reklama

S finalisty MS se příliš nepočítalo

Portugalec Ricardo Carvalho (v červeném) fauluje v pokutovém území Thierry Henryho z Francie. Portugalec Ricardo Carvalho (v červeném) fauluje v pokutovém území Thierry Henryho z Francie. autor: Reuters
Berlín - O zlatý pohár pro vítěze fotbalového mistrovství světa budou hrát týmy, jimž před zahájením šampionátu nikdo nedával velké šance.

Na Italech prý leží stín korupční aféry a francouzské hvězdy už mají nejlepší léta za sebou, dokonce i jejich vlastní fanoušci je vypískali, když se před odletem loučili s Paříží. Uplynuly čtyři týdny a všechno jinak.

Staré pravidlo říká, že tak náročný turnaj, v němž cesta na vrchol vede přes sedm těžkých zápasů, vyhrává ten, kdo má nejvíc psychických i fyzických sil. Italové mají zřejmě obojího na rozdávání. Jen pár hodin před semifinálovou bitvou s Německem se dozvěděli, že žalobce požaduje pro čtyři kluby přeřazení do nižších soutěží.

Třináct reprezentantů musí chtě nechtě přemýšlet o své nejisté budoucnosti, ale na hřišti to nebylo znát. Z italského týmu sálalo sebevědomí, přestože vyprodané hlediště hnalo do útoku soupeře. A když zápas v Dortmundu dospěl do prodloužení, ukázala squadra azzurra, že má víc sil než domácí, o nichž se až dosud hovořilo jako o kondičně nejlépe připraveném týmu na turnaji.

Italům určitě pomohlo, že měli relativně snadnější cestu do semifinále, i to, že trenér Marcello Lippi chytře rozdělil zátěž na celý kádr. Ale v bojovnosti, jež je tradiční německou zbraní, se soupeři přinejmenším vyrovnali. A například Gattuso je dokonce předčil.

Do každého souboje šel s obrovským nasazením, jako by ani nevěděl, že ho druhá žlutá karta může připravit o finále. Zatímco Němci už nejspíš znovu kalkulovali s penaltovým rozstřelem, Italové se téhle ruletě chtěli za každou cenu vyhnout. Vždyť na třech ze čtyř posledních šampionátů penalty prohráli, v roce 1994 je to dokonce připravilo o zlato.

Proto vsadili všechno na ofenzivní kartu. V závěru byli na trávníku čtyři útočníci a jeden z nich, často odepisovaný Del Piero, připravil těsně před koncem prodloužení dva góly. Němcům se rozplynul sen o tom, že zopakují rok 1974, kdy Beckenbauer a spol. proměnili výhodu domácího prostředí ve zlaté medaile.

Itálie - Německo:italská radost Fotbalisté Itálie se radují z postupu do finále světového šampionátu. Foto: Reuters
  

Ale když pominulo první zklamání, museli svému týmu zatleskat a uznat, že Jürgen Klinsmann vrátil německý fotbal z propadliště zpátky na výsluní. Po fiasku na evropském šampionátu a pádu na 19. místo žebříčku FIFA je postup do semifinále nečekaným úspěchem. Navíc má mužstvo ideální věkové složení a za dva roky na Euru může být ještě lepší. České fotbalisty čeká v kvalifikaci mimořádně těžký soupeř.

Zidane nastartoval Francii

Francie předvedla comeback, jaký se na mistrovství světa jen tak nevidí. Nechce se ani uvěřit, že tohle je ten tým, který začínal šampionát unaveně a jakoby bez zájmu. Po remízách se Švýcarskem a Koreou se nad mužstvem vznášela hrozba vyřazení. Novináři rozpitvávali nevraživost mezi gólmany, kritizovali trenéra Domenecha a chystali nekrology Zidanovy hvězdné kariéry.

Možná, že všeobecná nedůvěra Francouze semkla podobně jako Italy jejich aféra. Zidane zápas s Togem, v němž kvůli žlutým kartám nesměl hrát, protrpěl v šatně, a pak jako správný vůdce zvedl prapor. A najednou to vypadalo, jako by se čas vrátil o osm let zpátky, kdy Francie kráčela v domácím prostředí ke zlatým medailím.

Zidane jako tehdy diriguje hru, Thuram je opět nepřekonatelným pilířem obrany, Henry v útoku už zase umí využít sebemenší soupeřovy chyby. A když se přidají další veteráni ze zlatého týmu Barthez a Vieira a k nim nastupující generace v čele s Ribérym, deptá Francie jednoho soupeře za druhým. Když ji nezastavili Španělé a Brazilci, tak to nemohli dokázat ani Portugalci.

Druhé semifinále v Mnichově v kvalitě i dramatičnosti trochu zaostalo za německo-italskou bitvou v Dortmundu. Od okamžiku, kdy Zidane proměnil penaltu, měla Francie vývoj pod kontrolou a vyčerpaní Portugalci se nevzmohli na větší odpor. Jejich trenér Scolari nezopakuje to, co se mu před čtyřmi lety povedlo s Brazílií, ale výčitky svědomí mít nemusí.

Z hráčů, kteří až na výjimky ve svých klubech hrají jen vedlejší role, sestavil jeden z nejlepších týmů světa. Čtyřicet let poté, co svět tleskal partě kolem Eusébia, bude hrát Portugalsko znovu o bronz.

reklama