Jak si po dlouhých letech v Americe zvykáte na Rusko?
Zvykl jsem si docela rychle. Trochu jsem bojoval s ruštinou, ale teď už chytám slovíčka a mám výhodu v tom, že jsou tady kluci z Česka, kteří mi dost pomáhají. Pár kluků mluví i anglicky. Hokejově problém nebyl, v Chabarovsku i na mnoha jiných místech, kde jsme hráli, mají malá kluziště. Na větším hřišti mám zase na všechno více času, je to v pohodě.
Odehrál jste ale zatím jen jedenáct z 32 zápasů Amuru. Co za tím bylo?
Zpočátku byl kvůli covidu problém s vízy, takže jsme se Zohornovými přiletěli později, až do rozběhnuté soutěže. Pak jsem odehrál čtyři zápasy a chytil jsem covid. Sedlo mi to na plíce, kašlal jsem a bral prášky, musel jsem počkat. Teď už jsem stoprocentní, odehrál jsem sedm utkání v řadě.
Takže to u vás byl těžší průběh nemoci?
Asi tři dny jsem měl vysoké horečky, první den snad 38. Bylo mi špatně. Dostal jsem se z toho, myslel jsem, že už budu hrát, ale pořád jsem kašlal. Na rentgenu viděli, že mám něco na plicích, a dali mi další antibiotika. Tím se návrat na led zpomalil.
Už jste naznačoval, že na velkých kluzištích máte více času. Je KHL skutečně natolik rozdílná oproti intenzivní farmářské AHL?
Je to tak, v AHL je to hlavně hodně fyzický hokej. V Rusku se to tolik nedohrává, což je pro obránce někdy lepší. Když vás útočník napadá, ale nedohraje… (úsměv) Potom si více dovolíte, nečekáte, že hned dostanete hit. V tom vidím hlavní rozdíl, jinak mi hokej připadá podobný.
Jak těžké bylo po minulé sezoně rozhodování, jestli ještě zůstat v Americe, nebo případně do které evropské soutěže odejít?
V minulé sezoně jsem nepronikl do týmu Tampy, byli našlapaní, vyhráli Stanley Cup. Řekl jsem si, že už na farmě být nechci, že potřebuju změnu. Odešel jsem do KHL, hraju, zatímco v Americe se stojí. Do budoucna bych se tam mohl vrátit, v Rusku se rozvinu. Zatím to beru jako dobrou volbu.
Měl jste jasno o tom, že zamíříte právě do KHL?
Řešili jsme ještě Švédsko a Finsko, tam je to také dobré pro rozvoj mladých hráčů, ale prioritou pro mě bylo hrát KHL. Je to druhá nejlepší soutěž světa.
Jak jste po psychické stránce v Americe snášel čtyři roky v kuse v záložním týmu? Povolání nahoru do Tampy nikdy nepřišlo.
Občas to bylo samozřejmě těžké. Draftoval mě tým se skvělými hráči, mají tam spoustu obránců na jednocestnou smlouvu. Pořád jsem doufal, ale šance nepřišla. Tampa podřídila všechno tomu, aby vyhrála Stanley Cup. Na druhou stranu jsme měli super mužstvo i trenéry na farmě, rozhodně mi roky v AHL neuškodily. Mrzí mě, že jsem šanci nedostal, protože si myslím, že jsem na to měl. Ale nepovažuju Ameriku za zavřenou, uvidíme, co bude za rok.
Někteří hráči mluví v souvislosti s AHL o sobeckosti spoluhráčů, kteří chtějí za každou cenu nahoru. To ale asi nebyl váš případ, že?
Vůbec ne, měli jsme parádní partu. Nemůžu říct jediné špatné slovo. Ano, slýchával jsem, že v některých týmech to není ideální, ale u nás jsme drželi dost pospolu. Chodili jsme na společné večeře, trávili jsme spolu čas. Necítil jsem se sám, i když jsem byl v Syracuse po většinu času jediný Čech. Fungovali jsme jako menší rodina.
Byly konkrétní momenty, kdy jste věřil, že si vás Tampa vytáhne?
Pár jich bylo. Když se třeba zranili někteří obránci. Bavili se o tom i v Syracuse, ale nikdy to nepřišlo. Jako hráč jsem s tím více dělat nemohl, jen jsem se pořád snažil makat naplno.
Slovenský bek Erik Černák byl s vámi na farmě v sezoně 2017/18 a statisticky vypadal podobně jako vy. V dalším ročníku už se chytil v Tampě a letos oslavil zisk Stanley Cupu.
Hráli jsme spolu v lajně, rozuměli jsme si. Dal jsem v té sezoně devět gólů, hodně nahoře jsem byl i ve statistice plus mínus. Tampa potom rozvázala smlouvu s jedním pravákem a Erika si po kempu nechali. Jsem za něj rád, že šanci chytil, že se mu to povedlo, ale také mě mrzelo, že já jsem tu příležitost po dobré sezoně nedostal.
A nepřišla ani v roce 2019, kdy jste měl po sezoně v hodnocení plus mínus neuvěřitelných 36 bodů a byl jste v tomto ohledu druhý v celé soutěži. Musel jste se na ledě cítit skvěle, ne?
Určitě, cítil jsem se velmi dobře. Když jsem byl na ledě, nedostávali jsme moc gólů. Hrál jsem i dost oslabení, byl jsem na bránění dobrý. Zato na přesilovky jsem se tolik nedostal, kanadských bodů jsem proto mnoho neposbíral. Třeba dostanu šanci ještě v budoucnu.
Dominik Mašín (s pukem) a Tomáš Zohorna v dresech Chabarovsku:
Snad jste defenzivní hrou udělal dojem i na jiné organizace NHL.
Věřím, že ano. Agent říkal, že ostatní týmy by třeba zájem měly, ale záleželo na Tampě a žádný trejd nikdy nedopadl. Posloucháte, že jste pro ně top prospekt a trejd nepřicházel. Možná se teď po mém odchodu do Ruska něco pohne, i vzhledem k situaci jsem to načasoval dobře. (úsměv)
Jaké to bylo v Syracuse poblíž kanadských hranic? Po draftu jste se usmíval, jak je fajn, že v Tampě bude teplo, jenže farma je úplně jinde.
Jasně, po draftu jsem ani nevěděl, kde ta farma je. V Syracuse byla sice zima, ale nevadilo mi to. Samozřejmě když jsme jeli do Tampy na kemp, užívali jsme si to. Bylo příjemné být v bazénku a chodit v tričku a kraťasech. Ale na farmě jsem na to nemyslel, šlo mi hlavně o hokej.
To Chabarovsk na Dálném východě je v rámci KHL dost specifická štace. Jak se perete s cestováním mezi mnoha časovými pásmy?
Na tripu jsem teprve podruhé, teď jsme u Moskvy. Musím říct, že se spaním problémy nemívám. I když jsme v Chabarovsku, snažíme se zůstávat blíže moskevskému času. Chodíme spát později, vstáváme později, aby to pro nás pak nebyla taková změna. Rozdíl oproti Moskvě je totiž sedm hodin. V letadle je to pohodlné, je tam dost místa. Vezmete si karimatku a kouknete na film nebo si s českýma klukama zahrajeme karty. Utíká to.
I v tomto směru vám pomohly rady Tomáše a Hynka Zohornových, Michala Jordána a Marka Langhamera, kteří už Chabarovsk znají?
Kluci mi radí hodně a ve všem. Pomohli mi sehnat bydlení, ukázali mi, kam chodit na jídlo. Trávíme dost času společně, je to fajn. Někdy úplně nerozumím trenérovi, ale můžu se zeptat jich. Obrovská pomoc.
Nedávno vás potěšil první gól v KHL.
Bylo to příjemné. Snažím se hrát dobře a body pak přijdou samy. Máme kvalitní útočníky od toho, aby dávali góly, já občas také pomůžu nějakým bodíkem, ale hlavní je dostávat co nejméně gólů. Spíše to hrajeme zezadu.
Máte sice dvanáct výher ku dvaceti porážkám, ale k pozicím pro play off to nemáte úplně daleko. Jaká je v klubu spokojenost?
Jsme na hraně, takže zase tak spokojení nejsme. Každý zápas je pro nás důležitý, trápili jsme dobré mančafty. Hlavně ale musíme bodovat proti týmům, které jsou v tabulce kolem nás.
Z KHL teď máte i blíže k reprezentaci. Hrálo to svou roli?
Rozhodně, snažím se bojovat o to, aby pozvánka přišla. Na první turnaj jsem kvůli covidu nemohl jet, za pár týdnů bude turnaj v Rusku. Uvidíme, jak to dopadne, moc bych se na to těšil. Za dospělý národní tým jsem ještě nehrál.
Kdežto všemi mládežnickými reprezentacemi jste prošel, a u juniorů jste byl na šampionátu dokonce kapitán.
Vždycky to byla čest a velká radost. Člověk se tam pokaždé těší i na to, že potká české kluky. Snad to zase brzy zažiju.
