Když jste do Sparty přišel, řekl jste, že klub potřebuje koupit jednoho, dva, nejvýše tři hráče. A najednou bylo těch nových hráčů jedenáct. Proč?
To je velké nedorozumění. Když jsem přišel, řekl jsem, že 2 až 3 hráči jsou potřeba naprosto nutně. S majitelem klubu Danielem Křetínským jsme se bavili o tom, že by měla přijít dvě křídla a jeden stoper. Z oněch 11 hráčů se navíc Sparta na příchodu čtyř nebo pěti, jako Martina Dúbravky, Vukadina Vukadinoviče, Eldara Civiče nebo Lukáše Štetiny, domluvila ještě předtím, než mě angažovala. Pak se mě ptala, jestli souhlasím, na což jsem odpověděl, že pokud si je ona se svým skautingem a znalostmi vybrala, tak samozřejmě.
Je pravda, že jste chtěli z Neapole přivést také italského reprezentanta Emanuela Giaccheriniho?
Ano, chtěli jsme ho na pozici hráče číslo 10, tvůrce hry, což je post, který hraje v italské reprezentaci. K příchodu do Sparty byl velmi blízko, všechno jsme měli v rukou my. Pak jsme ale vypadli z Evropské ligy a společně s majitelem klubu jsme se rozhodli, že ho nepřivedeme, protože jeho plat by byl velmi vysoký. Byli jsme to my, tedy Sparta, kdo nakonec couvl.
Ve Spartě jste výrazně změnil fyzickou přípravu. Jak konkrétně?
Používáte termín změna, ale je to prostě jen můj styl práce. Když jsem se sešel s panem Křetínským, řekl jsem mu, jak přesně budu chtít s týmem pracovat. Vyznávám o něco tvrdší trénink fyzické kondice, než tu byl dřív, vyšší tréninkové dávky.
Je to ta nejdůležitější změna, kterou jste tu udělal?
Asi ano. S dovednostmi na hřišti už Sparta byla na dobré úrovni. Hlavní rozdíl je ve fyzické přípravě a v tom, že já pracuji s týmem specialistů. V Itálii je zvykem specializace. Hlavní trenér je manažerem několika expertů. V Česku hlavní trenér většinou všechno řídí osobně, i když má k ruce pomocníky. Já na silový trénink jdu, pozoruji ho, ale trénink řídí člověk, který je na danou věc specialistou.
Pojďme k Tomáši Rosickému. Jeho role na hřišti je jasná, pokud bude zdravý. Jak byste popsal jeho roli v kabině? Když jste trénoval Inter Milán, měl jste k ruce Javiera Zanettiho, který byl zhruba stejně starý jako teď Rosický. Je to podobné?
Přesně tak. Když jsem začal trénovat Inter, bylo mi jen 36 let. A v týmu byl kapitán Brazílie, kapitán Argentiny, kapitán Nizozemska. Když jste se rozhlédli v kabině, mohla se vám z toho zatočit hlava. Javier byl klubovou legendou a kapitánem Interu, pro mě byl nesmírně důležitý. Tady mi velmi pomáhá Tomáš. Je to hráč, který působil v Německu a v Anglii, zná mezinárodní prostředí. Jednodušeji rozumí tomu, co tu chci zavést.
V čem se liší italská a česká liga? Rozdílná fotbalová kvalita hráčů je jasná, ale jak je to třeba z hlediska taktiky?
V české lize mě překvapila míra nasazení a bojovnosti. Všechny týmy, od prvního do posledního, hrají mimořádně agresivně, kladou na to velký důraz. Český fotbalista je většinou atlet - silný, rychlý, agresivní. Hráči v Itálii jsou vyspělejší takticky a mají vyšší fotbalovou inteligenci. Je tam víc talentu, větší kvalita. To je hlavní rozdíl, daný penězi. Klub ze středu tabulky, třeba Sampdoria, za hráče klidně utratí 10 milionů eur. V Česku kluby ze středu tabulky berou většinou hráče z juniorky. Zajímalo by mě, jak by česká liga vypadala, kdyby v ní bylo tolik peněz jako v italské.
Sparta byla schopná vychovat talenty, jako Patrik Schick nebo Ladislav Krejčí. Když teď přišly zahraniční hvězdy, nemají mladí hráči cestu do áčka zavřenou?
Podle mě je to přesně naopak. Nemáme tu nového Krejčího, proto jsme museli přivést Jonathana Biabianyho. Máme ale Michala Sáčka, který bude hrát. Nikoho dalšího, koho bychom mohli ihned využít v ligovém A-týmu, teď ale k dispozici nemáme. Na místech, kde domácí talenty máme, je samozřejmě využíváme. Problém je v tom, že když je český hráč skutečně dobrý, odejde do zahraničí klidně v 17 nebo 18 letech. Zrovna v těchto dnech mi volali z Itálie a chtěli ze Sparty jednoho patnáctiletého hráče.
Pocházíte z Říma, kde jste s trénováním začínal. Jak dobře znáte Zdeňka Zemana, který oba tamní kluby vedl?
Zeman je jedním z mých učitelů. V Itálii jsme byli velmi často v kontaktu, chodili jsme spolu na večeře. Je pro mě příkladem nejen jako trenér, ale i jako osobnost. Takovým příkladem je pro všechny mladé trenéry v Itálii. Přímo o Spartě jsme se ale nikdy nebavili.
Jaké máty vztahy s Jaroslavem Hřebíkem, který na Spartě šéfuje mládeži?
Vynikající. Ukázal mi všechno v tréninkovém centru na Strahově, které nyní přebudováváme tak, aby kromě mládeže sloužilo i ligovému áčku. O Hřebíkovi jsem slyšel už dřív, když jsem sám trénoval mládež. Ta sparťanská patřila v Evropě k nejlepším a věděl jsem, že za ni zodpovídá právě on. Je to velmi zkušený člověk, který mi může pomoci.
Jak na vás působí vaši hlavní konkurenti, Slavia a Plzeň?
Slavia se vydala podobnou cestou jako Sparta, přivedla větší počet cizinců. Plzeň je příkladem toho, o čem jsem už mluvil. Mají 11 hráčů, kteří nejsou tak dobří, ale tvoří výborný tým. Takovým týmem se musíme stát i my.
Je David Lafata jedním z klíčových hráčů Sparty?
On sám to dokazuje na hřišti.
Není to ale špatně, že tak důležitý je hráč, kterému je skoro 36 let?
Měl jsem to štěstí, že jsem mohl trénovat velké hráče, kteří byli na konci kariéry, jako Javier Zanetti v Interu nebo Antonio di Natale v Udine. Zároveň je to ale složité, protože to jsou velcí šampióni, a jde o to, jak je nahradit. Najít nového Lafatu není jednoduché. Je taky složité zastoupit ho. Ale jsem rád, že ho mám v týmu.
A co Marc Janko? Je to jeho chyba nebo chyba týmu, že se zatím vůbec neprosadil?
Víte, že je jedním z hráčů, které Sparta přivedla, ještě než jsem nastoupil. S jeho angažováním jsem ale následně souhlasil, protože je to jiný typ útočníka, než ty, které jsem měl k dispozici. Bohužel, zatím nedokázal předvést nic z toho, pro co jsme ho přivedli. To je na fotbale krásné i smutné zároveň, jedna a jedna nejsou vždycky dvě. Janko, rakouský reprezentant, autor spousty gólů, přijede do Prahy a navzdory předpokladům má problémy s vlastní hrou i s tím, jak se tu hraje.
Je pravda, že někteří hráči Sparty podle vašeho názoru nemají dostatečné morální kvality na to, aby vytvořili jeden tým? Jsou v šatně tyto problémy?
Řekl bych, že si můžeme vést lépe než dnes.
