reklama

To bylo MS: Málo gólů, vuvuzely i vláda Evropy v Africe

Před více jak měsícem šampionát začal. Nyní už ale zbyly jen vzpomínky Před více jak měsícem šampionát začal. Nyní už ale zbyly jen vzpomínky autor: Reuters
Takové bylo mistrovství světa ve fotbale 2010:

Praha - Devatenácté mistrovství světa ve fotbale patří již do neodvratně ukončené minulostí. Trvalo celý měsíc a poprvé v historii ho hostila Afrika, konkrétně Jihoafrická republika. Volba šéfa FIFA Seppa Blattera byla přijata s pozitivními i negativními ohlasy.

Poukazovalo se zvýšenou kriminalitu i na špatnou infrastrukturu. Nakonec ale černý kontinent zvládl hostitelství (byť náklady mnohonásobně přesáhly původní předpoklady) bez vážnějších skandálů.

Čtěte také:
MS: Španělé získali v bláznivém zápase premiérový titul
Ani Villa, ani Sneijder. Nejlepším hráčem MS je Forlán
CNN: Pravda o vítězné sérii věštící chobotnice Paula

Fanoušci si tak mohli naplno užít hru, a pokud budou na něco vzpomínat, pak to bude především to, co si jako zážitek odnesli ze stadionů.

Vuvuzela jako nezbytná součást

Začalo to hned v úvodním zápase. A hned to fanoušky buď znechutilo, nebo jim to k jejich radosti přiblížilo atmosféru. Nutno dodat, první případ daleko častější. Tradiční vuvuzely, trubky, které fanoušci v Africe používají k povzbuzování svého týmu ukázaly novou vlnu fandění.

Vzzzzzzzzzz... Vítejte ve světě řvoucích vuvuzel Vzzzzzzzzzz... Vítejte ve světě řvoucích vuvuzel Prohlédněte zde

Zvuk podobný tisici sršňů byl všudypřítomný ve všech zápasech, jen málokdy se ho divákům podařilo přehlušit zpěvem nebo povzbuzováním. Prodávaly se v různých motivech, v barvách národních týmů, či s domorodými upomínkovými malbami. Návštěvníci tomu zpočátku lehce propadli. Podnikatelský záměr navíc vycítili i různí obchodníci po celém světě.

Stížnosti ale na sebe nenechaly dlouho čekat. Hráči si stěžovali, že se navzájem neslyší a dělají chyby. Láteřil Argentinec Demichelis i slovenští fotbalisté, kteří se v nepříznivé atmosféře špatně domluvili, a v zápase s Novým Zélandem tak inkasovali v třiadevadesáté minutě vyrovnávací gól.

Na stůl FIFA proto okamžitě přiletěly žádosti, ať zakáže vstup divákům s vuvuzelami na stadion. Rozhodnutí bylo rychlé, a stejně tak striktní. Vuvuzely patří k tradičním folklórním prostředkům a musí tak u toho i zůstat. Televizní společnosti se tak proto snažily alespoň filtrovat zvuk u svých přenosů.

Široká debata o videu

Ještě před měsícem měla FIFA na problematiku zavedení videokamer do branek jasný negativní názor. A také v úvodu se zdálo, že debata o nich nepřijde v úvahu, rozhodčí pískali víceméně spolehlivě, fatálních chyb příliš nebylo. Jenže stačil jeden den a vše mělo být jinak. V neděli 27.7. v osmifinále mezi Anglií a Německem neuznali uruguajští sudí Larrionda a Espinoza jasný gól Franka Lamparda, který výrazně ovlivnil vývoj střetnutí.

Tým Fabia Capella měl vyrovnat na 2.2, díky televizním kamerám to viděli fanoušci na celém světě, jen rozhodčí ne. Černý den pak podtrhl i večerní duel mezi Argentinou a Mexikem. Tam pro změnu rozhodčí Rossetti uznal gól, který neměl platit. Carlos Tévez, který dával klíčovou branku na 1:0 stál v evidentním ofsajdu. Kamery to opět zaznamenaly, diskuze byla na světě.

Obrazem: Rozhodčí ukradl Anglii evidentní gól Obrazem: Rozhodčí ukradl Anglii evidentní gól Prohlédněte zde

A jaké bylo překvapení, když i představitelé FIFA přiznali pochybení a slíbili, že problematiku elektroniky proberou při svém příštím zasedání. "Je to poslední mistrovství světa, které je pískáno podle tradičního systému," uklidnil všechny i generální sekretář FIFA Jerome Valcke. Zda se přistoupí ke kamerám či jen k zavední brankových rozhodčích ukáží až příští měsíce.

Nejméně gólů v historii, míči navzdory

Neposedný míč Jabulani byl pro brankáře ještě před startem MS noční můrou. Brazilský brankář Julio César ho označil za tuctový míč ze supermarketu. Útočníkům naopak vyhovoval. Vyplácelo se jim totiž střílet z patřičné vzdálenosti, míč se choval velmi nevyzpytatelně a gólmani měli s jeho krocením těžkosti. A někteří z nich pouštěli i laciné góly, tak jako Robert Green proti USA.

Že míč není absolutně v pořádku připustila později i FIFA, slíbila ale, že jeho kvalitu prošetří až po mistrovství. Výzkumy prováděl i americký ústav Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku NASA, který poukázal na jeho lehkost a fakt, že se může kvůli vyhlazení v aerodynamickém tunelu při vyšší rychlosti deformovat a ztrácet směr. To však později výrobce Adidas popřel, s tím, že za jeho chování může spíše řídký vzduch.

Chobotnice, co zná vítěze. Podívejte se, jak se zatím vždy trefila Chobotnice, co zná vítěze. Podívejte se, jak se zatím vždy trefila Prohlédněte zde

Ať tak či tak, ani Jabulani neodvrátil, že na světovém šampionátu padlo nejméně branek v historii. Celkem jen 145, což je nejhorší počet od té doby, co se přešlo na systém čtyřiašedesáti zápasů. Projevovala se únava z náročné sezony ale i jednoznačně defenzivní pojetí. Většina úvodních duelů postrádala i prostou fotbalovou krásu. Osmkrát skončil duel po devadesáti minutách bezbrankovou remízou, včetně finále. Novým mistrům světa ze Španělska (tým prošel vyřazovácí fází jen po výhrách 1.0) pak stačil k dobytí trůnu rekordně nejmenší počet branek, osm.

Strohá je i statistika vlastních gólů, padly jen dva, přičemž se do této listiny zapsal Korejec Park Ču Jong a Dán Daniel Agger.

Nadvláda Evropy, krach Afričanů

Kdy jindy by mohla Afrika zaznamenat historický úspěch, než při domácím šampionátu. Její očekávání však propadlo do propasti absolutního zklamání. Z celkem šesti jejich zástupců postoupil do vyřazovacích soubojů jen jeden. Celky Kamerunu, Alžirska, Pobřeží slonoviny, Nigérie nebo hostitelské Jihoafrické republiky skončily v základních skupinách.

Prapor držela Ghana, ta měla skutečně postup do historického semifinále na dosah. V klíčovou chvíli ale její hráči nezvládli nervový nátlak a selhali. V závěru prodloužení proti Uruguaji měl totiž Rajevacův tým po Suárezově ruce na brankové čáře k dispozici pokutový kop. Gyan Asamoah ho nedal, přeslo se k rozstřelu a tam africký tým tam padl podruhé.

Uruguay byla vůbec jediným jihoamerickým týmem, který nakoukl do elitní čtyřky. Největší favorité z Brazílie a Argentiny (kterou vedl ostře sledovaný Diego Maradona) dohráli ve čtvrtfinále, když, jako dosud neporažení, nestačili na Nizozemsko, respektive Německo. Mistrovství se pak neslo ve znamení vlády evropských celků, neboť obsadily (což později předvídala i světoznámá chobotnice Paul) všechny tři medailové posty.

Zklamáním ale byly výkony čtyři roky starých finalistů Itálie a Francie. Zatímco Itálie, jako úřadující mistr světa ztratila postup prohrou se Slovenskem, Francie vnitřně rozložená hádkami a spory zakončila působení na šampionátu ve znamení jedné velké blamáže.

 

reklama