Glosář - Fotbalová Slavia nemá trenéra. To by ještě nebylo to nejhorší, ale ona toho nemá víc:
Majitele s otevřenější dlaní, generálního sponzora, funkční management, skauting, sportovní koncepci s provázaností na mládež, konkurenceschopné mužstvo... Ani stadion ve svém vlastnictví.
Takže ať už teď Slavia otázku trenéra vyřeší jakkoli - přičemž nejhlasitěji se mluví o dalším záskoku veterána-srdcaře Františka Cipra -, platí, že dokud nevyřeší to ostatní, o titul se prostě prát nebude. Spíš o život. Přinejmenším o své tradiční dobré jméno, po jehož historickém kreditu teď usilovně šlape.
Nula sedm s Teplicemi.
Nula čtyři s Mladou Boleslaví.
To je "série století", kterou Slavia rozehrála v Edenu. A příštím ligovým hostem, který se do něj vypraví, bude Sparta. Tři dny po 25. září, kdy ve slávistickém kalendáři svítí 100. výročí narození Josefa Bicana, klubové legendy, která - pokud to odněkud shůry vidí - nejspíš sestřeluje z břevna lahve šampaňského a volá do Edenu: Vidíte to, pánové?! Takhle se to kope!
Pometla a zkrachovalci
A jistě nevěří svým očím, jaká pometla se teď do červenobílých dresů oblékají. V týmu Slavie se teď objevují fotbalisté neligové úrovně jako Dostál či Kolařík - a spolu s nimi se tam motají i hráči talentem sice obdařenější, jenže zodpovědností ve hře zralí tak na pár facek. Kupříkladu jistý Gecov, který s kolegou Feninem patří do kategorie "zkrachovalci" - a Eden jim teď slouží coby zabezpečovací ústav.
K tomu si připočítejte několik vyjukaných "ještě-nedávno-dětí", slovenskou legii, co jí jméno Slavie asi nic moc neříká, pár roztrpčených veteránů nad 35 let - a máte tu Slavii vzor podzim 2013 v plné kráse.
Aby bylo jasno, Slavia div nepřišla na buben už někdy před osmi lety. Jenže se tehdy stal zázrak, v podstatě doslova.
To když Karel Jarolím poslepoval tým ze sotva odrostlých dorostenců typu Suchého či Necida, veteránů Brabce, Vaniaka či Vlčka a neznámých cizinců Tavarese či Belaida. A ono to kupodivu fungovalo.
A to až tak, že z toho zčistajasna byla Liga mistrů a dva mistrovské tituly. Jenže peníze připluly, následně při bezuzdném rozhazování zase odpluly - a ekonomický průšvih se nenarovnal.
Takže se Slavia opět ocitla na prahu krachu, ze kterého ji zdvihl skandalizovaný exministr dopravy Aleš Řebíček. No a tím to v podstatě začalo a také skončilo. Ekonomické možnosti klubu zůstaly limitované a navíc ho začali řídit diletanti.
Klub v zajetí diletantů
Při hledání exekutivního šéfa klubu zůstal Aleš Řebíček v rodině a svěřil Slavii bratru Adamovi. Ten se předtím živil jako policista a zrovna se u soudu bránil obžalobě, že bral úplatky. Možná proto Aleše napadlo, že by se do fotbalového klubu mohl hodit.
A k ruce mu časem dal i zkušeného šíbra Zbyňka Kusého. Ten měl přitom jedinou chybu, a sice, že se předtím nevěnoval fotbalu, ale lednímu hokeji...
Kromě toho se nijak nepředvedl ani při shánění sponzorů, ačkoli kudy chodil, tudy vyprávěl, že je sehnal a že Řebíčka už klub nestojí ani korunu. Což zbytek fotbalového prostředí považoval za nejvydařenější anekdotu roku.
Do toho si dosaďte experimenty se sparťansko-slávistickým srdíčkářem Františkem Strakou, nebo s nařvaným trenérem Petrem Radou, o němž Řebíčkovi nejspíš kdosi namluvil, že pro něj bude jakožto bývalý reprezentační kouč vyhrávat tituly, a měl by ho proto vykoupit z Teplic doslova za všechny prachy...
Dopadlo to tak, že po Radově pádu musel sezonu dojet z vlastních zdrojů znovu povytažený Michal Petrouš. A patrně nadšení hráčů z toho, že se zbavili despotického neurotika Rady, přivolalo v závěru úchvatnou výsledkovou i herní jízdu, která paradoxně nejspíš spoluzavinila současnou mizérii.
Vykouzlí Šeterle Sirael?
Vedení klubu totiž došlo k závěru, že když mužstvo takhle funguje, už není potřeba s ním cokoli dělat a jakkoli ho doplňovat. Natož hledat nového trenéra. Výsledek vidíme.
Řebíček už údajně není ochoten uvolnit ani půl halíře, a tak je (bývalá?) manažerská hvězda jménem Jaromír Šeterle postavena před úkol sehnat do 22. září, kdy v Česku končí přestupní termín, nějaké fotbalisty, co by přišli zadarmo a nejspíš nechtěli ani žádnou mzdu. Což je problém, zejména řešíte-li ho především na golfových hřištích, jak si Šeterle v posledních letech navykl.
Navíc takový beznákladový fotbalista nejspíš neexistuje, leda by ho Šeterle uhnětl z měsíčních paprsků jako Magistr Kelly éterickou bytost Sirael pro císaře Rudolfa II.
A vlastní zdroje už nejspíš vyschly... Už takhle hraje za Slavii mladíků až příliš. A zda budou další, na to se zeptejte mládežnického šéftrenéra Karola Kisela, ano, toho navztekaného pána, co za Slavii pořád hrává. Asi tu mládež dělá po večerech nebo kdy...
Sečteno a podtrženo. Do Slavie se v dané situaci údajně nikomu zvučnějšímu trénovat nechce.
Rada novému majiteli: Chce to Říčku
František Cipro je jméno, které, pravda, rezonovalo hlavně před patnácti dvaceti lety, ale zase je to srdcař a klubista, který by byl ochoten pomoci Slavii vždycky a za všech okolností. Do roztrhání těla. A třeba do zimy, jak bude Slavia potřebovat...
Ať už teď ale Slavii v čase bicanovského výročí a blížícího se derby povede kdokoli, může ten pan X leda zkusit stabilizovat a zklidnit to stádo splašených ovcí, které v červenobílých dresech dohrávalo zápas s Mladou Boleslaví.
Na to, aby se Slavia opravdu někam pohnula, musí se nejprve objasnit otázka, jak se vyřeší divoké financování stavby stadionu. A pak bude teprve možné, aby si klub a stadion v jednom balíku někdo koupil a začal pak se slavnou značkou Slavie konečně rozumně hospodařit.
Hned bych pak novému majiteli doporučil první krok: Angažovat na místo sportovního ředitele Jana Říčku, největšího tuzemského experta na výběr a výchovu fotbalové mládeže.
Chlapíka, co už v Edenu pomáhal vyčarovat Necidy, Pekharty, Suché, Dočkaly, Váchy, Eliáše, Vaňky... A je tedy dobrý předpoklad, že by uměl znovuvytvořit systém, který by připravil další takové talenty.
Potíž je v tom, že Jana Říčku jako skauta zaměstnávají v posledních letech Chelsea, Hamburk a teď Manchester City. A on sám s českým fotbalem a poměry v něm nechce mít nic moc společného. Což se mu nelze divit.
Standardky jako klaunské číslo
Tak a teď už jen jednou větou:
Slavia - Mladá Boleslav 0:4. Způsob, jakým Slavia brání standardní situace, je opravdu k popukání, s tím by mohli vystupovat v cirkuse.
Liberec-Plzeň 1:1. To byl fotbal jak v bundeslize, vážení, poklona hráčům i jejich "stvořitelům" Jaroslavu Šihavému a Pavlu Vrbovi - českou reprezentaci by uměli pozvednout oba!
Dukla-Brno 2:1. Proti komu jinému by se měl Pospěch střelecky znovu probudit než proti Brnu, kde mu svého času, pravda, kvůli disciplinárnímu trestu od svazu, přestali posílat výplaty a dostali ho tak tehdy na mizinu?
Olomouc-Jihlava 4:3. Pěkná přestřelka, ale ani vítězství zlobu domácích fanoušků neotupilo, na protest proti tomu, že Sigma pořád jen rozprodává své hvězdy, odešli na posledních 10 minut první půle z hlediště - ale klid, hoši, teď už toho v Sigmě na prodej moc nezbylo, snad leda Navrátil...
Slovácko-Příbram 1:1. Domácí kouč Habanec a několik opor Slovácka dostalo před zápasem nové prodloužené smlouvy, ale jako motivace k výhře to nestačilo, překrásná střela příbramského Pilíka byla proti.
Teplice-Jablonec 3:1. Když se vám po šatně místo kustodů a masérů procházejí policisté, náladě v kabině to nepřidá, Teplice přesto ze zápasu vykutaly vítězství - a Davida Jablonského, jednoho z mužů zmiňovaného v souvislosti se sázkařskou aférou, podpořily i tím, že ho v závěru zápasu poslaly na plac.
Ostrava-Bohemians 1:3. Když je to ve 25. minutě 0:3, už s tím mnoho nenaděláte, Baník však vidí recept na zvrat v rozšíření realizačního týmu o kouče juniorky Korytáře - takže teď už to asi půjde samo...
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
