Šmicer: Jestli mi bodli kudlu do zad? Ať si srovnají svědomí

Vladimír Šmicer: Všude vítězil, dokud se nespojil s Bílkem
Vladimír Šmicer měl celý svůj fotbalový život štěstí - a týmy, za něž hrál, také. V tandemu s Michalem Bílkem však toto kouzlo jako by přestalo zabírat. Ani jeden z nich se pro svou roli (trenér a manažer) příliš nehodil. Snímek je ze zápasu Česko - Portugalsko ve čtvrtfinále Euro 2010. Tam Bílek se Šmicrem dotáhli svou reprezentační kariéru do nejvyššího bodu.
Brzy se začalo ukazovat, že částečně došlo k záměně pojmů. Šmicer byl opravdu v první řadě „faceman“, tvář národního týmu, a to i směrem ke sponzorům. Že nefunguje jako skutečný šéf týmu, který v něm umí udělat pořádek, se zjistilo například při návratu z Černé Hory, kde tým v baráži vybojoval postup na Euro 2012. Hráči se v letadle opili a roztrhali na sobě reprezentační obleky. Šmicer nijak nezakročil, ani ho nenapadlo potrhané hráče nasměrovat jinudy než přes letištní halu, kde čekala média a objektivy fotoaparátů… Výkonný výbor pak vážně zvažoval Šmicrův vyhazov, ale  bývalý slavný fotbalista svou pozici ustál.
Letenky, hotely, logistika, to všechno národnímu týmu v reálu zajišťoval vedoucí mužstva Jaroslav Dudl, který tyto technické záležitosti zajišťuje už od Chvalovského éry. Šmicer chodil na tiskové konference, měl na starosti setkání se zástupci sponzorů, měl být spolu s trenérem Bílkem v kontaktu s hráči. I tady nastávaly krizové momenty, zejména když hráčům, jako byl Štajner či Rajnoch, sdělovali, že nepojedou na Euro.
Šmicer časem působil směrem k veřejnosti zejména jako advokát hráčů a především trenéra Michala Bílka, nikoli jako šéf týmu. Jakkoli by se mohlo zdát, že by měl být k hráčům blízko, mezi ním a oporami rostlo napětí. Fotbalistům se před zápasem proti Dánsku například nelíbil Šmicrem zorganizovaný výlet do olomoucké zoo, kde křtili žirafu. „Jestli si někdo myslí, že jsme kvůli tomuhle prohráli…,“ glosoval to pak kysele Šmicer. (Na snímku Petr Čech krmí žirafu)
Foto: CPA Eduard Erben
Jaroslav  Šindelář Sport Jaroslav Šindelář, Sport
16. 10. 2013 14:45
Končící manažer reprezentace Vladimír Šmicer na tiskové konferenci označil své odvolání jako nešťastné. A prohlásil, že za hráči vždy stál.

Praha - Jeho pověstný úsměv na středeční tiskové konferenci po závěrečných zápasech kvalifikace o MS netradičně vyměnila vážná tvář.

Těžko se ale Vladimíru Šmicerovi divit. Miroslav Pelta totiž po nedělní poradě se staršími hráči české reprezentace do médií prozradil, že to, že nebude Šmicer pokračovat v roli manažera týmu, si vyžádali právě hráči (více zde).

"Hráče jsem nikdy nepodrazil, vždyť jsem to byl já, kdo například žehlil ten průser po Černé Hoře a volal Drulákovi. Pokud stojí za mým odvoláním, měli by si to srovnat se svým svědomím," řekl Šmicer novinářům. 

Podobně se už dnes dopoledne vyjádřil pro Aktuálně.cz jeho tchán a bývalý fotbalový internacionál Ladislav Vízek (více zde).

Vláďo, jak Vám bylo, když jste si o sobě v médiích přečetl, co o Vaší práci prostřednictvím Miroslava Pelty zkušení hráči řekli?

Hlavně chci říct, že si nemyslím, že bych byl odvolán kvůli té schůzce, to už bylo dané dopředu. Není přece novinka, že celý realizační tým končí a sestaví si ho nový trenér.

Jak těžké pro Vás bylo s hráči komunikovat po tom, co se stalo?

V týmu byl ale pořád vítězný duch, hráče neovlivnilo, co v neděli řekl do médií pan Pelta, a šli si za vítězstvím. Načasování to ale nebylo moc dobré, protože to bylo mezi zápasy.

Je na Vás ale vidět, že Vás slova pana Pelty hodně mrzí...

Víte, Míra má takovou povahu, když si něco myslí, tak to hned řekne. Nebylo ale nutné přes média říkat, že všechno bylo špatně. Práce celého týmu byla velmi poctivá.

Pelta ale měl jen tlumočit to, co řekla rada starších hráčů. To Vás asi musí mrzet víc, když jste s většinou ještě hrál...

Já vím o věcech, které chtějí kluci zlepšit, takže mě ta schůzka nijak nepřekvapila. Lidsky mě mrzelo, co hráči řekli, hodně těžko jsem se s tím srovnával.

Připadá Vám tedy, že Vás Petr Čech a další bývalí spoluhráči podrazili?

Když jsem si pak s hráči sedl, neměl jsem pocit, že by mi někdo potají bodl kudlu do zad. Některým hráčům nemusím sedět, v kabině je dvaadvacet hráčů, nejde přeci, abyste se s každým poplácával po ramenou.

Ze slov pana Pelty ale jasně vyznělo, že Vám tu kudlu do zad někdo skutečně bodl...

Jestli o mě někdo něco řekl, co mi nebyl schopen říct do očí, a před panem Peltou mě očernil, s tím si každý musí žít sám. Každý má své svědomí. Jsou věci, které by se měly řešit v kabině a ty by tam měly zůstat.

Nepřipadá Vám tedy, že hráči k Vám, respektive Michalu Bílkovi loajalitu jen předstírali?

Víte, jakmile se postoupí, tak se věci vylepší a všechno je pak v pořádku. Když se ale nepostoupí, hledáte důvody, proč to nevyšlo. Tak je to vždycky a bylo to i za mě i já jsem jako hráč seděl v radě starších a o těch věcech jsem rozhodoval. Ale chci říct jedno...

Povídejte.

Vždycky jsem byl za hráči, pořád jsem za nimi stál, omluvil jsem se třeba Radku Drukákovi po tom průseru po Černé Hoře, za čtyři roky u týmu jsem za tým kopal, hráči sem jezdili rádi i kvůli tomu, že jsme byli s Michalem i celým realizačním týmem vždycky za nimi.

 

Právě se děje

Další zprávy