Letos je to deset let, co slavnou francouzskou fotbalovou značku PSG získal Qatar Sport Investments, dceřiná společnost státního podniku Kataru. A kdykoli přijde na přetřes otázka financí, je právě vlastnická struktura tím prvním, na co konkurence pařížského klubu poukazuje.
Ani v případě Messiho nejde tento fakt opomenout. Naopak. Je klíčem k Argentincově přestupu z Barcelony.
Jsou to právě přestupy do klubů jako je PSG, Manchester City nebo v minulosti také do AC Milán, které v posledních letech nafukují trh s hráči. Stačí vzpomenout na astronomický transfer Neymara z Barcelony pod Eiffelovu věž za 220 milionů eur (asi 5,6 miliardy korun) nebo nákup Kyliana Mbappého za 145 milionů eur z Monaka (asi 3,7 miliardy korun).
Horentní sumy za největší hvězdy zpětně ovlivnily ceny dalších hráčů v jiných klubech a ligách. Vždyť částky za nejlepší fotbalisty kontinuálně rostly až do koronavirové krize, která finančně zasáhla celé odvětví sportu.
Mezi přední rozhazovače patřila také Barcelona, jejíž platovou a sportovní politiku nový šéf klubu Joan Laporta označil zpětně za katastrofální. Katalánci přihazovali na výplatnici Messiho a dalších hvězd stále větší sumy.
Nejkřiklavější situace byla právě v případě šestinásobného držitele Zlatého míče. Aby si jej udrželi, stále jeho gáži navyšovali, až se Argentincův plat úplně odtrhl od reality a klub nebyl před novou sezonou schopen dokázat La Lize, že má na to mzdu i nadále hradit.
V novém působišti by měl Messi pobírat přibližně 25 milionů eur ročně (asi 635 milionů korun) po dobu dvou let a dalších 25 milionů získá na podpisovém bonusu.
Co Barcelona nebyla schopna zaručit, PSG hravě uhradí.
"Finanční pravidla se musí naprosto nutně zpřísnit," nechal se následně pro německý deník Bild slyšet šéf mnichovského Bayernu Karl-Heinz Rummenigge. "Finanční fair play už existuje, teď ji musíme striktně vymáhat," doplnil.
Finanční fair play (FFP) je soubor pravidel UEFA, který klubům vytyčuje administrativní hřiště především pro přestupní částky a platy hráčů. Cílem je zajistit klubům stabilnější financování a současně vytvářet mezi kluby konkurenční prostředí tak, aby ty nejbohatší nevykoupily trh a nestaly se hegemony.
Pletky s FFP měla v minulosti řada klubů. Chelsea měla dokonce pozastavenou možnost podepisovat nové hráče, málem stejný trest dopadl i na Manchester City. Po vstupu čínských majitelů do klubu se v jednu chvíli o finanční fair play musela intenzivně zajímat i pražská Slavia, aby splnila všechna předepsaná pravidla.
Podle FFP by kluby neměly utratit více, než si samy vydělají. Z vnějších zdrojů, kam patří právě financování majitelem, by měly mít příjem maximálně 30 milionů eur ročně (asi 760 milionů korun).
Manchester City i PSG se snaží těmto pravidlům vyhnout sponzorskými smlouvami, které se počítají do výdělků klubů, a nikoli do oněch 30 milionů eur navíc. Katarské PSG tak má uzavřené smlouvy s turistickou agenturou Visit Qatar, katarskými telekomunikacemi, katarskou národní bankou, státními aerolinkami, řetězcem katarských zdravotnických organizací a podobně.
Tím mají tyto kluby lepší pozici v rámci finančního fair play. Finanční politika Barcelony v posledních letech nebyla podle insiderů příliš koncepční, ovšem velké přestupní sumy a vysoké platy jsou pro evropské kluby jednou z cest, jak státy podporovaným klubům konkurovat.
Ovšem ani možnosti Katařanů nejsou neomezené. A to vyčísleno penězi i měřeno pravidly finančního fair play.
Proč tedy mohlo PSG Messiho podepsat, zatímco Barcelona ne? Španělská liga zkoumá finanční kondici klubu a především jeho výdaje před sezonou, zatímco obecná pravidla FFP posuzují splnění až zpětně. PSG se tak může ze smyčky vysmeknout například prodejem Kyliana Mbappého do Realu Madrid, o kterém se poslední měsíce spekuluje.
