reklama

Nutili ho hrát pod léky a přes bolest. V Udine z toho byl velký konflikt, říká Barák

Bez frází |  38:49
Český reprezentant Antonín Barák se během svého působení v Udine dostal kvůli zranění do sporu s vedením klubu. V sázce byla i jeho kariéra. Tehdy se začal řídit heslem: "Pár let tvrdý dřiny, několik let svobody." A rozhodl se pro jinou cestu ke zdraví než většina hráčů. O té vypráví v podcastu, který připravuje projekt Bez frází ve spolupráci s Aktuálně.cz.

Dnes Barák nastupuje v italském Hellas Verona, letos už stihl vstřelit gól proti AS Řím. Zatímco řadu hráčů potkalo v nabitém programu po covidové pandemii zranění, český záložník se udržuje víceméně zdravý. Dostál svému heslu.

Zlom přišel během jeho působení v Udine, kdy dostal zánět achilovky a vedení klubu jej nutilo i přes bolesti a pod prášky hrát a trénovat.

Nejdříve Barák tlaku klubu ustoupil, pak se ale rozhodl pro vlastní cestu. "V Udine jsem měl kvůli svému přístupu k léčbě zranění velký konflikt. S doktorem i s vedením klubu. Nakonec jsem si prosadil svou, každý má právo rozhodnout o svém zdravotním stavu sám," vrací se k období po svém příchodu do Itálie.

"Oni na mě vyvíjeli tlak, který poté mohl být i kontraproduktivní. Totálně se pak rozpadly naše vazby, které jsme si tam během prvního roku a půl vybudovali. Byl jsem pak stoprocentně rozhodnutý odejít pryč. Nakonec mě prodali."

Tehdy začal ke svému tělu přistupovat jinak a uzdravit se mu pomohly dlouhé hodiny cvičení s vyhledávanou příbramskou terapeutkou Paulínou Novotnou. Tehdy na stadionu trávil i deset, jedenáct nebo i čtrnáct hodin denně cvičením. "Stal jsem se maniakem," říká.

Barák mluví i o tom, proč na rozdíl od řady jiných sportovců neřeší některé zdravotní problémy kortikoidy a jinými léky. "Jdu v tom trochu proti proudu, jsem jiný. Snažím se to vždycky řešit do hloubky a držet své tělo u co nejzdravějšího základu. Samozřejmě profesionální sport nejde dělat bez zranění. Kolikrát člověk má bolesti a musí to kousnout," popisuje pohled do života profesionálního sportovce. Období, kdy byl zraněný, se věnuje i ve svém příběhu Bez frází, který si můžete přečíst ZDE.

Žádná legrace

Přestože Barák hovoří o cvičení jako o cestě k udržitelnému zdraví, i on musel skousnout obtížné chvíle. "Cvičení není zábavné. Celý den děláte něco, co vás nebaví, odrazuje vás to. Děláte něco, co je nudné, nezajímavé, člověka to akorát vysiluje. Je to samozřejmě náročné i fyzicky," vypráví.

V krušných momentech, kdy cvičení nebrala konce a hodiny se vlekly, pomáhala Barákovi vnitřní motivace. "Hnala mě dopředu. Mám obrovské cíle, které chci dokázat. Chci se do Česka vrátit poté, co dosáhnu na nějakou fantastickou adresu ve světovém fotbale. Zatím je přede mnou dlouhá cesta," říká šestadvacetiletý reprezentant. "Chtěl bych jednou přivézt do Příbrami a tátovi dres nějakého velkého klubu, dostat se na top úroveň," upřesnil. V podcastu také naťukl, že s otcem plánují fotbalový projekt.

Z cvičení v takzvaném SM systému má ale dobrý pocit. "Chtěl jsem ostatním lidem ukázat, že to jde udělat jinak a vyřešit problém líp. Tělo mi to pak vrátí později v kariéře," myslí si. Povedlo se mu vylepšit také některé fyzické vlastnosti, které mu pomáhají na hřišti. "Můj krok se v běhu o několik centimetrů prodloužil, což mi dává výhodu v rychlosti a dalo mi to hodně do kariéry. Cvičení mě pořád posouvá a samotné cvičení lze neustále posouvat," vysvětluje.

V podcastu ovšem nemluvil zdaleka jen o svém zranění a cvičení. Mimo jiné se dozvíte také to, jak to má Antonín Barák s klubismem nebo do čeho investoval své peníze.

reklama