontroluje. Problémem navíc je, že sportovci někdy výsledky prohlídky a doporučení lékařů neakceptují, "Jednou jsme vyšetřovali cyklistu, kterému jsme jasně řekli, že nesmí dál sportovat. On toho nedbal, a za týden zemřel," říká lékař Pavel Homolka.
Vrcholový sport je rizikovější
Sportovci umírají buďto v nižších soutěžích kvůli nedostatečné lékařské péči, když nejsou včas odhaleny jejich zdravotní obtíže. Nebo naopak v nejvyšších soutěžích, kde jsou pod velkým tlakem.
Obecně platí, že vrcholový sport je větším zdravotním rizikem než sport rekreační.
"Nastupují, i když se zdravotně úplně necítí, přecházejí virózy. To pak může vést až třeba k selhání srdce," říká lékař Homolka. Jde podle něj zejména o sporty a soutěže, kde jde o velké množství peněz.
V nejvyšších soutěžích se o sportovce starají kluboví lékaři. Profesionálové absolvují velmi podrobná vyšetření minimálně jednou za půl roku. Většinu rizik výsledky odhalí.
Problém je, když sportovci výsledky nerespektují nebo když závodí i v případě zranění či virózy. Někteří kluboví lékaři start sportovci zakážou, jiní jej napumpují léky. I za cenu rizika zdravotních komplikací.
A co doping?
Podle Jiřího Radvanského z Kliniky tělovýchovného lékařství Fakultní nemocnice Motol jsou trendy ve vrcholovém sportu nastaveny na předčasný hon za výsledky. "Nejeden trenér je finančně odměněn za to, že jeho svěřenec vyhraje žákovskou ligu. To je velmi škodlivý přístup sportovních svazů i médií," myslí si Radvanský. "Někdy trenér desítky svěřenců zdravotně poškodí, a jen toho mimořádně geneticky vybaveného a superodolného udělá slavným. Každý se zajímá o mistra republiky, nikdo se nezajímá o desítky jeho vrstevníků, kteří se závodním sportem skončili. Desítky procent z nich pro choroby hybného systému," tvrdí.
Kvůli přetížení organismu trpí sportovci řadou dalších zdravotních problémů, které se v naprosté většině případů týkají právě pohybového aparátu.
Jde o bolesti zad, problémy s klouby, vazy nebo šlachami. Prevence je možná ve spolupráci s fyzioterapeuty a lékaři.
"Samostatnou kapitolou je samozřejmě doping, prudce zvyšující riziko všemožných poruch. Jestliže byl dříve výsadou špiček dnes je rozšířen i mezi rekreačními sportovci," říká Jiří Radvanský
