reklama

Výhrůžky smrtí, prasečí hlava na hřišti. Rekordní přestup mezi giganty budil emoce

Luís Figo v dresu Realu proti Luisi Garcíovi z Barcelony. Luís Figo v dresu Realu proti Luisi Garcíovi z Barcelony. autor: ČTK
Před dvaceti lety se zrodil jeden z nejpřekvapivějších a nejkontroverznějších přestupů v dějinách kopané. Portugalec Luís Figo, hvězda Barcelony a největší kandidát na Zlatý míč, zamířil za v tu dobu rekordní sumu do Realu Madrid, týmu nenáviděných rivalů.

Nečekaný přesun mezi dvěma velkokluby dráždil barcelonské příznivce řadu let, s pomyslným vrcholem na podzim roku 2002.

Real Madrid ovládl španělskou ligu, rozhodl Benzema a dál nahání Messiho Real Madrid ovládl španělskou ligu, rozhodl Benzema a dál nahání Messiho Čtěte zde

Psalo se léto roku 2000 a v královském klubu se připravovali na prezidentské volby. Stavební inženýr Florentino Pérez nebyl největším favoritem, vždyť pod úřadujícím prezidentem Lorenzem Sanzem Real vyhrál dva ze tří posledních ročníků Ligy mistrů. Pérez měl ale v rukávu trumf, kterým chtěl voliče přesvědčit.

Registrovaným členům, kteří o novém šéfovi měli rozhodovat, slíbil vytvoření projektu, který je dodnes znám pod jménem Galácticos - do klubu, který si odjakživa potrpí na hvězdy, přivede každý rok jednu superstar. A začne těžkým kalibrem - z Barcelony, tedy z týmu největšího rivala, zamíří do Madridu Luís Figo, v tu chvíli obecně považovaný za nejlepšího fotbalistu světa.

Znělo to jako naprostý nesmysl, Pérez si byl ale svým slibem jistý - voličům dokonce slíbil, že pokud se mu nepovede Figa podepsat, zaplatí všem členům, kterých bylo osmdesát tisíc, členství na další sezonu.

Věděl, proč to říká - s portugalským špílmachrem měl totiž dohodu. Pokud se stane prezidentem, Figo do Madridu přestoupí. Sám hráč ale nevěřil, že by se něco takového opravdu stalo, z jeho strany šlo jen o taktiku, jak vedení Barcelony donutit k vylepšení jeho stávajícího kontraktu. "Nechtěl jsem Barcelonu opustit, jen jsem chtěl, aby ocenili mou kvalitu," vzpomínal legendární záložník po nějaké době.

Ležící, spící Bale vytočil fanoušky Realu. Musí odejít co nejdříve, prohlásil Zidane Ležící, spící Bale vytočil fanoušky Realu. Musí odejít co nejdříve, prohlásil Zidane Čtěte zde

Fanoušci na Pérezovy sliby slyšeli. Zesměšnit Katalánce tím, že jim ukradneme jejich suverénně největší hvězdu? To zapůsobilo na pyšné příznivce daleko více než získané evropské trofeje se stávajícím prezidentem.

Florentino Pérez se tak nečekaně stal novým lodivodem klubu a o několik dní později pózoval Luís Figo v bílém dresu na San Bernábeu. Fanoušci na obou stranách tomu nemohli uvěřit. A děly se věci.

"Když Figo odešel, musel dokonce zavřít svou japonskou restauraci. V Barceloně byl persona non grata," vypráví španělský novinář Guillem Ballague. O tři měsíce později přišlo na řadu první El Clásico - Figo dorazil na Nou Camp v dresu soupeře. Na letišti museli hráče doprovázet ozbrojení členové ochranky.

"Seděl jsem vedle něj v letadle, ale abych vedle něj seděl i v autobuse? To nepřipadalo v úvahu," glosoval vyhrocenou situaci obránce Míchel Salgado. Jeho kolega Francisco Pavón si cestu ke stadionu pamatoval velmi dobře. "Policie nám vyhradila speciální trasu, na každé straně byla mezera 25 metrů. I tak ale barcelonští fanoušci házeli lahve, kameny, cokoliv. Rozbili okna, pořád na nás něco létalo."

Obvykle Figo v Realu zahrával rohové kopy, v ten den udělal výjimku. I tak ale při každém rohu skupinka policistů vytvořila u rohového praporku jakousi "zeď", pokud by se Figo přiblížil k hledišti.

Přijde po Messim katastrofa? Barcelona vyhodila miliardy, hrozí ústup ze slávy Přijde po Messim katastrofa? Barcelona vyhodila miliardy, hrozí ústup ze slávy Čtěte zde

Fanoušci svého miláčka, který se ke klubu otočil zády, nenechali chvíli v klidu. Stadionem se ozýval frenetický řev "Zemři, Figo", ve větru se vznášely bílé kapesníky, po vzoru býčího zápasení symbolizující, že by měl být hráč Realu zabit.

Bílý balet v té sezoně ovládl poprvé po čtyřech letech španělskou ligu, a Figo byl ještě vyhlášen nejlepším fotbalistou světa. Barcelonští fanoušci běsnili. Další zápas na Nou Campu Figo vynechal, příští příležitost to nenáviděnému zrádci "vytmavit" tak Blaugranas měli až na podzim roku 2002.

"Na tom utkání jsem byl, bylo to něco nevídaného. Taková atmosféra nebyla na španělském stadionu nikdy předtím ani už nikdy potom," vzpomíná Ballague. Na onen večer si samozřejmě dobře pamatuje i Figo, veřejný nepřítel číslo jedna. "Byl to pro mě zásadní duel, hodně jsem díky němu vyspěl. Jsem asi jediný hráč na světě, který měl v jednu chvíli proti sobě na sto tisíc fanoušků."

Barcelonská nenávist k madridské opoře byla cítit v každé vteřině. Fanoušci domácích zasypali hřiště snad vším, co bylo po ruce. Nože, lahve… a v dvaasedmdesáté minutě pak k rohovému praporku přilétl pozdější symbol celé přestupové aféry - uříznutá prasečí hlava.

Rozhodčí na deset minut přerušil zápas. Emoce neutichly ani po jeho skončení. Hned několik zástupců Barcelony, včetně tehdejšího trenéra Louise van Gaala či klubového prezidenta, chování fanoušků obhajovali s tím, že Figo prý provokoval. To vyvolalo další přestřelku, tentokrát mezi činovníky.

"Co se toho večera stalo, to nebylo hodno španělského fotbalu," soptil tehdejší sportovní ředitel madridského týmu Jorge Valdano. "To, že Figo zahrával rohy, přece není provokace."

reklama