reklama

Rasové incidenty kazí pověst Německa

autor: Reuters
Berlín - Německo se snaží prezentovat před diváky směřujícími na fotbalový šampionát s veselou tváří a v turnaji vidí příležitost předvést se jako přátelský, tolerantní a moderní národ, který se vypořádal se svou nacistickou minulostí. Domácí realita je však jiná.

Místní organizační výbor vydal oficiální slogan "Čas udělat si přátele". Jím apeluje na Němce, aby opustili svou chladnou povahu a přivítali zámořské hosty s rozzářeným obličejem.

Ovšem zatímco se Německo chystá přivítat fotbalové diváky z celého světa s otevřenou náručí, političtí lídři pronášejí prohlášení proti cizincům a násilníci napadají imigranty. To samozřejmě podkopává šlechetné slogany šampionátu.

Antireklama 1: rasistické útoky

V nejzávažnějším rasistickém útoku za poslední léta byl v Postupimi o velikonoční neděli takřka umlácen k smrti sedmatřicetiletý inženýr, jenž se do Německa přistěhoval z Etiopie. Pachateli zřejmě byli pravicoví extrémisté.

Minulý týden byl pak skončil v Mnichově v nemocnici osmnáctiletý muž z Konga, když byl zraněn pivními lahvemi, které po něm hodili tři lidé ve vlakovém podchodu a ve Wismaru utrpěl děvětatřicetiletý uprchlík z Toga zranění hlavy.

Od roku 1990 si vyžádalo násilí extrémní pravice životy asi 100 lidí. Útoky jsou často vedeny proti cizincům tmavé pleti.

Minulý týden se oznámila skupina afrických emigrantů své plány publikovat průvodce varujících před oblastmi, kde již došlo k rasovým útokům.

"Afričané tmavé pleti jsou v Německu napadáni a inzultováni každý den," říká Mostar Kamara, hlava "Afrického koncilu", který v brožuře varuje, jakým místům se vyhnout.

Antireklama 2: Stoiberovy výroky

Na politické scéně zase ultrakonzervativní bavorský premiér Edmund Stoiber čelil kritice za rozvíření proticizineckých nálad svým prohlášením, že by se mělo zakročit proti cizincům, kteří se nenaučili jazyk, popřípadě nepřijali německou kulturu.

"Klíčem k integraci je společný jazyk. Tím se člověk stane Němcem. Mohli bychom to vyžadovat," řekl Stoiber v dubnovém rozhovoru pro časopis Focus.

"Stát má svá pravidla, například učení se němčině, a ti, kdo je nedodržují, musí čelit sankcím," doplnil. "Ti, kdo odmítají integraci, mohou riskovat ztrátu státních benefitů, nebo se jim dokonce nemusí obnovit povolení k pobytu."

Předseda CSU Edmund Stoiber Rétorika Edmunda Stoibera se příliš neshoduje s rétorikou šampionátu Foto: Aktuálně.cz

Stoiberovo stanovisko ostře kontrastuje s tolerantním postojem většiny Němců k sedmi milionům cizinců v zemi.

Většina politických lídrů má pro milion návštěvníků ze zahraničí, očekávaných na fotbalovém turnaji, samá hřejivá slova.

Každý od kancléřky Angely Merkelové po starostu Kaiserslauternu, nejmenšího dějiště MS, považuje šampionát za skvělou šanci, jak ukázat Německo jako dobrou hostitelskou a otevřenou zemi, která překonala svou nacistickou minulost.

Německo již dlouho přitahuje imigranty z celého světa a města jako Berlín nebo Hamburk jsou multikulturními centry, v nichž se mísí na dvě stě různých národů.

Antireklama 3: deportace

Aby Němci dostáli dobré pověsti hostitelů, řidiči v Berlíně se pomocí rychlokurzů vzdělávají v angličtině, hotelový personál v Bad Nauheimu se učí arabské fráze, aby mohl komunikovat s týmem Saudské Arábie, a policie se přiučuje cizím jazykům a zvykům.

"Upozornili jsme taxikáře, letecký personál a vůbec každého, že světový šampionát se neodehrává jen na stadionech," sdělil místopředseda organizační komise Wolfgang Niersbach.

Dodal, že organizátoři se snaží ukázat, že Němci dokážou být stejně srdeční a temperamentní jako fanoušci z teplých krajů.

Ovšem pohostinnost má v Německu své hranice. Růst rasově motivovaného násilí po znovusjednocení roku 1990 vedl mnohé Němce a zákonodárce k přehodnocení jejich poválečné otevřenosti k politickým a ekonomickým běžencům z celého světa.

Média se podrobně věnovala kauze sedmnáctileté kurdské dívky Hayriye Aydinové, kterou nedávno ocenil prezident Horst Köhler pro její boj s antisemitismem v Kreuzbergu, turecké čtvrti Berlína. Tato dívka však přesto čelí deportaci, ačkoliv vyrůstala v Německu a mluví bezchybnou němčinou.

Její otec přišel do Německa z Turecka v roce 1989 a požádal o azyl. Žádost byla zamítnuta, ale než mohla být jeho rodina deportována, začala se skrývat. Všichni nyní hovoří německy, ale čelí deportaci kvůli zneužívání systému.

reklama